Laurence Olivier - Shakespearův dvorní herec

Steyning (Anglie) - Sir Laurence Olivier, jeden z nejslavnějších britských filmových a divadelních herců, ale také režisérů a producentů, se proslavil především jako představitel shakespearovských postav. Během své více jak šedesátileté profesionální dráhy ztvárnil 121 divadelních rolí a výrazné postavy vytvořil také v 58 filmech. Tento držitel několika Oscarů byl v roce 1947 za své divadelní a filmové umění povýšen do rytířského stavu. Laurence Olivier zemřel 11. července 1989 ve věku 82 let ve Steyningu na jihozápadě Anglie.

Laurence Olivier, původně Laurence Kerr, se narodil 22. května 1907 v městečku Dorking na severovýchodě Anglie. Když bylo Laurencovi sedmnáct, otec prostě rozhodl, že „půjde k divadlu“. Komediantské sklony se totiž u Oliviera projevovaly odmalička, už jako devítiletý zaujal kde jinde než v Shakespearovi - rolí Bruta v dramatu Julius Caesar. V roce 1924 tudíž absolvoval Střední školu kultury řeči a dramatického umění. V roce 1926 získal angažmá v Birminghamu a ke konci 20. let už mělo jméno talentovaného herce v divadelních kruzích slušný zvuk. Svou první významnou roli získal ve hře Soukromé životy v roce 1930. Od roku 1933 pak působil v divadle Old Vic, kde se později stal i ředitelem.

Shakespearův dvorní herec

Olivier se nejvíce uplatnil jako představitel rolí v Shakespearových dramatech a jejich filmových přepisech. „Verše Williama Shakespeara z něj plynuly přirozeně, jako by tak normálně mluvil,“ obdivoval se začínajícímu Olivierovi už v roce 1927 dramatik Charles Bennett. Do povědomí diváků vešel v roce 1935, kdy mu tehdy nejznámější interpret shakespearovských rolí John Gielgud nabídl zvláštní projekt: Nastudují spolu Romea a Merkucia a v rolích se budou střídat. Olivierovo provokující pojetí Romea sice zpočátku opět zůstalo nepochopeno, jeho verzi Merkucia už ale náročné londýnské publikum přijalo.

V letech 1955 až 1961 byl členem Royal Shakespeare Company. V divadle byl Olivier obsazován především do rolí Hamleta, Othella, Macbetha, Richarda II., Coriolana nebo Krále Leara. Z Shakespearovských postav ve filmech, které i sám režíroval, ztvárnil Jindřicha V., Richarda III. a Hamleta. Ale nebyl to jen anglický dramatik, kdo Oliviera proslavil. Úspěchem skončilo i jeho účinkování v Čechovově Strýčku Váňovi nebo v Komikovi od Johna Osbornea.

Olivier ve filmu 

Kromě shakespearovských rolí tento významný britský herec ztvárnil také výrazné postavy například ve filmech Pýcha a předsudek, Mrtvá a živá (oba 1940), Spartakus, Komik (oba 1960), Slídil (1972), Maratónec (1976) nebo Hoši z Brazílie (1978). Na svém kontě má ale též pověstný propadák Inchon (1981) a další projekty kolísavé kvality. Od roku 1967 totiž Oliviera trápily zdravotní problémy a aby finančně zajistil rodinu, bral od té doby vše, co mu kdo nabídl ve filmu a v televizi v obavě, že by třeba náhle zemřel.

Od 40 let si mohl psát před jméno titul „sir“ a v roce 1970 se stal lordem, jako první ze své profese. Na formality si ale nepotrpěl, každý mu musel až do smrti říkat „Larry“.

  • Laurence Olivier zdroj: thisislondon.co.uk
  • Laurence Olivier zdroj: altfg.com

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...