Tomáš Netočný strana 2 z 3

V každé muslimské společnosti, v každém kontextu muslimského světa působí fundamentalistická hnutí nebo jejich elementy. Ovšem současně tam žijí lidé, kteří proti nim bojují. Karima Bennoune, která o tom ve čtvrtek přednášela na diskusním fóru festivalu Colours of Ostrava 2017, je původem z Alžírska a s terorismem má silnou osobní zkušenost. O muslimech bojujících s fundamentalismem napsala knihu, která se stala světovým bestselerem. „Jsou to velmi stateční lidé, přesto se o nich na Západě téměř nemluví. Proto jim musíme pomáhat,“ uvedla před zaplněnou scénou nazvanou Voices of Freedom.

Dvacet osm let od pádu komunismu lze rozdělit na dva poločasy, což letos vychází na 14 let od vstupu České republiky do Evropské unie. Do té doby se tady sice dělo hodně špatných věcí, korumpovalo se, kradlo a transformace nebyla optimální, ale určitě byla lepší než v okolních zemích. Tak hodnotí mezinárodně respektovaný ekonom Tomáš Sedláček vývoj po roce 1989. „Pak nám ale došla síla. Česká republika se zastavila na místě a teď se veškerými zpětnými tryskami ve svém politickém arsenálu snaží sama sebe vmanévrovat zpět do země nikoho,“ prohlásil v debatě na téma „Evropa od euforie k vystřízlivění“, která byla součástí diskuzní scény prvního dne festivalu Colours of Ostrava 2017.

Tři chlapíci na lehátkách s lahvovými pivy v rukou rozmlouvají: „Traktorista vyorá lebku a hned s ní běží na policii. Proč ji raději nezahrabe? Vždyť jí tam bylo dobře.“ Jen chvíli předtím sami na jevišti vraždí a sbor k tomu zpívá: „Zpívej, sbore, hudbo, hraj! Zde je Čechů zemský ráj.“ Začátkem června uvedla Komorní scéna Aréna v Ostravě premiéru hry Smíření, inspirovanou masakry, kterých se v roce 1945 dopouštěli Češi na Němcích. „Smíření je hra o tom, jaké hrůzy jsme schopni páchat. A také o tom, jak se chováme ke své nedávné minulosti,“ říká autor Tomáš Vůjtek.

Deset až dvanáct tisíc lidí ročně umře v Česku předčasně kvůli znečištěnému ovzduší. Ztrátu, kterou škodliviny v ovzduší vlivem na zdraví způsobují české ekonomice, vyčíslila Světová zdravotnická organizace na sedm procent HDP. To je o dvě procenta více, než kolik Česko vydává na školství. A právě Ostrava, kde v uplynulém týdnu WHO o dopadech životního prostředí na zdraví lidí jednala, patří k městům s nejvíce znečištěným ovzduším v Evropě. Web ČT24 přináší konkrétní svědectví o ovzduší v Ostravě, které zaznamenal jeden z obyvatel tohoto města. A také reakce úřadů, jež tam na ochranu životního prostředí dohlížejí.

Jedna za druhou kráčí dívky kinosálem v pražském sídle gestapa. Vedle sebe vedou kolo. Za okénkem kabiny ukryté dvě ženy. Mají poznat, která to byla. Děvčat jsou desítky, gestapácké divadlo nekonečné a čtrnáctiletá Jindřiška Nováková má přijít na řadu až ke konci. Ta dívka to však zvládla. Nehroutí se. Nepláče. To ona uklidila z ulice zkrvavený Kubišův bicykl, když parašutista hodil bombu na Heydricha, ujel do Libně a ukryl se u Nováků doma. Teď Jindřiška vede kolo sálem a nedává gestapákům šanci.

Slovenský prezident Andrej Kiska povýšil v pátek na generálmajora in memoriam Josefa Gabčíka, který se v roce 1942 podílel na útoku na zastupujícího říšského protektora a jednoho ze spolutvůrců holocaustu Reinharda Heydricha. Třetí nejvyšší vojenskou hodnost udělil prezident Kiska Gabčíkovi den před 75. výročím útoku na Heydricha, které připadá na 27. května.

