Deset argumentů pro ty, kteří odešli z Brna do Prahy

Moje bývalá kolegyně Kateřina Kořínková napsala na názorovou stránku brněnského studia České televize příspěvek Deset věcí, které by Brňáci měli vědět o Praze. Jak píše, ze svatební cesty se stala změna v občanském průkazu v kolonce trvalé bydliště. Není jediná, těch schopných a talentovaných, kteří postupně opustili zlatou loď, jak zpívá Ivan Mládek, a zamířili do zlaté klece, je víc. A protože text Kateřiny je vtipný a úderný, tak si zaslouží polemickou odpověď, minimálně za ty, kteří zůstali, ať už proto, že jim nikdo v Praze nic nenabídl (častější), anebo proto, že si v Brně můžou dovolit zůstat (milionáři, důchodci a fakt už neschopní). Drobná poznámka. Na Katčiny argumenty odpovídám, kvůli stručnosti je necituji, rozhodně stojí za přečtení její blog - možná jím začněte, a pak se vraťte k tomu mému.

1. Řeka
Jistě, na fotkách to vypadá ohromně, Karlův most, Kampa. Jenže bydlet ve městě s řekou má své klíčové nevýhody. Předně všechny ty romantické scenérie, docela jako z filmu, jsou prostě nesnesitelně drahé. A i když pohled na vodu někdy uklidní, stane se, že člověka doslova vytrhne z reálného života. Schválně, kolik melancholických obyvatel Prahy už naskákalo do Vltavy? Pak jsou tu samozřejmě povodně; podle jednoho úředníka brněnského magistrátu nám naopak v žádném případě nehrozí (mírně ohroženy jsou jen Černovice, ale ty čert vem, horší přijít o Prahu 1, ne?). A v neposlední řadě je třeba vědět, že Brno je město veletoků, nejen Svratky a Svitavy, ale i Ponávky, což je řeka, kterou málokdo viděl, je tajemná a jemně krásná, každému ne hned dostupná, prostě žádná vystavená kobra jako Vltava.

2. Čtvrti
Není pochyb, že pražský život se mnohem více odehrává v uzavřených oblastech, které mají svoji obslužnost, vystačí si bez centra (i když jsou i v Praze místa, o kterých by šlo debatovat, namátkou Nové Butovice, Jižní Město…). To už v Brně několik desítek let příliš neplatí, společenský život se odehrává téměř výlučně v srdci města, domů se jezdí spát. Jenže není to výhoda? Všichni se potkají na České nebo náměstí Svobody, jakémsi vesnickém korzu, a když už toho mají dost, jdou si po svém. Ať jsme konkrétní. V pátek člověk udělá ostudu, ale stačí se týden vyhýbat konkrétním místům v centru, a je to zapomenuto. Kam se člověk schová v Bubenči?

3. MHD
Dojíždění městskou dopravou v Praze je nutnost, velmi často je to časově výhodnější než autem, taxíkem či lodí po Vltavě. Brňané jsou na tom podobně, tráví ale v šalinách méně času, což má sice za následek, že toho méně přečtou a jsou hloupější, ale také veselejší, bodřejší a vyrovnanější (jak už to u trošku hloupějších lidí bývá). Fenoménem Prahy je metro; my v Brně jsme se myšlenky na jeho vybudování nevzdali, ale dnes je to spíše sen, o kterém rádi mluvíme, kreslíme cvičné trasy tříbarevnou propiskou a hledáme vhodné názvy stanic. Pár let Brnu postačí jiný primát: rozjezdy. Kdo neví, co to je, ten o hodně přichází.

4. Praha je velká
Tady nelze než souhlasit s Kateřinou, že Praha je velká. Pro někoho výhoda, pro jiného ne. Zopakuji bonmot brněnského primátora o tom, že Brno je největší město republiky, protože Praha je kraj. Podle sbírky zákonů má brněnský šéf samozřejmě pravdu a my obyvatelé to tak nějak i cítíme. Možná by se tento svérázný argument dal napadnout konkrétními čísly o rozloze, počtu obyvatel, ale proč si kazit dobrý pocit z malého vítězství.

5. V Praze je draze
Díky vysoké konkurenci je ovšem doba, kdy všechno v Praze bylo dražší, dávno pryč. Dokonce i hospody, stoprocentně pak běžné hotely jsou v hlavním městě levnější. Jenže to souvisí spíš s tím, že v Praze se více vydělává a boháči neradi utrácejí, a proto jsou v Praze pro ně vybudovány i charitativní butiky s modely Kláry Nademlýnské. Vyděláváte hodně peněz, musíte hodně počítat; když však výplatní páska nepřipomíná román, ale řádkovou inzerci, tak už je vám to holt jedno.

6. Multikulti
Barevnost kultur a rozmanitost je pryč v celém Česku, bohužel. Praha má sice asijské tržnice a stovky cizinců, ale to jsou většinou jen příchozí a odchozí, stejnou „městskou“ atmosféru zažije cestující při čekání na spoj v odletové hale pražské Ruzyně. Skoro bych řekl, že multikulti se v Brně, i když jen drobně, projevuje víc, ulice Cejl a Dornych ještě mají svoji atmosféru: to nejsou lidé, kteří sem přišli obdivovat město anebo za dobrou prací, jsou tady doma a utvářejí obraz města (v dobré i zlém, jako všichni jeho obyvatelé).

7. Dobrý filmy, špatný filmy a ty z Brna
Při brněnských rozhovorech obvykle na Praze nezůstane nit suchá, to je pravda, vždycky je to ale s láskou. Je třeba tu rivalitu Brňáků brát stejně, jako když se mladší bratr porovnává se starším. Jak je to v Praze, nevím. Znám jen tenhle vtip: Víš co se říká v Praze o Brně. Ne? Nic!

8. Příroda
Přírodních rezervací je v Praze víc, jako všeho. Jenže Brno je ostrůvek v rámci přírody, tramvají nebo autobusem pár zastávek a jste v ní. Žádný park, ale příroda sama.

9. Praha nemá jednu partu, je jich tam několik a každý si najde tu svoji
Jsou to jakési kluby přátel, kteří si vyměňují známky nebo karty Šmoulů, podle toho, co zrovna letí. V prostředí Brna je jenom jeden klub, jeden tam hraje šachy, druhý stříká z vodní pistole, všichni spolu nějak musejí vyjít. Kateřina píše, že v Praze si může společnost vybrat bez kompromisů, ale to je pak strašná nuda, ještě větší než ta brněnská.

10. V Praze se pracuje
Do Prahy se z Brna chodí za prací, neznám nikoho, kdo tam odešel kvůli řece, přírodě, multikulti nebo MHD. Je dobře, že se v Praze pracuje, protože to zvedá celostátní HDP, ze kterého se potom i v Brně docela fajn žije.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...