V roce 1877 se v Jihlavě narodil Franz Mannsbarth, který byl jedním z nejúspěšnějších letců a leteckých konstruktérů své doby. Pakliže ve Vídni je po něm pojmenována ulice, v rodné Jihlavě se o něm moc neví. Podívejme se tedy na jeho osudy.
Brzy ztratil oba rodiče, a tak vyrůstal v sirotčinci. Vychodil reálku ve Vídni a pak kadetní školu. V roce 1903 se seznámil s balonovým létáním a stal se vojenským letcem. Brzy získal proslulost, a proto zastupoval Rakousko na 1. mezinárodní letecké výstavě ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1909.
Tato výstava trvala celkem 100 dnů, stala se základem výjimečného postavení tohoto města v letecké dopravě. Byla také kolbištěm duelu mezi letouny, jež byly těžší než vzduch, a těmi, které byly lehčí než vzduch. Výstavy se zúčastnilo na 1,5 milionu návštěvníků, proteklo zde na 370 tisíc litrů piva a kupole ve slavnostní hale byla ve své době největší v Evropě. Tato událost je považována za největší a nejvýznamnější leteckou výstavu všech dob. V rámci ní byl uspořádán závod na trase Curych – Plzeň, jehož se zúčastnilo 52 balonů. V tomto šedesátihodinovém klání Franz Mannsbarth zvítězil, čímž získal světovou slávu. Proslul také osmihodinovým letem z Vídně do Zadaru a celkem uskutečnil 211 letů balonem.
Ještě více ho však proslavily vzducholodě. S těmi nejenže létal, ale také s nimi absolvoval okolo 500 letů, a dokonce je i konstruoval. Od léta roku 1910 pracoval s inženýrem Hansem Ottem Staglem na první rakouské vzducholodi. Její první let byl s úspěchem uskutečněn na jaře roku 1911. Vzducholoď zvaná „Stagl-Mannsbarth-Ballon“ byla poháněna dvěma motory Daimler o výkonu 110 kW, které vyrobil Ferdinandem Porsche. Mannsbarth sám vynalezl řídicí vrtule na bocích. Objem činil 8 150 m3, délka 90 metrů. Byla schopna vystoupat až do výše 2400 metrů a dokázala letět 20 hodin rychlostí 59 km za hodinu. Do její gondoly se vešlo 25 pasažérů. Stagl-Mannsbarth-Ballon byl ve své době nejlepší vzducholodí světa, byl větší, lehčí, rychlejší, ovladatelnější a levnější než Zeppelin. Bylo s ním provedeno 65 úspěšných letů a Mannsbarth jej nabídl rakousko-uherské armádě. Ta však tuto vzducholoď odmítla, a proto ji vzhledem k nedostatku finančních prostředků na její provoz musel rozebrat na díly a prodat.
Pak se věnoval leteckému mapování, byl velitelem vzducholodní flotily Rakouska-Uherska za první světové války a po ní pracoval v leteckém průmyslu a rakouském aeroklubu. Jeho manželka Hedwig byla též aviatičkou a jako jediná žena v meziválečném Rakousku měla pilotní průkaz na balonové létání.
Franz Mannsbarth zkonstruoval nejlepší vzducholoď své doby, ale s tímto vynálezem přišel pozdě, protože následoval nástup letounů těžších než vzduch. Přesto zůstal balonům a vzducholodím věrný. Zemřel v roce 1950 v dolnorakouském Payerbachu. Pohřben je ovšem ve Vídni, kde po něm v roce 1964 byla pojmenována Mannsbarthgasse.
