Praha - Český premiér Mirek Topolánek zavítal začátkem listopadu vládním letadlem do rakouských Alp. Topolánek není však jediný politik, který využívá své funkční požitky k soukromým účelům. V České republice je to poměrně běžný jev, nicméně v zahraničí stálo takové chování mnohé politiky vládní či parlamentní funkci.
Nadměrné využívání funkčních výhod je u českých politiků poměrně běžné
topolánek
Mezipřistání vládního speciálu v rakouském Innsbrucku se podle stanoviska úřadu vlády uskutečnilo proto, že Topolánek potřeboval s velvyslancem Janem Koukalem probrat neodkladné otázky. Kritici ale předsedovi vlády vyčítají, že zneužil služeb vládní letky k tomu, aby si přes víkend mohl zalyžovat.
Zastávka v Rakousku podle časopisu Týden mohla prodražit vládní let až o 150.000 korun. Podle serveru Týden.cz dokonce existuje svědek, který tvrdí, že Topolánek si přijel do Innsbrucku skutečně zalyžovat.
Novinář Jan Dušek tvrdí, že Topolánka potkal na svahu v zimním středisku Sölden zhruba 80 kilometrů od Innsbrucku. Setkání se odehrálo před dvěma týdny v neděli, tedy dva dny poté, kdy premiér přiletěl do Rakouska. Dušek uvedl, že v söldenském hotelu Central hovořil s Topolánkem oblečeném v lyžařské výstroji.
Pro Koukala by ovšem bylo mnohem výhodnější, kdyby se s premiérem setkal v Praze. Na schůzku jel totiž z Vídně, která je od Prahy vzdálená 270 kilometrů a od Innsbrucku 480 kilometrů. Týden.cz k tomu navíc uvedl, že po innsbrucké schůzce s Topolánkem Koukal odjel do Prahy na další jednání.
Let do Bulharska premiérovi schválila vláda. Vládní činitelé po mediálním tlaku nakonec potvrdili i zastávku v Rakousku, avšak údajné premiérovo lyžování komentovat nehodlají. „Já musím říct, že to považuji za věc pana premiéra a nepochybuji o tom, že používá všechny zákonné prostředky,“ vysvětluje kauzu vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.
Opoziční ČSSD považuje Topolánkovu cestu za důkaz sílící arogance vládních politiků. Sociální demokraté premiéra vyzvali, aby se veřejnosti omluvil a zaplatil náklady „výletu do Innsbrucku“.
Nasednout do strojů vládní letky umožňuje ústavním činitelům zákon, který neomezuje ani prezidenta ani členy vlády. Věděl to dobře i bývalý šéf sněmovny Lubomír Zaorálek, který v roce 2005 prolétal vrtulníkem stovky kilometrů mezi Prahou a rodnou Ostravou. Stanislav Gross se zase dopravil vrtulníkem na pohřeb trenéra Ivana Hlinky.
Politiky nepřitahuje jen cesta vzduchem, ale i riskantní jízda po silnici. Lze například připomenout, jak ministerský vůz s Janem Fenclem způsobil v roce 2001 vážnou nehodu, premiér Vladimír Špidla se řítil po dálnici 190kilometrovou rychlostí či ministr vnitra František Bublan 170 km/h. Na seznam se letos připsal i ministr dopravy Aleš Řebíček. A naposled bez vládního poslání a majáčku i vůz šéfa opozice Jiřího Paroubka, když předjížděl na dvojité plné čáře.
K vládním činitelům, kteří zvláštním způsobem využívali své výhody, patří i ministr školství Ivan Pilip, který koupi terénního vozu za tři čtvrtě milionu korun zdůvodňoval tím, že potřebuje vůz, ve kterém by mohl vozit psa. Neobvykle vysoký telefonní účet ve výši 130 tisíc korun zase obhajoval ministr Pavel Němec.
Časopis Týden připomíná, že neoprávněné využívání výhod ve vládních a parlamentních funkcích existuje i v zahraničí. Nicméně v mnoha zemích politici zneužívající své výhody často ve svých funkcích končí. Blairův ministr vnitra David Blunkett musel odejít poté, co se zjistilo, že přenechal své družce k užívání železniční permanentku, jež ze zákona náleží jenom manželkám politiků. Německého ministra obrany Rudolfa Scharpinga odvolal Gerhard Schröder v červenci 2002 po sérii skandálů, z nichž první aféra vypukla v době, kdy ještě nerozvedený ministr v době zahájení výsadku německé armády v Makedonii odletěl na dovolenou se svou přítelkyní na Mallorku.
Naopak někteří dokáží politicky přežít jako například Margaret Thatcherová, která v roce 1981 poslala do Afriky letouny Royal Air Force, aby tam hledaly jejího syna Marka. Ten se tehdy vydal na Rallye Paříž-Dakar, aniž se obtěžoval vzít si mapu, a po dvou dnech se ztratil. Svou funkci předsedkyně německého Spolkového sněmu obhájila i Rita Süssmuthová, která čelila v březnu 1991 obvinění, že její manžel dva roky neoprávněně používal na soukromé jízdy její luxusní služební vůz ze Spolkového sněmu a nechával si proplácet benzín.