Brno - Muziku brněnské defenzívy pomáhá v letošní sezóně tvrdit třiadvacetiletý Lukáš Weintritt. Brousek, v jehož podání házená soupeře občas trochu zabolí, se mimo hřiště přitom snaží od bolesti spíše ulevovat.
„V práci hojím větší rány než ty, které rozdávám na hřišti. Pracuji na ARU, kde jsou ventilovaní pacienti, ale neřekl bych, že si to nějak protiřečí, dělat záchranáře a hrát házenou. Házená je kontaktní sport a všichni, co jsou na hřišti, s tím musí počítat,“ vysvětlila brněnská spojka.
„Vzhledem k tomu, že mám docela sílu, tak mě využívají i při resuscitacích. Holky se brzy unaví, jsou šikovnější a zručnější, já mám naopak manuální sílu, takže jsem tady takový masírovací stroj,“ popsal jeden z úkolů Weintritt.
Zatímco ještě v nižších soutěžích se Lukáši Weintrittovi mohla zdravotnická praxe při šití ran spoluhráčů občas hodit i na hřišti, v extralize už svůj záchranářský instinkt může potlačit. „Tady jsou doktoři, takže se jim do toho vůbec nepletu. Když se někomu na palubovce něco stane, neřeším to, raději si odpočinu,“ řekla opora královopolské obrany.
V extralize se zatím Brno drží na hraně splnění předsezónního cíle - umístění v první šestce, zajišťující boje o medaile. Do královopolského týmu hráč se zkušenostmi z Hranic i Jičína dobře zapadl na hřišti i v kabině. „Lukáš k nám skvěle zapadl, je s ním legrace. Co se týče hry, tak v obraně je pro nás nepostradatelný,“ nešetřil superlativy brněnský kapitán Michal Dostalík.
V Králově Poli se zatím spojce vsetínského původu líbí i daří. A i když ho na zápas proti Dukle nakonec na hřiště nepustilo zranění, v Brně by rád vydržel a třeba si jednou zopakoval i oslavy, které zažil už loni v Jičíně.