Na břevnovský hřbitov v Praze dorazily toho dopoledne zástupy lidí. Vlasatému fotografovi Ondřeji Němcovi bylo tenkrát čerstvě sedmnáct let. „Lidí byly na hřbitově stovky a možná třetina z nich fízlové,“ vypráví Ondřej Němec. Pohřeb filozofa Jana Patočky, zesnulého 13. března 1977 po vyčerpávajícím policejním výslechu, byl demonstrací síly totalitního režimu, ale také projevem odhodlání, statečnosti a odvahy těch, kteří se rozloučení účastnili. Státní bezpečnosti přímo pod nosem podařilo se Ondřeji Němcovi propašovat ze hřbitova exponovaný film a později rozšiřovat snímky samizdatem.

Myšlenka svobodného Tibetu i celá tibetská otázka je v českém veřejném prostoru mimořádně živá a jen těžko se v okolních zemích hledá srovnání. „Je to u vás mnohem intenzivnější, než například na Slovensku,“ říká sinolog a tibetolog z Univerzity Komenského v Bratislavě profesor Martin Slobodník. „Zřejmě také proto se v posledních letech objevuje v Česku propaganda jednoznačně zaměřená proti tibetským aktivistům, podporující oficiální čínskou ideologii,“ uvádí Martin Slobodník v rozhovoru pro web ČT24.cz. Dne 10. března 1959 vypuklo v Tibetu povstání proti Číně, jehož výročí si lidé v mnoha zemích světa pravidelně připomínají například vyvěšením tibetské vlajky.

Milionové velkoměsto Praha, zčásti hornatý Zlínský kraj s desítkami menších i větších obcí, nebo Moravskoslezský kraj na otevřené hranici s Polskem a s průmyslovými podniky. Tři oblasti, tři modelové příklady, jak ovzduší znečišťuje smog. Bez ohledu na svůj charakter, patří všechny tři regiony k těm, které ve dnech s inverzním počasím smog dusí a kde koncentrace polétavého prachu v ovzduší až několikanásobně překračují zákonem povolené limity.

Ten text má 1390 slov a 8165 znaků bez mezer. Alespoň podle toho, jak to ukazuje program Word po kliknutí na funkci vlastnosti. „Charta 77 je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě,“ napsali autoři v dokumentu datovaném k 1. lednu 1977. Na klávesnici počítače stačí dnes stisknout Ctrl+C, poté Ctrl+V a kopie prohlášení Charty 77 je hotová. Nikdo už ovšem nespočítá, kolik kopií tohoto textu před čtyřiceti lety i později vzniklo, přestože počítače nebyly k dispozici.

Za sérii snímků z bojů v Libyi dostal letos první cenu Czech Press Photo. Mezi bojovníky ve městě Syrtě prožil v létě pět týdnů. A když auta přivážela do polní nemocnice další a další zkrvavené muže, odložil Stanislav Krupař foťák a popadl nosítka. Označení válečný fotograf však nemá rád. „Občas mi tak někdo řekne, ale já se tomu směji. Váleční fotografové vypadají jinak. Skutečnost, že se někdy dostanu do války, ještě neznamená, že jsem válečný reportér. To fakt ne,“ říká Stanislav Krupař v rozhovoru pro web ČT24. Pokud si chce odpočinout, jede na Sibiř fotit šamany ve svazové republice Tuvě. Je tam nejvyšší kriminalita v Rusku, ale dvoumetrový fotograf se na tomhle konci světa cítí skvěle.

