Praha - Kriminalisté mají díky rychlému vývoji vědy k ruce stále rozmanitější paletu možností pro zajištění důkazního materiálu. Úmrtí spojená s pohybem, například pádem z výšky, úderem do hlavy, bodnutím nože či dopravní nehodou, analyzují experimenty v oblasti forenzní biomechaniky. U nás se jí naplno věnuje jen pět vědců, přesto patří mezi světovou špičku. Je to otázka nejvýše deseti let, kdy bude možné ze záznamu pouličních kamer spolehlivě rozpoznat pachatele s kuklou podle způsobu jeho chůze, uvedl v pořadu ČT Hyde Park Civilizace soudní znalec v oboru forenzní biomechaniky Jiří Straus.
K rozpoznání pachatele na videozáznamech pouličních kamer se již běžně využívá analýza dynamického stereotypu chůze. Metoda vychází z faktu, že lidské oko je schopno rozpoznat styl chůze známého člověka na více než 150 metrů daleko. Před zákonem se tak neschová ani lupič, který má přes hlavu kuklu. „Položili jsme si otázku, zda je možné tyto indentifikační znaky charakterizovat, vyjádřit exaktním vzorcem či křivkou, a kolik takových identifikačních křivek stačí, aby osoba byla identifikována,“ objasňuje Straus.
Chůze člověka je transformována do množiny křivek. Videozáznam kamery z místa činu pak lze porovnat se záznamem chůze podezřelého. „Ten se nám projde z bodu A do bodu B a opět sejmeme kinematické charakteristiky,“ popisuje Straus. Analýza záznamů pouličních kamer však často naráží na příliš malé rozlišení či nízkou frekvenci snímků, které tak v některých případech bývají vyhodnoceny jako technicky nezpůsobilý materiál.
„To je ale jenom otázka technického pokroku, pěti, deseti let, kdy (pouliční) kamery budou dostatečně kvalitní,“ říká Straus. Na využití výkonnější kamerové techniky budou kriminalisté díky vědcům již dopředu připraveni. Výzkum se zaměřuje i na to, do jaké míry se chůze člověka s přibývajícím věkem mění. Obor stojí na pevných základech fyziky a matematiky. Pomocí pravidel forenzní biomechaniky kriminalisté usvědčí pachatele zhruba ve 4 % kriminálních případů.
Počítače vytvoří simulaci lidského těla
Experimenty jsou vědci připravovány dlouho dopředu před vlastním testováním. „Máme v zásobě dostatečné množství změřených a nafilmovaných dat. Nyní pracujeme na matematických modelech, které by prováděly dobrou simulaci pohybu lidského těla,“ říká Straus. Poté nastoupí fáze počítačového zpracování. „Když budeme mít dobře matematicky zpracovanou figurínu lidského těla, můžeme si na počítači variovat různé možnosti, přikládat vnější sílu a všechny experimenty simulovat na obrazovce počítače.“
Pro modelové situace pádů z výšky se využívá skoků do bazénu, údery do hlavy se testují na biomechanické figuríně. Ta má v hlavě čidla, která zkoumají zrychlení hlavy. Na figurínách lze zkoumat také takzvaný shaking-baby syndrom. Nejlevnější biomechanické figuríny stojí statisíce korun. „Velmi zajímavý byl experiment, kdy jsme zkoumali závislost alkoholu na síle úderu. Cíleně jsme opíjeli naše figuranty,“ popisuje profesor katedry kriminalistiky Policejní akademie ČR Zdeněk Sadílek.
Rekonstrukce vraždy Jana Masaryka závisela na výšce okna
Nejznámějším případem, který byl vyšetřován na základě forenzní biomechaniky, byla vražda československého diplomata a ministra zahraničí Jana Masaryka. V brilantní dokumentaci místa činu chyběl jediný údaj - výška okna, z něhož měl ministr vypadnout. Bez tohoto rozměru nemohlo být do té doby prokázáno působení vnější síly, tedy cizí zavinění. „Osobně jsem změřil výšku okna a parapetu a trajektorii pádu jsem komparoval s experimenty, které provádím s figuranty,“ uvedl Straus.
Při analýze Straus došel k závěru, že pachatel měl velkou sílu, Masaryk byl podle znaleckého posudku z okna vyhozen silným impulsem. „Případ byl uzavřen jako vražda. Byla vyslovena jména čtyř potencionálních pachatelů. Nyní se čeká na další podpůrné informace, které by mohly přijít z otevřených ruských archivů,“ popisuje Straus.
