Londýn - Thatcherová, která se stala první ženou v historii Velké Británie zastávající úřad ministerského předsedy, působila v této funkci jedenáct a půl roku. Třikrát přivedla britskou Konzervativní stranu k volebnímu vítězství. Pod vlivem tlaků uvnitř své strany v listopadu 1990 odstoupila z funkce, ačkoli se těšila pověsti nejúspěšnějšího britského ministerského předsedy poválečné éry.
V čele vlády stanula Thatcherová v 4. května 1979, v době, kdy Británie ztrácela pozici světové velmoci. Tvrdá a rázná opatření, mimo jiné krácení veřejných výdajů, rušení úřadů a poradních sborů, snížení daní z příjmu a zdvojnásobení daně z obratu, k nimž Thatcherová sáhla, přinesla pozitivní změny. Zhoršila se však situace nevýdělečných kulturních a vzdělávacích institucí, zejména univerzit, a zvyšoval se počet nezaměstnaných.
Nekompromisní postoj Thatcherové v konfliktu Británie s Argentinou o Falklandské ostrovy v roce 1982 napomohl mimo jiné k jejímu vítězství v následujících volbách. Neméně razantně zakročila proti odborovému hnutí. Stávka horníků v roce 1984 proti propouštění trvala jedenáct měsíců, premiérka však neustoupila. Odboráři svůj zápas prohráli a do té doby značná společenská síla odborů v Británii byla podstatně zmenšena.
Železnaja lejdi. Tímto označením ji hodlal znevážit sovětský novinář z listu Krasnaja zvezda poté, co Thatcherová zaútočila na tehdejšího šéfa Kremlu Konstantina Černěnka. Železné lady se toto přízvisko zalíbilo a SSSR se za něj odvděčila vytvořením dua s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem, které je považováno za jeden z největších vnějších vlivů rozpadu sovětského bloku.
