Generální tajemník Severoatlantické aliance Jaap de Hoop Scheffer poskytl exkluzivní rozhovor bruselské zpravodajce České televize Barboře Šámalové. Hlavním tématem interview bylo umístění systému protiraketové obrany ve střední Evropě, došlo také ale na budoucí směřování NATO a situaci v Afghánistánu. Rozhovor Česká televize odvysílala 21. listopadu v rámci Studia ČT24.
„Naše strategie je správná,“ říká generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer
Pouze několik vašich předchůdců muselo a zároveň mělo možnost vyjádřit se k otázce protiraketové obrany v Evropě. Veřejná diskuze o umístění radaru v České republice ukazuje, že názory jsou protichůdné. Je instalace radaru na českém území pro NATO důležitá? Může se stát základem nové bezpečnostní architektury Evropy?
To, o čem se mluví ve spojitosti s radarovou stanicí v České republice, je především bilaterální diskuze mezi našimi americkými a českými přáteli, není to diskuze NATO. Ovšem od začátku říkám, že by se téma protiraketové obrany mělo „natolizovat“, protože raketová hrozba existuje. A NATO musí také mluvit o tom, jak se proti ní bránit.
Už od summitu v Praze v roce 2002 NATO o protiraketové obraně mluví. Takže to jde oběma cestami – bilaterální jednání a diskuze mezi Českou republikou, Polskem a Spojenými státy. Otázka je, jaké z toho plynou důsledky pro NATO a co by měli spojenci udělat, aby chránili části Evropy, které nejsou chráněné americkým systémem.
Jakou roli by mělo NATO v protiraketové obraně hrát?
Musí najít odpověď na to, na čem se spojenci shodnou. A to, že existuje vážná hrozba balistických střel. Zatím jsme žádné rozhodnutí neučinili, ale summit v Rize v Lotyšsku v listopadu loňského roku se k tématu protiraketové obrany opět vrátil. Šéfové našich států a vlád nás instruovali, abychom pokračovali v diskuzi o protiraketové obraně NATO. Tato diskuze probíhá. Jsem přesvědčen, že na dalším summitu, který bude v dubnu v Bukurešti, na toto téma dojde.
Zmínil jste se o hrozbě. Jaké nebezpečí Evropě hrozí?
Vidíme šíření zbraní hromadného ničení, ale také raket, které je mohou přenášet na delší a delší vzdálenosti. Pro území NATO jde o nejvyšší hrozbu. Tímto problémem se spojenci musí zabývat. Otázkou je, kam až zajít, když se máte takovéto hrozbě co nejefektivněji bránit.
Česká republika se stala terčem ostrých výroků Ruska včetně výhrůžek, které by v dnešní Evropě neměly mít místo. Je možné najít pragmatický kompromis ohledně protiraketové obrany?
Při jednáních mezi Američany a Rusy, která proběhla před pár týdny v Moskvě, byly na stůl položeny zajímavé návrhy. Doufám, že američtí spojenci o nich s Rusy diskutují. Souhlasím s vámi, že ruská rétorika nemá v 21. století místo. Nemá místo v prostředí, kde jsou Američané a Rusové partnery. Tohle už není studená válka. Ale doufám v konstruktivního ducha nejen mezi Američany a Rusy, ale také mezi NATO a Ruskem. Máme totiž Radu NATO-Rusko, kterou využíváme k naprosté otevřenosti a transparentnosti. V otázce protiraketové obrany jsou Američané velmi otevření jak směrem ke spojencům, tak směrem k Rusům. Samozřejmě je velmi důležité, co na tomto poli mezi Američany a Rusy probíhá.
Jak chcete Rusům vysvětlit, že systém není namířen proti nim?
Je to pro mne těžké pochopit. Jde o radarovou stanici v České republice (Češi nakonec sami rozhodnou o této budoucnosti) a deset interceptorů v Polsku. Deset raket, které k ničení cíle nevyužívají jadernou, ale jen kinetickou energii. Jak toto může být nějaká hrozba? Jak mohou ovlivnit ruskou schopnost použít jejich raket v událostech, které snad nikdy nenastanou? Nevidím žádnou hrozbu. A to je úplný základ celé diskuze.
Nastal čas, aby NATO přehodnotilo svoji politickou a vojenskou strategii?
Ne, naše strategie je správná. Je pravda, že strategická koncepce, na jejímž základě NATO funguje, pochází z roku 1999, takže by měla dříve nebo později přijít chvíle, kdy o ní bude NATO diskutovat. Jinak ale platí, že naše stávající jak vojenská, tak politická strategie je spolehlivá a odůvodněná.
Zodpovědnost NATO se změnila už jen proto, že se zapojují i Češi. NATO má přes 40 000 mužů a žen v uniformách v Afghánistánu, 16 000 v Kosovu, kde Česká republika také spolupracuje. Prostředí se opravdu mění. Kdo by si před deseti lety dovedl představit, že NATO bude mít přes 50 000 vojáků v různých operacích a misích? A i to je důvod, proč se blíží chvíle, kdy bychom se měli na naši strategickou koncepci podívat.
Násilí v Afghánistánu stoupá. Je mise v krizi?
Ne, není. Velká část Afghánistánu si v národní obnově vede relativně dobře. Jsou tam tisíce škol, 6 milionů dětí chodí do školy, z čehož třetina jsou dívky. Miliony uprchlíků se vrátily, otevírají se nové elektrárny, 80 procent Afghánců má přístup ke zdravotní péči. Přitom mluvíme o zemi, která byla v roce 2001 za vlády Talibanu ve středověku. V televizi a rádiu neukazují lidem pokrok, ale problémy - hořících škol se ukazuje více než fungujících.
Nepopírám, že je to velmi obtížná mise, čeští vojáci to moc dobře vědí. Také nepopírám, že před sebou stále máme výzvy a že některé problémy stále vyřešeny nebyly. Musíme být trpěliví. Budování národa je složité, těžké. Čelíme Talibanu, protivníkům, kteří používají taktiku vyvražďování a popravovaní lidí, vypalování škol. To je naprosto odlišná taktika od té naší. Přesto v Afghánistánu zůstaneme, a nemyslím tím jen NATO, ale i všechny příslušníky mezinárodního společenství stejně jako Evropskou unii, dárcovské státy nebo skupinu G8 a především OSN a novou afghánskou vládu a úřady – je to jejich země. Někdy je těžké pokračovat, ale nechte nás mluvit o Afghánistánu i jinak než v termínech hrůza a děs, protože se tam odehrává mnoho pozitivních věcí.
Afghánistán potřebuje ale více jednotek, více vojáků. Nemyslíte si, že některé členské státy dělají příliš málo?
Pořád nejsem úplně šťastný a spokojený, protože naši vojenští poradci nám řekli, kolik potřebujeme jednotek, letadel, helikoptér. Naplnili jsme ale jen devadesát procent. Byl bych rád, kdybych mohl říct, že spojenci udělali na sto procent, co museli. Zaostáváme ve vyslání výcvikového týmu, který má vycvičit afghánskou armádu, což je velmi důležité, aby mohli Afghánci přejímat čím dál tím více odpovědnosti ve své zemi. Moje prosba ke všem spojencům je: „Pokud můžete udělat víc, udělejte to.“
(redakčně kráceno)