Vídeň - Někdy bývá dosti nepřesně označován za „otce symfonie a smyčcového kvarteta“, formy obou hudebních útvarů nicméně výrazně zdokonalil a zmodernizoval. Rakouský hudební skladatel Joseph „papá“ Haydn, který zemřel 31. května 1809, patřil vedle Ludwiga van Beethovena a Wolfganga Amadea Mozarta k velké trojce vídeňského klasicismu a již za svého života patřil k nejslavnějším evropským skladatelům.
Haydn, jenž velkou část života strávil ve službách maďarských mecenášů umění Esterházyů a působil i krátce v Čechách, byl podle některých odborníků v dalších letech podceňován. Jednou ale o něm německý skladatel Johannes Brahms řekl: „Jaký to byl velikán! Vedle něj jsme všichni břídilové.“ Hudba rakouského mistra je stále přítomná v koncertních síních, v repertoáru má jeho skladby snad každý orchestr i komorní soubor, obzvláště pak smyčcová kvarteta, symfonie i oratoria. Haydn byl nesmírně plodný. Za 77 let života totiž složil na 1200 skladeb, z toho například 106 symfonií, 65 dalších orchestrálních skladeb, 707 komorních děl, 101 skladeb pro sólový nástroj, 24 oper, 88 sborů, 101 písní, 14 mší nebo šest oratorií.
Franz Joseph Haydn se narodil v řemeslnické a selské rodině 31. března 1732 v dolnorakouské vesničce Rohrau na rakousko-maďarských hranicích. Základy hudebního vzdělání získal u svého příbuzného a učitele a v osmi letech byl přijat do chrámového sboru u sv. Štěpána ve Vídni. Po ztrátě chlapeckého hlasu v roce 1749 byl ale propuštěn a musel se protloukat jako praktický hudebník. Dále se vzdělával vlastní pílí a postupně si získal pověst zdatného hudebníka. V roce 1757 vstoupil na několik let do služeb hraběte Morzina v Dolní Lukavici u Plzně jako kapelník. Zde složil též svoji první symfonii, která je označovaná jako Lukavická.
V esterházyovských službách strávil téměř 30 let
V roce 1760 se oženil s dcerou parukáře Annou Marií Kellerovou, s níž žil poté 40 let, o rok později se stal členem soukromého orchestru knížete Esterházyho, hlavy nejmocnější rodiny v Maďarsku. Služba zde byla ale náročná: řídil orchestr, organizoval operní představení, hrál k obveselení knížete a jeho hostů, dvakrát denně si chodil pro příkazy a byl povinen „skládat takovou hudbu, jakou si kníže přál“. V esterházyovských službách strávil téměř 30 let.
Haydnova sláva začala postupně narůstat, objevovala se zahraniční vydání jeho děl a objednávky přicházely i z ciziny. V té době se také setkal s Mozartem, jehož skladby si oblíbil. Ze skladatelů se stali postupně přátelé. Haydn byl mezi současníky oblíben hlavně pro svou laskavost a optimismus. Vynikal i smyslem pro humor. Mezi jeho záliby patřil například lov nebo rybaření. V roce 1791 přijal pozvání k návštěvě Londýna, kde slavil velký úspěch a kde zůstal asi 18 měsíců. Po návratu do Vídně pak nějaký čas učil Beethovena, což ani pro jednoho údajně nebyl šťastný počin. V roce 1794 začala jeho druhá, roční návštěva Anglie. V Londýně slavil velké úspěchy, získal čestný doktorát Oxfordské univerzity a vytvořil zde mimo jiné 12 svých posledních mistrovských symfonií (Londýnské symfonie) a dvě velká oratoria - Stvoření a Roční doby.
