Praha – Komunistický poslanec Josef Vondruška, kterého dnes poslanci vydali k trestnímu stíhání, čelí podezření, že za minulého režimu jako vězeňský dozorce týral vězně. Vondruška nařčení opakovaně odmítl. Komunisté ještě před hlasováním opustili jednací sál.
Vondruška považuje svůj případ za politický. Jde podle něj o záminku k útoku proti KSČM. „A já sloužím jako jakýsi prostředník, přes kterého se ten útok přenáší,“ uvedl dříve ke svému případu.
Vondruška se pozastavuje nad tím, proč se o jeho minulost orgány činné v trestním řízení zajímají až nyní. „Obvinění proti mně se objevila až loni, kdy jsem se stal poslancem sněmovny. Nechápu, proč s nimi někdo nevystoupil v letech 1990 a 1991, kdy se proti poměrům ve věznicích před listopadem 1989 ozývalo nejvíce lidí. Nic se nedělo ani v druhé polovině roku 1992, kdy jsem byl poslancem Federálního shromáždění. Natož v době, kdy jsem se v Preciose živil jako zámečník,“ komentoval Vondruška zájem o svou osobu.
Podnět k vyšetřování Vondruškova působení v 70. a 80. letech podal loni v září známý disident a aktivista Petr Cibulka. O zbavení imunity poslance Vondrušky požádalo Okresní státní zastupitelství v Liberci letos začátkem srpna.
Historik Tomáš Bursík, který studoval personální spis bývalého vězeňského dozorce Vondrušky, k osobě komunistického poslance pro ČTK uvedl, že byl aktivní „až horlivý“ příslušník Sboru nápravné výchovy. Nadřízení ho prý často upozorňovali, aby nejednal s vězni sám, protože se tak s nimi dostává do konfliktů. Měl také zlepšit své jednání a vystupování. Podle pravidelných hodnocení se u něj projevuje „nerozvážnost, vznětlivost, nevolí správné formy jednání s odsouzenými, postupuje netakticky, což vede k nesprávným rozhodnutím…,“ uvádí se v jednom z dokumentů.
V tisku se objevila svědectví některých předlistopadových disidentů, kteří tvrdí, že Vondruška patřil mezi dozorce, kteří je při věznění v Minkovicích na Liberecku surově bili. „Co je špatného na tom, když je člověk v práci horlivý? Na rozdíl od některých svých kolegů jsem se snažil plnit si své povinnosti a důsledně jsem vyžadoval, aby si je plnili i vězni,“ komentoval pro ČTK svou činnost Vondruška. Zároveň popírá, že by vězně jakkoli trýznil. Podle něj jde o „holé nesmysly“.
V roce 1977 byl kázeňsky potrestán za to, že nenahlásil svůj konflikt s vězněm. „To už musela být opravdu mimořádná událost, když se nezametla pod koberec a objevila se ve spise,“ podotkl Bursík. Vondruška si na konflikt pamatuje, proti odsouzenému tehdy údajně použil chvat. „Kázeňský trest jsem ale nedostal za použitý donucovací prostředek, ten byl vyhodnocen jako oprávněný. Dopustil jsem se jen administrativního přestupku. Hlášení o problému s vězněm jsem totiž napsal pozdě,“ prohlásil poslanec.
Josef Vondruška byl v loňských volbách lídrem KSČM v Libereckém kraji a jako vychovatel v dnes již zrušeném II. nápravně výchovném ústavu Minkovicích působil v letech 1972 až 1990. Vondruškovo chování ve věznici podle Lidových novin popsali dva bývalí vězni - Jiří Wolf a Jiří Gruntorád. Wolf už dokonce v roce 1981. Podle vězňů využíval Vondruška násilí a tresty nejčastěji, když vězni neplnili normu. Na jejich pracovních výkonech byl prý ekonomicky zainteresovaný. „Když jsme splnili normu, dostal Vondruška odměnu,“ řekl Gruntorád Mladé frontě Dnes. Současně ale řekl, že Vondruška nepatřil k nejhorším dozorcům. Gruntorád uvedl, že i Vondruška byl v Minkovicích zraněn - když pomáhal překazit útěk vězňů, jeden z nich mu rozbil hlavu tyčí. „Nejméně od té doby začal vězně nenávidět,“ citovala MfD Gruntoráda. Na Vondruškovu údajnou šikanu vzpomíná i někdejší disident Vladimír Hučín. „Za necelé tři roky mi dal přes padesát kázeňských trestů. Choval se mimořádně agresivně,“ řekl serveru iDnes.
Vondruška podle dochovaných materiálů nastoupil ke Sboru nápravné výchovy (SNV) v roce 1972. Až do února 1990, kdy požádal o uvolnění, jeho kariéra strmě stoupala. Z rotmistra povýšil na majora a ve službě také dokončil střední i vysokou školu Sboru národní bezpečnosti. V roce 1988 získal titul doktora práv.
