Hroznová Lhota – František Pavlica z Hroznové Lhoty na Hodonínsku je jediný v zemi, kdo ještě umí vyrobit doškovou krytinu. Základem je tradiční sklizeň žita navlas stejná jako před šedesáti lety. Z dnešní sklizně František Pavlica za měsíc vyrobí došky pro opravu střech na historických staveních ve skanzenu ve Strážnici.
Se začátkem léta začíná Františku Pavlicovi kolotoč tradic. Zhruba dva hektary toho nejkvalitnějšího žita poseče samovazem z roku 1962. „Tento samovaz je z armády. Jezdilo se s ním na prvomájové průvody,“ popsal Pavlica. Na rozdíl od kombajnu samovaz neporuší stébla, která musí být pro výrobu došků pevná a dlouhá. Samovaz je podsekne, odsune, a navíc ještě sváže.
Žito musí na poli ještě týden vyzrát. Pomocníci Františka Pavlici je tak hned po sklizení skládali do mandelů. „Máme tady čtyři takové strany, hodíte to na mandel. Vždycky, když vytvoříme čtyři řady, tak dáme jeden navrch, aby neteklo na klasy,“ vysvětlovala Klára Pavlicová. Jeden mandel rovná se jeden metr čtvereční doškové střechy.
Z pole putuje žito do mlátičky staré více než sedmdesát let, teprve pak přichází na řadu samotná výroba došků. Na kvalitě jejich vázání závisí trvanlivost celé střechy. Zatímco dříve vydržela bez obtíží padesát let, dnes je to kvůli kyselým dešťům zhruba dvacet.
Došková střecha má výborné izolační vlastnosti, zabraňuje rychlému střídání teplot a na půdě zajišťuje v létě chlad a v zimě teplo. Z venkova začala došková krytina mizet po roce 1833, kdy byla zakázána kvůli velké hořlavosti. Od jedné chalupy totiž často vzplála celá vesnice. Došky tak nahradily odolnější dřevěné šindele.
František Pavlica vytvářel doškové střechy pro skanzen ve Strážnici, v Lopeníku, ve Vlčnově nebo v Ruprechtově na Blanensku. V roce 2008 dokonce získal od Ministerstva kultury ocenění za svoji práci – titul Nositel tradice lidových řemesel právě v tomto vzácném oboru.
