Kislovodsk (Kavkaz) - Slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn, nositel Nobelovy ceny za literaturu, svým dílem odhaloval nelidskost sovětského systému. Hrůzy Stalinských koncentračních táborů naplno popsal ve svém nejslavnějším díle Souostroví Gulag. Tento bývalý disident a neohrožený bojovník za svobodu, který ke konci života vzbuzoval kontroverze svou xenofobií a příklonem k ruskému nacionalismu, by 11. prosince oslavil své narozeniny.
Alexandr Isajevič Solženicyn se narodil ve městě Kislovodsk v severním podhůří Kavkazu v roce 1918. Na konci druhé světové války, v níž bojoval jako důstojník dělostřelectva a byl dvakrát vyznamenán, byl za kritické poznámky v korespondenci na adresu sovětského vedení zatčen a na osm let skončil v nechvalně proslulém koncentračním táboře Gulag. V roce 1953 byl ze zdravotních důvodů propuštěn a další tři roky ale strávil ve vyhnanství v Kazachstánu.
Spisovatelská dráha Alexandra Isajeviče Solženicyna začala v roce 1956. Ve svých knihách popisoval vlastní zkušenosti s bojem na frontách II. světové války a také věznění v moskevské Ljubjance, později v kárných táborech a vězeňském výzkumném ústavu. Literárním debutem tohoto slavného spisovatele se stala novela Jeden den Ivana Děnisovice, která stojí na počátku ruské literatury duchovního odporu.
Postoje Solženicyna vůči spisovatelské organizaci, jeho mravní neústupnost, vedly v roce 1969 k jeho vyloučení z řad organizace. Romány Rakovina a V kruhu prvním vyšly v samizdatu a byly otištěny na Západě, kde měly velký úspěch. Asi nejznámějším dílem Solženicyna je Souostroví Gulag, ve kterém popisuje systém sovětských vězeňských táborů.
V roce 1970 byla Solženicynovi udělena Nobelova cena, nebylo mu však dovoleno osobně si ji převzít. Politická kampaň proti spisovateli, který po okupaci Československa v roce 1968 pronesl známé „je ostudné být Sovětem“, sílila a sovětské vedení jej v roce 1974 ve strachu ze světového mínění rychle vyhostili i s pouty na rukou. Se svou rodinou žil následně ve Švýcarsku, později přesídlil do USA. Do Ruska se vrátil v roce 1994 po rozpadu sovětského režimu. Alexandr Solženicyn zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě.
