Moje bývalá kolegyně Kateřina Kořínková napsala na názorovou stránku brněnského studia České televize příspěvek Deset věcí, které by Brňáci měli vědět o Praze. Jak píše, ze svatební cesty se stala změna v občanském průkazu v kolonce trvalé bydliště. Není jediná, těch schopných a talentovaných, kteří postupně opustili zlatou loď, jak zpívá Ivan Mládek, a zamířili do zlaté klece, je víc. A protože text Kateřiny je vtipný a úderný, tak si zaslouží polemickou odpověď, minimálně za ty, kteří zůstali, ať už proto, že jim nikdo v Praze nic nenabídl (častější), anebo proto, že si v Brně můžou dovolit zůstat (milionáři, důchodci a fakt už neschopní). Drobná poznámka. Na Katčiny argumenty odpovídám, kvůli stručnosti je necituji, rozhodně stojí za přečtení její blog - možná jím začněte, a pak se vraťte k tomu mému.
1. Řeka
Jistě, na fotkách to vypadá ohromně, Karlův most, Kampa. Jenže bydlet ve městě s řekou má své klíčové nevýhody. Předně všechny ty romantické scenérie, docela jako z filmu, jsou prostě nesnesitelně drahé. A i když pohled na vodu někdy uklidní, stane se, že člověka doslova vytrhne z reálného života. Schválně, kolik melancholických obyvatel Prahy už naskákalo do Vltavy? Pak jsou tu samozřejmě povodně; podle jednoho úředníka brněnského magistrátu nám naopak v žádném případě nehrozí (mírně ohroženy jsou jen Černovice, ale ty čert vem, horší přijít o Prahu 1, ne?). A v neposlední řadě je třeba vědět, že Brno je město veletoků, nejen Svratky a Svitavy, ale i Ponávky, což je řeka, kterou málokdo viděl, je tajemná a jemně krásná, každému ne hned dostupná, prostě žádná vystavená kobra jako Vltava.
2. Čtvrti
Není pochyb, že pražský život se mnohem více odehrává v uzavřených oblastech, které mají svoji obslužnost, vystačí si bez centra (i když jsou i v Praze místa, o kterých by šlo debatovat, namátkou Nové Butovice, Jižní Město…). To už v Brně několik desítek let příliš neplatí, společenský život se odehrává téměř výlučně v srdci města, domů se jezdí spát. Jenže není to výhoda? Všichni se potkají na České nebo náměstí Svobody, jakémsi vesnickém korzu, a když už toho mají dost, jdou si po svém. Ať jsme konkrétní. V pátek člověk udělá ostudu, ale stačí se týden vyhýbat konkrétním místům v centru, a je to zapomenuto. Kam se člověk schová v Bubenči?
3. MHD
Dojíždění městskou dopravou v Praze je nutnost, velmi často je to časově výhodnější než autem, taxíkem či lodí po Vltavě. Brňané jsou na tom podobně, tráví ale v šalinách méně času, což má sice za následek, že toho méně přečtou a jsou hloupější, ale také veselejší, bodřejší a vyrovnanější (jak už to u trošku hloupějších lidí bývá). Fenoménem Prahy je metro; my v Brně jsme se myšlenky na jeho vybudování nevzdali, ale dnes je to spíše sen, o kterém rádi mluvíme, kreslíme cvičné trasy tříbarevnou propiskou a hledáme vhodné názvy stanic. Pár let Brnu postačí jiný primát: rozjezdy. Kdo neví, co to je, ten o hodně přichází.
4. Praha je velká
Tady nelze než souhlasit s Kateřinou, že Praha je velká. Pro někoho výhoda, pro jiného ne. Zopakuji bonmot brněnského primátora o tom, že Brno je největší město republiky, protože Praha je kraj. Podle sbírky zákonů má brněnský šéf samozřejmě pravdu a my obyvatelé to tak nějak i cítíme. Možná by se tento svérázný argument dal napadnout konkrétními čísly o rozloze, počtu obyvatel, ale proč si kazit dobrý pocit z malého vítězství.
5. V Praze je draze
Díky vysoké konkurenci je ovšem doba, kdy všechno v Praze bylo dražší, dávno pryč. Dokonce i hospody, stoprocentně pak běžné hotely jsou v hlavním městě levnější. Jenže to souvisí spíš s tím, že v Praze se více vydělává a boháči neradi utrácejí, a proto jsou v Praze pro ně vybudovány i charitativní butiky s modely Kláry Nademlýnské. Vyděláváte hodně peněz, musíte hodně počítat; když však výplatní páska nepřipomíná román, ale řádkovou inzerci, tak už je vám to holt jedno.
6. Multikulti
Barevnost kultur a rozmanitost je pryč v celém Česku, bohužel. Praha má sice asijské tržnice a stovky cizinců, ale to jsou většinou jen příchozí a odchozí, stejnou „městskou“ atmosféru zažije cestující při čekání na spoj v odletové hale pražské Ruzyně. Skoro bych řekl, že multikulti se v Brně, i když jen drobně, projevuje víc, ulice Cejl a Dornych ještě mají svoji atmosféru: to nejsou lidé, kteří sem přišli obdivovat město anebo za dobrou prací, jsou tady doma a utvářejí obraz města (v dobré i zlém, jako všichni jeho obyvatelé).
7. Dobrý filmy, špatný filmy a ty z Brna
Při brněnských rozhovorech obvykle na Praze nezůstane nit suchá, to je pravda, vždycky je to ale s láskou. Je třeba tu rivalitu Brňáků brát stejně, jako když se mladší bratr porovnává se starším. Jak je to v Praze, nevím. Znám jen tenhle vtip: Víš co se říká v Praze o Brně. Ne? Nic!
8. Příroda
Přírodních rezervací je v Praze víc, jako všeho. Jenže Brno je ostrůvek v rámci přírody, tramvají nebo autobusem pár zastávek a jste v ní. Žádný park, ale příroda sama.
9. Praha nemá jednu partu, je jich tam několik a každý si najde tu svoji
Jsou to jakési kluby přátel, kteří si vyměňují známky nebo karty Šmoulů, podle toho, co zrovna letí. V prostředí Brna je jenom jeden klub, jeden tam hraje šachy, druhý stříká z vodní pistole, všichni spolu nějak musejí vyjít. Kateřina píše, že v Praze si může společnost vybrat bez kompromisů, ale to je pak strašná nuda, ještě větší než ta brněnská.
10. V Praze se pracuje
Do Prahy se z Brna chodí za prací, neznám nikoho, kdo tam odešel kvůli řece, přírodě, multikulti nebo MHD. Je dobře, že se v Praze pracuje, protože to zvedá celostátní HDP, ze kterého se potom i v Brně docela fajn žije.
