V roce 1527 se v Perné a Mikulově odehrály události, které měly zásadní význam pro dějiny křesťanství. Byly to disputace mezi vůdci jihomoravských novokřtěnců Balthasarem Hubmaierem a Hansem Hutem.
Oba přišli na Moravu ze západu. Hubmaier pocházel od Augšpurku, zatímco Hut byl z Durynska. Zdá se, že nebýt reformace, Hubmaiera by čekala velká kariéra. Byl žákem Johannese Ecka (který se později proslavil disputací s Martinem Lutherem), získal doktorát z teologie a stal se kazatelem v prastaré katedrále v Řeznu. Pak se ale seznámil s Lutherovým – a především Zwingliho učením – a vše se změnilo. Odmítl uctívání obrazů, křtění dětí a celibát a přesunul se do Waldshutu u švýcarské hranice. Zde ve výše zmíněném duchu provedl reformaci. Zrušil též mši a z kostela nechal odstranit oltář. Tak se stal spoluzakladatelem novokřtěneckého hnutí. Současníci ho též považovali za inspirátora německé selské války v roce 1525. Po jejím násilném potlačení uprchl na Moravu, kde se v roce 1526 usadil v Mikulově. Začal kázat a křtít a získal novokřtěncům neboli habánům mnoho příznivců, včetně vysokých šlechticů Leonharda a Jana Lichtenštejnů, kteří novokřtěncům zajistili ochranu.
Jestliže byl Hubmaier v Mikulově v bezpečí před nepřáteli novokřtěnců, narazil na odpor uvnitř hnutí. Jeho hlavním rivalem byl knihař Hans Hut. Ten se na jižní Moravu dostal přes Švábsko, Bavorsko a Horní Rakousko.
Jádrem jejich sporu byla otázka, zda mohou novokřtěnci nosit zbraň a zda mají platit daně na válku s Turky. Hubmaier, který úspěšně získával podporu i mezi šlechtou, byl pro to, aby to bylo povoleno. Naproti tomu Hut zastával názor, že nošení zbraně či placení daní na válku je s novokřtěneckým učením neslučitelné.
Ani jedna z disputací nevedla ke shodě. Hut byl Lichtenštejny uvězněn na mikulovském hradě. Díky pomoci jednoho přítele však dokázal uprchnout. Už o rok později byl znovu uvězněn v Augšpurku a zemřel ve vězení.
Hubmaiera čekal podobný konec – byl upálen v rámci tažení krále Ferdinanda I. proti novokřtěncům v roce 1528.
Jihomoravští habáni se po disputacích rozdělili na dvě skupiny – na tzv. nositele mečů (Schwertler), kteří podporovali Hubmaiera, a tzv. nositele holí (Stäbler), tedy Hutovy příznivce, kteří zastávali striktně pacifistické názory a věřili, že křesťan nemůže nosit zbraň, ale pouze hůl. Je pozoruhodné, že přes veškerou podporu ze strany Lichtenštejnů nositelé mečů zanikli už v roce 1529, zatímco Hutovi přívrženci, jejichž část se již v roce 1528 musela přesunout do Slavkova, získali na popularitě a stali se zakladateli hutteritské větve novokřtěnců. Ta má dnes okolo 50 tisíc vyznavačů ve Spojených státech a Kanadě.
Ani na Balthasara Hubmaiera se však nezapomnělo a za velkého hrdinu a svého předchůdce ho považují příslušníci jedné z největších protestantských církví vůbec – totiž baptisté.
