Národní divadlo moravskoslezské připomíná dílo významného českého fotografa Františka Krasla. Zajímali ho lidé pracující v těžkém průmyslu, ale nejvíce fotil divadlo. V letech 1954 až 1977 působil jako stálý fotograf tehdejšího Státního divadla Ostrava. Letos v únoru by se tento rodák z Frýdku-Místku dožil sta let.
Otec Františka Krasla byl fotograf živnostník a fotografie ho provázela od dětství. Učil se v pražských ateliérech, studoval v Mnichově a v Berlíně, kde se jako jeden z prvních Čechoslováků naučil zpracovávat barevnou fotografii.
„Byl opravdu jedním z prvních, kteří používali barevnou fotografii v divadle. K jeho přínosům v divadelní fotce patří i to, že odmítl tradiční statické focení, vnesl do ní dynamiku. A nechtěl jen přikrašlovat. Šlo mu o to, aby zanechal e fotografiích nějakou stopu, atmosféru,“ uvedl kurátor výstavy, fotograf Martin Popelář.
Ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil zdůraznil, že Krasl měl nejen nesporné umělecké kvality, ale obrovskou cenu má i to, že svou práci systematicky archivoval. „Musíme si uvědomit, že od poloviny padesátých let až do let osmdesátých to byla jediná šance archivování. Je to obrovský dokument,“ řekl Nekvasil.
Rozsáhlý archiv, který se podařilo dochovat, dokumentuje čtvrt století Kraslova fotografování v divadle. To se chystá i na jeho digitalizaci. Krasl fotil každou premiéru a na jednu novou inscenaci padlo vždy sto i více negativů.
„Kraslův archiv je obdivuhodný. Dodnes se jeho systémem řazení archivování řídíme,“ uvedla vedoucí archivu Národního divadla moravskoslezského Karolina Pečenková.
Kraslovu tvorbu připomenou vedle Galerie Opera další dvě výstavy. Jedna už nainstalována v Divadla Antonína Dvořáka, další bude od poloviny února v Komorní scéně Aréna.
Vedle snímků z divadelního archivu mohou návštěvníci galerií vidět fotografie ze soukromého archivu Kraslovy manželky, který kurátorům zpřístupnila.
