Kristina Bílá strana 2 z 5

Jak nejlépe ugrilovat klokaní ocasy, jak se efektivně zbavit vší nebo jak správně vyfotit selfíčko s doktorem, který zrovna ošetřuje vaši (nejspíše) úplavici? Jen hrstka bodů z nekonečného návodu k přežití, který poskytuje nový snímek cestovatele Dana Přibáně Trabantem do posledního dechu. Nejnáročnější výprava v „trabantí“ historii dala posádce zabrat – není nouze o krizové situace, poruchy a mnohdy jde i o krk. „Brutální výkon dvaceti šesti koní z NDR“ však zvládne nemožné.

Royal Republic jsou další konzumenti zázračné švédské vody, po které vyrůstají nadaní muzikanti. Rockeři sami sebe nikdy nebrali vážně a neděje se tak ani na zbrusu nové, v pořadí už třetí desce Weekend Man. Sestava se letos pokusí zbourat pódium na festivalu Rock for People, a nutno říct, že díky novince je ta pravděpodobnost velmi vysoká. Jejich dynamické album je přesně to, co začátek ospalého března potřebuje.

Splnit si sen a vybudovat lepší život - s takovými myšlenkami proudily v 50. letech do Ameriky tisíce migrantů z celého světa. Totéž si slibuje i křehká Eilis, která vyměnila irské maloměsto za cílevědomý a pokrokový New York. Romantickému filmu Brooklyn se spíš než z tuctového příběhu daří těžit z atmosféry doby, kdy u žen vládla elegance, u mužů gentlemanství a navzdory mnohdy těžké práci si lidé vychutnávali drobné okamžiky.

Sia neboli „ta holka s parukou, co neukazuje obličej“ vydává bez velké pompy další sólovku This Is Acting. A je přesně taková, jaký je název: hraná, předstíraná a neautentická. Není divu. Jde totiž o nevyužitý materiál, který skladatelka napsala pro jiné interprety. „Není to něco, co bych sama zpívala,“ přiznala autorka megahitu Chandelier. Vzhledem k tomu nezbývá, než se ptát: Mělo to tedy vůbec cenu?

Jak se vyrovnat s tím, že se Einar Wegener cítí v ženských šatech lépe než v pánském obleku? A co víc – jak přijmout fakt, že si uvnitř připadá jako žena uvězněná ve špatném těle? Jakoby to samo o sobě nestačilo, je začátek 20. století a transgenderová komunita jen tiše dříme s divokými sny o přeměně pohlaví. Eddie Redmayne se v režii Toma Hoopera jako Dánská dívka vydává tam, kam před ním nikdo. Ne nijak drsně ani artově, ale tak, aby snímek uneslo průměrné publikum.

„Už se nebojím umřít. To už mám za sebou.“ Oscarový režisér Alejandro González Iñárritu zahnal v nejnovějším filmu Leonarda DiCapria na hranice možností. Revenant: Zmrtvýchvstání je bolest, krutost a syrovost v jednom. Honbu za pomstou i za vlastním vykoupením lemuje mrazivá divočina a rezonuje v ní otázka: Čeho všeho je člověk pro přežití schopen a co se s ním stane, když to dokáže?

Francouzka Zaz už v Česku otestovala nejedno pódium. Letos v zimě se v tuzemsku rozhodla vystoupit hned třikrát. Kdo šel na první nedělní koncert do pražského Fóra Karlín s myšlenkou, že už ho nemůže překvapit, sypal si pak jistě popel na hlavu. Isabelle Geffroy se postarala o unikátní večer, který v jejím repertoáru dosud neměl obdoby – jak po stránce vizuální, tak i hudební. Navíc šlo patrně o první a poslední příležitost spatřit obvyklou „hipísačku“ ve společenských šatech.

Několik posledních dní nebylo jednoduchých. Od pátku se z médií valily teroristické útoky, migrační krize a na státní svátek jsme ještě slyšeli několik přemoudřelých komentářů na současnou světovou krizi. Jak vypnout hlavu a nezbláznit se? Zajít na koncert The Wombats! Indie-rockoví rodáci z Liverpoolu dali 17. listopadu Praze radost ze života a oddech, který tolik potřebovala.

