Bogotá - Skupina Revoluční ozbrojené síly Kolumbie - Lidová armáda (FARC-EP, též zkráceně FARC), která je nyní nejsilnější kolumbijskou guerillovou organizací, zadržuje v současné době v kolumbijské džungli kolem 750 osob, z nichž asi 45 označují povstalci za "vyměnitelné". Mezi nimi byli i dnes osvobození tři Američané a kolumbijská a francouzská občanka Ingrid Betancourtová (46), již FARC unesly 23. února 2002 - tři dny poté, co je vláda obvinila z únosu letadla a senátora Jorge Géchema a pozastavila s nimi mírová jednání.
Až do loňského listopadu, kdy vláda získala při zásahu v Bogotě několik videozáznamů, nepřicházely od roku 2003 z džungle žádné zprávy o Betancourtové. Politička na nich byla bledá, pohublá, s dlouhými vlasy a nepřítomným pohledem upřeným do země, nicméně byla naživu.
Kvůli korupci se stala političkou, kandidovala i na prezidentku
Betancourtová pochází z velmi významné rodiny. Její matka je bývalou národní královnou krásy a otec působil jako ministr, který se později dal na diplomacii. Vystudovala politologii v Paříži, kde potkala i svého prvního manžela diplomata Fabrice Delloye, s nímž strávila devět let a má s ním dvě děti. Díky němu má i francouzské občanství.
V roce 1989 se však rozhodla vrátit do vlasti a pomáhat Kolumbii postavit se na vlastní nohy. Všudypřítomná korupce ji přiměla k rozhodnutí bojovat proti tomuto nešvaru jako politička. Vstoupila do středolevé Liberální strany a v roce 1994 se stala poslankyní. Po čtyřech letech tento úřad vyměnila za funkci senátorky, jíž byla až do svého únosu. V té době přesvědčovala Betancourtová, vdaná za Juana Carlose Lecompteho, voliče, aby ji zvolili prezidentkou. Během kampaně mimo jiné rozdávala kondomy se sloganem: „Korupce je AIDS naší společnosti. Chraňme se!“ Nepatřila k favoritům, přesto objížděla celou zemi. Autem se vydala i do demilitarizovaného pásma, které mělo sloužit jako „laboratoř míru“ mezi vládními jednotkami a povstalci. Bohužel pro ni se míru v oblasti příliš nedařilo.
Jednotky FARC bojují za ideje radikálního komunismu
FARC ovládá asi 40 procent země, zejména na jihu a jihovýchodě. Založil ji v roce 1964 jako Jižní blok Manuel Marulanda, zvaný Tirofijo, který ji vedl až do své smrti v březnu 2008. V roce 1966 se přejmenovala na FARC. Další velkou levicovou guerillou, jež vznikla v roce 1964 a operuje dodnes, je Vojsko národního osvobození (ELN).
Jednotky FARC, kteří prý zastupují chudé zemědělce v boji proti vládě a proti vlivu USA v zemi, bojují za ideje radikálního komunismu. Jejich ozbrojený boj stál život již přes 120 tisíc lidí. Sdružují asi 17 tisíc lidí, z nichž zhruba dvacet procent je mladších 18 let a mnozí z nich byli údajně naverbováni násilím. FARC patří od roku 2002 na seznam EU teroristických organizací. Do té doby je za teroristy považovaly jen USA.
Finance získávají z obchodu s drogami, z únosů a vydírání. Povstalci například vybírají podíl z výnosů z polí s kokou, pronajímají svá letiště a poskytují drogovým pašerákům za úplatu ozbrojenou ochranu. V čele stojí Alfonso Cano. Styk se zahraničím obstarával Raúl Reyes, který byl zabit letos 1. března při operaci, při níž kolumbijské vládní jednotky pronikly na ekvádorské území a způsobily tak diplomatickou roztržku s Ekvádorem a Venezuelou.
Za propuštěním rukojmích stojí také Hugo Chávez
Administrativa předchozího prezidenta Andrése Pastrany se v letech 1999 až 2002 snažilo vést s guerillami mírová jednání. Jeho nástupce Álvaro Uribe jednání zpočátku odmítal, ale v roce 2004 navrhl propuštění asi 300 bojovníků z vězení výměnou za volnost pro 63 rukojmí. FARC to ale odmítly, stejně jako týž rok v prosinci nevyslyšely Uribeho nabídku vydat jednoho z vůdců FARC, Ricarda Palmeru alias Simóna Trinidada, Američanům výměnou za propuštění rukojmí. Trinidad byl letos v lednu v USA odsouzen k 60 letům vězení mimo jiné za únos tří amerických občanů.
První úspěchy v jednání o propuštění rukojmí měl až letos v lednu venezuelský prezident Hugo Chávez s kolumbijskou opoziční senátorkou Piedad Córdobovou. Po šesti letech v zajetí byly 10. ledna propuštěny bývalá asistentka Betancourtové Clara Rojasová a bývalá poslankyně Consuelo Gonzálezová. Koncem února byli do rukou venezuelské delegace v kolumbijské džungli předáni další čtyři rukojmí Gloria Polancová, Luis Eladio Pérez, Orlando Beltrán a Jorge Géchem. Dohodu měl přes Mezinárodní výbor Červeného kříže údajně zprostředkovat právě Chávez.
