Brusel - Eurozóna byla vytvořena na základě Smlouvy o Evropské unii 1. ledna 1999, kdy 11 zemí unie začalo v bezhotovostním styku používat euro. O rok později (1. ledna 2000) převzala Evropská centrální banka (ECB) úlohy národních centrálních bank. Od začátku ledna 2002 byly v zemích EMU do oběhu uvedeny první bankovky a mince eura, které se po dva měsíce používaly současně s národními měnami. Jedinou měnou je euro v zemích EMU od 1. března 2002.
Má 17 členů: od ledna 1999 jsou to Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. V lednu 2001 se 12. členem stalo Řecko, které dříve nesplnilo kritéria vstupu. Od ledna 2007 přistoupilo Slovinsko a rok nato Kypr a Malta. Euro používá také Kosovo, Černá Hora, Andorra, Monako, Vatikán a San Marino. Od 1. ledna 2009 se 16. členem eurozóny stalo Slovensko. Zatím poslední zemí je Estonsko, které společnou měnu zavedlo 1. ledna 2011.
Británie a Dánsko mají výjimku ze Smlouvy o EU, takže se jako jediní dva členové unie k eurozóně připojit nemusí.
1) průměrná roční míra inflace nepřesahuje o více než 1,5 procenta průměrnou inflaci tří zemí EU s nejnižší mírou inflace;
2) deficit rozpočtu veřejných financí je nižší než tři procenta HDP a veřejný dluh nepřesahuje 60 procent HDP;
3) země musí být alespoň dva roky v ERM-II a její kurz se nesmí příliš vychylovat od centrální parity;
4) průměrná nominální dlouhodobá úroková míra nepřekračuje o více než dvě procenta úrokovou sazbu tří zemí s nejnižší mírou inflace (sazby se měří na základě dlouhodobých vládních obligací nebo srovnatelných cenných papírů).