Pražská energetika přišla ve čtvrtek večer o značný výdělek. Největší hodnotu energie a jiskření totiž naměřili v pražském Fóru Karlín, kde se konal křest desky A/B od kluků z Hanspaulky. Tata Bojs sice neměli konfety ani nikdo nelítal vzduchem, na dvě hodiny však spojili kolem čtyř tisíc lidí a ukázali, že i přes notný úspěch je ještě nespolkla komerce a pořád těží z vlastní osobitosti.

Srdcebeat kapely Kryštof bije na turné už nějakou dobu. Teprve v úterý se ale poprvé rozbušila hruď pražských fanoušků. Richard Krajčo a spol. se už před začátkem „šňůry“ netajili její velkolepostí, otázkou bylo, jak to dopadne naživo. Havířovská sedmička předvedla na české poměry skvělý výkon. Avšak z koncertu si publikum odnášelo všechno a zároveň nic.

Podle nakřáplého hlasu by ho člověk tipoval buď na třicet let na kokainu, alkoholu či na rumunských cigaretách, nebo by si představil vysloužilého černošského bluesového šedesátníka. John Newman není ani jedno. S hitem Love Me Again a debutem Tribute strhal hitparády do úmoru ještě před pětadvacítkou. Představitel mainstreamového tanečního soulu se na novince Revolve vrací v plné polní: pomáda, lakýrky a drajv.

Prvního ducha viděla Edith Cushingová v deseti letech. Jeho přítomnost napovídala tomu, že tato na svou dobu emancipovaná dívka skončí daleko od svých knih, otce i budoucnosti, kterou si pro sebe vysnila. Geniální režisér Guillermo del Toro diváka vede k viktoriánské zborcené usedlosti na Purpurovém vrchu a skvělé horor fantasy rozehrává tak vznešeně, jak to dovede jen on.

7. srpna 1974 se Francouz Philippe Petit jakoby nic prošel po laně napnutém mezi věže amerického Světového obchodního centra. A to hned několikrát. Aby to nebylo úplně zahanbující, chvíli na něm klečel a dokonce i ležel. Bez jakéhokoliv jištění a samozřejmě ilegálně. Jak se z nenápadného provazochodce stane někdo, kdo o půlnoci tančí nahatý na střeše sotva dostavěných Dvojčat, kam zrovna dovlekl ocelové lano, natočil oscarový režisér Robert Zemeckis v autentickém snímku Muž na laně.

S nástupem podzimu je nových desek jako padajícího listí. Leckdo z interpretů dopadne na zem tvrdě. Ne však elektronická dvojice Disclosure – na albu Caracal se snese k hladkému přistání. Druhá studiovka má sice své mouchy, není ale potřeba ji zatracovat. Bratři Lawrencovi si udrželi kvalitu a znovu natočili vyvážený mix house a mainstreamového popu.

Mějte oči na šťopkách! Skotská electropopová trojice Chvrches před týdnem vydala druhou studiovou desku Every Open Eye. Dětský sametový hlásek zpěvačky Lauren Mayberry na něm kontrastuje s kovovými diskotékovými zvuky osmdesátých let, a ačkoliv je těch syntezátorů někdy trochu moc, mohou si muzikanti gratulovat.

Hotel Transylvánie už dřív tušil, že mezi lidmi a strašidly není kolikrát velký rozdíl. Když si navíc Draculova dcera vybrala za manžela obyčejného člověka, jen těžko by zabránil jejich vstupu. A tak jim ve filmovém pokračování radši ochotně otevírá brány. Mezi tím vším povykují vlčata, upíři a nově i rusovlasé novorozeně. Jelikož se tvůrci vyhnuli prdícím a krkacím vtipům, není tahle maškaráda zas tak trapná.

