Zachytit silný duchovní náboj poutního místa na Velehradě za nepřátelského komunistického režimu si vytkli za cíl filmaři z brněnského studia České televize. Chystaný dokument s pracovním názvem Bazilika bude mozaikou příběhů tamních obyvatel, z nichž mnozí mají za sebou velmi pohnutou historii.
Do pracovny akademického sochaře Otmara Olivy se vchází z dvorku rodinného domu, ve kterém se svojí rodinou žije od roku 1981. Ateliér je plný světla ze střešních oken, pozlacených křížů a dalších sošek s duchovní tematikou. Ale také vzpomínek ve fotografiích rozvěšených po stěnách i různých drobností, které mají pro bývalého politického vězně za šíření materiálů Charty 77 nevyčíslitelnou hodnotu.
„Tuto cigaretu kouřil náš pan prezident,“ ukázal pyšně na starý nedopalek přibitý hřebíkem na jednom z trámů. Fotografie Václava Havla visí jen kousek od něj.
V ateliéru se mezi nářadím a kousky vosku, z nichž sochař vytváří svá díla, ledabyle povaluje mnoho různých zaprášených předmětů. Prostředí, které dnes působí jako staré podkroví, se ale za minulého režimu stalo dočasným domovem desítek disidentů. Filmaři pokoušející se o zachycení tehdejší atmosféry na Velehradě proto dům Otmara Olivy nemohli minout.
„Je to příběh Velehradu, příběh svobody v nesvobodné době,“ řekl o chystaném dokumentu autor scénáře Luděk Navara. Snímek s pracovním názvem Bazilika diváky provede obdobím od roku 1948 až do návštěvy papeže v 90. letech krátce po pádu komunismu v Československu. Podle Navary tato doba skrývá mnoho zajímavých momentů, které však doposud nebyly zpracovány.
Duch Velehradu obstál při těžké zkoušce, říká scénárista
Velehrad v 50. letech tvrdě postihla takzvaná „Akce K“ zaměřená na likvidaci klášterů a církevních řádů. Spoustu věřících pronásledovala tajná policie, mnoho z nich skončilo v obávané věznici v Uherském Hradišti. Komunistický režim se snažil ovlivnit i odkaz věrozvěstů Cyrila a Metoděje. „Cyrilometodějskou tradici se pokusili překroutit ve svůj prospěch. Preferovali světský výklad ve smyslu příchodu vlivu východní civilizace,“ uvedl Luděk Navara.
Velehrad si i přesto zachoval velmi silný duchovní náboj. Svoji sílu projevil na pouti v roce 1985, jež se stala jednou z významných manifestací proti komunistickému režimu. „Lidé si často neuvědomují důležitost těchto momentů, přitom právě zde se ukázalo, že navzdory všem snahám a touhám všemocného režimu duch Velehradu obstál a vydržel dodnes,“ zdůraznil scénárista.
Mozaika lidských osudů
Otmar Oliva, jenž je mimo jiné autorem jednoho z oltářů velehradské baziliky, patřil podle Navary mezi ty, kteří si navzdory složité situaci udrželi názorovou konzistenci. I díky tomu se dostal do sítě aktivních disidentů. Jeho vzpomínky teď budou jedním ze střípků dokumentu, ve kterém se o své osudy podělí také další pamětníci.
„Bude to mozaika příběhů mnoha lidí, kteří v tomto magickém prostoru zažili důležité události. Jsou to malé příběhy očima malých lidí, z nichž se snažíme poskládat jeden velký příběh,“ vysvětlil režisér Václav Křístek s tím, že hlavního hrdinu v dokumentu nenajdeme. „Hrdinou je v něm snad právě Velehrad,“ dodal.
Hodinový snímek připravuje Tvůrčí producentská skupina náboženské tvorby Patricka Diviše v brněnském studiu České televize. Na obrazovkách ho diváci uvidí pravděpodobně letos v červenci jako jeden z pořadů připomínající cyrilometodějské jubileum.