Poznala život v New Yorku, v turecké Antálii, novinářské řemeslo okusila v České televizi v Praze. Z Turecka dva roky posílala reportáže do Českého rozhlasu. Teď se svým tureckým mužem žije v New Orleans, kde v česko-tureckém manželství vychovávají dceru. Přesto novinářka a etnoložka Julie Urbišová plánuje návrat na rodné Hlučínsko, kam pravidelně přijíždí vždy v létě, kdy je v New Orleans nesnesitelné vedro. Nechce, aby se její dcera stala Američankou, s návratem však váhá. „Tady v Americe chodí dcera do školky, kde jsou ve třídě děti šesti národností. To je moc pěkné. V Česku se společnost uzavírá, z čehož jde strach,“ říká Julie Urbišová v rozhovoru pro web ČT24.

Během roku 2016 vyrostla v průmyslové zóně Mošnov poblíž Nového Jičína výrobní hala jihokorejské společnosti Hyundai Mobis. Firma patří ke světovým gigantům mezi výrobci automobilových světlometů a dalších součástek. Pozemky v hodnotě 80 milionů korun dostali Korejci od české vlády zdarma. Další stovky milionů utratí Česko ve prospěch Hyundai Mobis formou investičních pobídek. Pokud by se tak nestalo, investor by svou továrnu postavil v jiné zemi. Profesor Karlovy univerzity Petr Pavlínek označuje takové jednání za vydírání, na které by politici neměli přistupovat. „Jenže politici na to přistupují a utrácejí veřejné finance, protože je to pro ně výhodné. Kupují si voliče za peníze ze státního rozpočtu,“ uvádí v rozhovoru pro web ČT24 Petr Pavlínek.

Uprostřed regálů, polic a stolů zaplněných ohromným množstvím knížek zapisuje drobná žena do počítače další tituly. Majitelku antikvariátu, klubu a galerie Fiducia zná v Ostravě každý, kdo se jen trochu zajímá o literaturu, fotografii či výtvarné umění. Není však ve městě také jediný politik, který by Ilonu Rozehnalovou neznal. První dáma Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu patří k lidem, jimž není lhostejné, jak to v jejich městě vypadá a politikům z magistrátu i místních radnic to umí dát pořádně najevo. „Kdo je aktivní ve společnosti, v místě kde žije, nemusí nutně vyhrát každou bitvu. To není možné. Pokud však chceme, aby se v našich městech lépe žilo, nesmíme v těch bitvách zůstat sami,“ říká Ilona Rozehnalová v rozhovoru pro web ČT24.

Hnutí ANO je na vzestupu, etablovalo se v krajích a má všechny předpoklady ovládnout volby do sněmovny v roce 2017. Vedle Babišova politického uskupení však mají krajské a senátní volby ještě jednoho nezpochybnitelného vítěze a tím jsou lidovci. Shodují se na tom komentátoři, kteří právě skončené volby analyzovali. KDU-ČSL se výrazně prosadila do vedení krajů a ve volbách do Senátu získala dokonce nejvíce mandátů. Poražených je více. Především ČSSD, ale nepochybně také pravice i komunisté.

Když se během normalizace stal vůdčí postavou disentu, bylo jméno Václava Havla známým na obou stranách fronty. Posluchači Svobodné Evropy jej znali z vysílání, v samizdatu vycházely jeho hry a eseje. V komunistickém tisku i televizi byl pravidelně terčem režimní propagandy, jako strůjce všeho zla namířeného proti lidu. Jak vlastně Václav Havel, který by se ve středu dožil 80 let, vypadá, však většinou věděli jen ti, kteří se s ním osobně setkávali. Jeho nejbližší, přátelé a známí, ale také policisté, agenti StB, dozorci.

Veřejné zakázky za desítky miliard korun z veřejných rozpočtů vypisují kraje metodou pokus – omyl. Hejtmanství zakázku bez důkladného průzkumu trhu „nějak zadají“ a poté podle připomínek firem podmínky mění. Jednou, dvakrát, třikrát. A například Moravskoslezský kraj změnil parametry veřejné zakázky v jednom případě dokonce osmkrát. Na základě své podrobné analýzy to dokládá skupina expertů z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy v Praze.