Co se stalo patnáctileté Bárbaře Molinové? Nakladatelství CooBoo, které se zaměřuje na literaturu pro mládež, vybočilo z linky romantických a fantaskních příběhů a vsadilo na odvážnou četbu, která sice náctiletým zaručí tak měsíc nespavosti, přesto má větší smysl než padesátá kniha o první lásce a zklamání. Ukazuje jim totiž, že svět občas není hezké místo, v němž není nouze o krutosti.

Dolní Vítkovice si vydechly. Bezúhonně skončil čtrnáctý ročník festivalu Colours of Ostrava, který letos navštívilo rekordních 43 700 milovníků hudby. Program obsahoval 300 různých bodů, jež se odehrávaly na 14 stageích. Nebylo to však jen o muzice, ale také o organizaci a o ukočírování nespočtu lidí. Věci, které se pořadatelům nepovedly, by se nicméně musely hledat hodně dlouho…

Město ocelářů se doslova propařilo třetím dnem festivalu Colours of Ostrava. Na obloze stále slunce, a den prostupovala nálada bez mráčku i na stageích. Sobota patřila tahounům Rudimental, kvůli kterým přijela nejspíš většina fanoušků, kterých se ten den v Dolních Vítkovicích sešlo přes čtyřicet tisíc. Anglické elektronické partičce však na paty šlapali rockeři Augustines nebo electro houseový Danger. Vcelku úspěšně se s úkolem poprala také (téměř) dívčí rádiová sebranka Clean Bandit.

Pece v ostravských Dolních Vítkovicích se pro návštěvníky festivalu Colours of Ostrava na druhý den proměnily v realitu. Spalující vedro ubíjelo 39 tisíc fanoušků, ale i samotné kapely. Navzdory třicetistupňové výhni se ale na stageích vystřídali interpreti jak české, tak zahraniční produkce. Mezi nejočekávanější sety patřil ten švédského melancholika Josého Gonzáleze, britských rockerů Kasabian, jazzových experimentátorů The Cinematic Orchestra nebo současného „mazlíčka“ hudebních publicistů kytaristky St. Vincent.

Železárny v ostravských Dolních Vítkovicích vydávají navzdory své obvyklé opuštěnosti skřípavé a dunivé zvuky. Od čtvrtka je však v tomto areálu už počtvrté v historii přebíjí hudba. Začal totiž jeden z českých zlatých festivalových hřebů: Colours of Ostrava. První rozjezdový den nešetřil a rovnou z rukávu vysypal trumfy jako Björk, Bokka, Zrní s Janáčkovou filharmonií, Roni Size nebo Caribou.

Hra na schovávanou skončila. A to jak pro vraha, tak pro spisovatele Roberta Galbraitha alias J. K. Rowlingovou. Celý svět už ví, že právě ona stojí za detektivními příběhy Cormorana Strika, a tak se všichni její fanoušci mohou v klidu uvelebit do křesla a nerušeně si užít nové pokračování. Dobrá zpráva? Hedvábník v mnoha ohledech předčí Volání kukačky - a to nejen v počtu naservírovaných čajů…

Ve výuce hudby neexistují dvě horší slova než „dobrá práce“, říká Terence Fletcher. „Tlačím lidi za jejich hranice. Věřím, že je to absolutní nezbytnost.“ To ale asi sotva utěší všechny jeho plačící žáky, kterým do obličeje řve nejkvětnatější nadávky a hází po nich židle či další předměty. Všechny oběti padlé na oltář jazzu mají pro neústupného profesora konzervatoře smysl. Dokud z čela neteče pot a nástroje nejsou pokryté krví, je to však pořád málo. Takový je Whiplash.

Praha – AIDS není v očích Čechů takovou hrozbou jako v devadesátých letech. Zhruba každý šestý ve věku do 26 let ho totiž nepovažuje za smrtelnou chorobu a domnívá se, že je HIV infekce plně léčitelná. Velká část lidí partnery střídá, podceňuje bezpečný sex a zároveň nechodí na testy. Prokázal to výzkum agentury Ipsos, který postoje tuzemských obyvatel k HIV a pohlavním chorobám zkoumal na reprezentativním vzorku populace, jednom z největších za poslední roky.