V roce 1820 nebo 1821 se v Drslavicích u Uherského Brodu narodil Adolf Jellinek, který bývá označován za největšího židovského kazatele 19. století. Studoval ješivu v Prostějově a poté univerzitu v Lipsku, kde se věnoval francouzštině, italštině a semitským jazykům.
Od roku 1856 působil jako rabín ve Vídni, kde se brzy stal mluvčím liberálních židů. Zabýval se náboženskou filozofií a především židovskou mystikou, stejně tak jako výklady Starého zákona a naukou o kázání. Ještě v Lipsku přeložil z francouzštiny do němčiny zásadní práci Adolpha Francka o kabale.
Sám se nepovažoval za rabína, nýbrž za kazatele. Svá kázání připravoval do nejmenšího detailu. Na přípravu šábesového kázání se údajně chystal celé tři dny, kdy nestudoval pouze text, nýbrž i způsob přednesu a gesta. Obsah se vždy snažil orientovat na aktuální problémy, pokoušel se však také nalézt souvislosti s exegetickými výklady Písma. Více než 200 jeho kázání bylo publikováno a zčásti přeloženo do jiných jazyků.
Byl velmi nekonvenční. Jeho manželka nevedla košer domácnost a za židy uznával i neobřezané chlapce. Byl pro zavádění novinek do náboženských obřadů, například podporoval využití varhan v synagogách, aby tam podle svých slov „přivedl nábožensky vlažné“. To mu spolu s jeho výrazným vystupováním při kázáních vyneslo kritiku ze strany konzervativních kruhů, že mu jde jen o efekt.
Odmítal sionismus a viděl v něm potvrzení antisemitské teze o tom, že židovští občané jsou v evropské společnosti cizorodým prvkem. Obdobně se stavěl proti uzavřenosti židovských komunit a například během revoluce v roce 1848 se zasazoval za zrovnoprávnění židů a křesťanů a za překonání vzájemných předsudků. Tvrdil, že židé nejsou národem a že středoevropští židé jsou nositeli německého jazyka a kultury.
Také členové jeho rodiny se proslavili. Jeho bratr Hermann patřil v roce 1848 k nejradikálnějším revolucionářům ve Vídni a během tehdejších neklidných událostí byl popraven. Druhý bratr Moritz se stal uznávaným ekonomem, prezidentem uherské obilní burzy a zakladatelem tramvajové dopravy v Budapešti. Adolfův syn Georg byl význačným státovědcem a spolupracovníkem jednoho z nejvýznamnějších sociálních vědců 20. století Maxe Webera. Druhý syn Emil byl rakousko-uherským diplomatem a závodním jezdcem firmy Daimler. Již jako člen správní rady Emil přispěl k vývoji nového modelu, který se stal základem světoznámé značky. Byl pojmenován podle přezdívky jeho dcery – Adolfovy vnučky – jako Mercedes.
V roce 1892, rok před svou smrtí, byl Adolf Jellinek zvolen vídeňským vrchním rabínem. Bez ohledu na to, že se stal nejvyšším představitelem vídeňských židů, se i poté stále považoval za pouhého kazatele.