Zatímco Češi na snímcích ze srpna 1968 odhodlaně debatují se sovětskými okupanty na tancích, dnes část české společnosti bouřlivě a s emocemi diskutuje na sociálních sítích. Iniciátorem je znovu Kreml, ovšem rozdíl je patrný. Když před čtyřiceti osmi lety vtrhla v noci na 21. srpna do Československa vojska Varšavské smlouvy, byl národ v odporu vůči okupantům jednotný. Dnes na českém internetu našla ruská propaganda spojence, kteří v hybridní válce stojí na její straně.

Nemáme v Evropě nové sny, které bychom mohli snít. V tom je ta naše deprese, protože když si napíšeme seznam věcí, které jsme od Evropy čekali, tak ona je všechny splnila. Tak vidí současnou situaci přední český ekonom a komentátor Tomáš Sedláček. Na festivalu Colours of Ostrava diskutoval na téma „Evropa dnes“ s filozofem Václavem Bělohradským a sociologem Janem Hartlem. „Lidé, jejichž identita je otřesena, se vrací k národním státům a utíkají z Evropské unie. A teď, když uprchlická krize tohle zdůraznila, nastává velké drama,“ prohlásil Václav Bělohradský před zaplněným sálem.

Lidé kdekoli na světě mají právo žít ve svobodné zemi a Sýrie svobodná země není. Je o tom přesvědčená lékařka Samíra Sibai, žena světlých vlasů, která většinu svého života prožila v syrském městě Homs. Dnes je Homs v ruinách a Samíra Sibai žije v České republice. „Měla jsem nedávno vystoupení v České televizi. Když jsem poté pročítala diskuse na internetu, zjistila jsem, že lidi nejvíc šokovaly mé blond vlasy. Jak si prý muslimka může něco takového dovolit,“ vyprávěla v sobotu večer během svého vystoupení v debatě projektu Voices of Freedom, který je součástí festivalu Colours of Ostrava.

Vláda se měla ve středu shodnout na tom, jak v Česku omezit dopady sucha a nedostatku vody.  Kvůli sporům mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí však jednání přerušila. Úřady se dohadují, odkud vzít miliardy na nové rybníky nebo čištění přehrad. Zatímco ministr zemědělství Marián Jurečka z KDU-ČSL předkládá materiál, který počítá s financováním ze státního rozpočtu, šéf resortu životního prostředí Richard Brabec z hnutí ANO prosazuje čerpání peněz z programů Evropské unie. Tématu sucha se věnoval středeční pořad 90' ČT24,  záznam chatu s ministrem zemědělství Mariánem Jurečkou najdete zde.

Nedopřávejte u sebe místa hněvu, ale mírnosti; neboť mírnost vítězí nad hněvem a trpělivost nad špatností. Nezáviďte jeden druhému, ale mějte raději lásku mezi sebou, neboť závist plodí zášť. Takový vzkaz zanechal český král a římský císař Karel IV. v samém úvodu vlastního životopisu Vita Caroli svým následovníkům. „Varujte se špatného spolčování a špatných rad, protože se svatými budete svatí a se zkaženými zkažení,“ klade na srdce vládcům, kteří měli přijít po něm.

K soukromé návštěvě na zámku v Lánech přijal na Velikonoční pondělí prezident Miloš Zeman prvního muže Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga, autokrata spojujícího ve své zemi tradici čínských císařů, Mao Ce-tunga a současný autoritářský komunistický režim. Na takové charakteristice čínského prezidenta, kterému se přijetím v Lánech dostalo naprosto unikátní pocty, jež nemá v historii České republiky srovnání, se shodují pozorovatelé a komentátoři sledující současné poměry v Číně i její zahraniční politiku.

Do České republiky přijíždí Si Ťin-pching, prezident země, ve které soudy během jednoho roku odsoudí k trestu smrti nejméně tolik lidí, kolik trestanců je soudně popraveno ve všech ostatních státech světa. Se všemi mimořádnými poctami přivítá český prezident Miloš Zeman prvního muže Čínské lidové republiky, hlavu státu, ve kterém je mučení při výsleších a násilné donucování k přiznání obviněných běžnou praxí.