Alexandr Solženicyn odhaloval zrůdnost sovětského systému

Kislovodsk (Kavkaz) - Slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn, nositel Nobelovy ceny za literaturu, svým dílem odhaloval nelidskost sovětského systému. Hrůzy Stalinských koncentračních táborů naplno popsal ve svém nejslavnějším díle Souostroví Gulag. Tento bývalý disident a neohrožený bojovník za svobodu, který ke konci života vzbuzoval kontroverze svou xenofobií a příklonem k ruskému nacionalismu, by 11. prosince oslavil své narozeniny.

Alexandr Isajevič Solženicyn se narodil ve městě Kislovodsk v severním podhůří Kavkazu v roce 1918. Na konci druhé světové války, v níž bojoval jako důstojník dělostřelectva a byl dvakrát vyznamenán, byl za kritické poznámky v korespondenci na adresu sovětského vedení zatčen a na osm let skončil v nechvalně proslulém koncentračním táboře Gulag. V roce 1953 byl ze zdravotních důvodů propuštěn a další tři roky ale strávil ve vyhnanství v Kazachstánu.

Spisovatelská dráha Alexandra Isajeviče Solženicyna začala v roce 1956. Ve svých knihách popisoval vlastní zkušenosti s bojem na frontách II. světové války a také věznění v moskevské Ljubjance, později v kárných táborech a vězeňském výzkumném ústavu. Literárním debutem tohoto slavného spisovatele se stala novela Jeden den Ivana Děnisovice, která stojí na počátku ruské literatury duchovního odporu. 

Postoje Solženicyna vůči spisovatelské organizaci, jeho mravní neústupnost, vedly v roce 1969 k jeho vyloučení z řad organizace. Romány Rakovina a V kruhu prvním vyšly v samizdatu a byly otištěny na Západě, kde měly velký úspěch. Asi nejznámějším dílem Solženicyna je Souostroví Gulag, ve kterém popisuje systém sovětských vězeňských táborů.

V roce 1970 byla Solženicynovi udělena Nobelova cena, nebylo mu však dovoleno osobně si ji převzít. Politická kampaň proti spisovateli, který po okupaci Československa v roce 1968 pronesl známé „je ostudné být Sovětem“, sílila a sovětské vedení jej v roce 1974 ve strachu ze světového mínění rychle vyhostili i s pouty na rukou. Se svou rodinou žil následně ve Švýcarsku, později přesídlil do USA. Do Ruska se vrátil v roce 1994 po rozpadu sovětského režimu. Alexandr Solženicyn zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě. 

  • Rakev s ostatky Alexandra Solženicyna autor: ČT24, zdroj: ČT24
  • Pohřeb Alexandra Solženicyna autor: ČT24, zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...