Lhasa - V Tibetu, který je pod čínskou nadvládou již 58 let, propukly nejsilnější nepokoje za posledních 20 let. Zatímco oficiální místa hlásí 13 mrtvých, z Tibetu přicházejí zprávy až o 80 obětech. Poprvé se Tibet, který byl původně mocnou feudální říší, dostal do závislosti na Číně již ve 13. století.
Tibet se stal symbolem boje za lidská práva
Roku 1751 se po dlouhých válkách stal definitivně součástí Číny. V lednu 1913 vyhlásil 13. dalajlama nezávislost, rozsáhlou autonomii však Tibet získal až v dohodě ze Simly z roku 1914 poté, co se Velká Británie zřekla všech územních nároků. Ovšem vzhledem k tomu, že Čína nebyla k jednání přizvána, platnost dohody popřela.
Čína anektovala Tibet v roce 1950
Krátce po vyhlášení Čínské lidové republiky v roce 1949 prohlásila tibetská duchovní i civilní správa opět Tibet formálně nezávislým. Čínská komunistická vláda se ale nikdy nesmířila se ztrátou Tibetu a v následujících měsících a letech nasadila všechny síly, aby jej ovládla. Na počátku roku 1950 vyzvala Tibet k jednání o pokojném připojení. Poté, co tibetští představitelé jednání odmítli, vtrhla na jejich území 7. října 1950 čínská armáda. O rok později Číňané tzv. Smlouvou o mírovém osvobození Tibetu území anektovali. Přes slib zachování národní a územní autonomie se Tibeťané dočkali soustavného porušování náboženské autority a základních lidských práv.
Po svém vpádu začali Číňané zemi modernizovat, uskutečnili široce pojatý program budování silnic, mostů, nemocnic a škol. Na druhé straně však zničili většinu z 6254 klášterů a zavinili smrt 1,2 milionu Tibeťanů, tedy asi jedné šestiny obyvatel Tibetu.
Národní shromáždění v hlavním tibetském městě Lhase se v roce 1950 obrátilo na OSN s prosbou o pomoc proti agresorům. Ta ve své odpovědi vyjádřila naději, že se obě země dohodnou mírovou cestou, a tak musel Tibet ustoupit silnějšímu nepříteli.
Nepokoje v Tibetu v roce 1959 skončily emigrací dalajlamy
Odpor proti praktikám Číňanů vyvrcholil v březnu 1959 masovým, ale neúspěšným ozbrojeným povstáním. Následně se dalajlama byl nucen uchýlit do exilu v Indii, kde setrvává dosud. Brutální zásah čínských jednotek nepřežilo 87.000 Tibeťanů. Následné reformy Číňany ovládaného Přípravného výboru Tibetské autonomní oblasti sice zrušily feudální nevolnictví, ale kolektivizací a změnami v zemědělské produkci rozvrátily tibetské zemědělství založené na pastevectví a vedly k hladomorům. V letech 1959-1963 zemřelo asi 70.000 lidí. Dalších 100.000 životů si vyžádala protičínská povstání, jichž do roku 1984 vypuklo nejméně padesát. Internaci v pracovních táborech neušlo na 100.000 politických vězňů.
Tibetský 14. dalajlama nyní sídlí v horském letovisku Dharamsála, které se nazývá též „Nový Tibet“ v severoindickém státě Himáčalpradéš. Jeden z jeho prvních kroků v emigraci bylo odmítnutí takzvané Smlouvy o 17 bodech, kterou Čína Tibetu vnutila, aby ospravedlnila okupaci. Maoisté v Tibetu rozpoutali genocidu, srovnatelnou s nacistickým „konečným řešením“. Náboženský útlak a systematické ničení kulturních hodnot umocnila tzv. kulturní revoluce v letech 1966-1976. Z 6254 lámaistických klášterů se tehdy zachovalo pouze třináct. Tibetskou kulturu a identitu ohrožuje dodnes i příliv čínských osídlenců; Tibeťané se stávají ve své vlasti menšinou.
Počátkem 80. let přiznala čínská vláda, že se v Tibetu dopustila chyb. V souvislosti se zahájením reformní politiky povolila Tibeťanům soukromé podnikání, osvobodila je od daní a uznala jejich právo na svobodu vyznání, užívání tibetského jazyka a dodržování tradic. Začalo se s obnovou klášterů a chrámů, kterých je dnes 1780 s asi 40.000 mnichy, i s moderní výstavbou. Vše však pod dohledem čtvrtmilionové armády. Opozici čínské úřady tvrdě potírají. Podle Tibetského střediska pro lidská práva a demokracii se sídlem v Dharamsále bylo koncem roku 1997 v čínských věznicích v Tibetu 1200 politických vězňů, většinou buddhistických mnichů a řeholnic.
Čínská vláda hodnotí své působení v Tibetu pozitivně. „Demokratické reformy“ ukončily nevolnictví, velké investice do himálajské oblasti zvýšily příjmy Tibeťanů, úroveň školství a zdravotnictví. Buddhismus vzkvétá a životní prostředí je dobře chráněno. Dalajlamu obviňuje ze separatismu a kontaktů s vnějšími silami; vysoká míra autonomie je přemrštěný nárok, kterým chce dalajlama obnovit vlastní nadvládu v Tibetu.
Od roku 165 je Tibet úředně součástí Číny
Tibet, od roku 1965 úředně autonomní oblast Čínské lidové republiky v jihozápadní části země, měří 1,22 milionu kilometrů čtverečních. Jeho 2,4 milionu obyvatel však dnes žije jen na polovině historického území, zbytek byl rozdělen mezi provincie Čching-chaj, S'-čchuan, Kan-su a Jün-nan.
Podobný osud potkal i buddhistické kláštery v Mongolsku. Útok podobně jako v Tibetu přišel ze strany komunistů, tentokrát mongolských a ruských. V roce 1938 vyplenili 700 klášterů, odvlekli a zabili 17 000 mnichů. Zůstaly poslední čtyři kláštery.
GALERIE
Ilustrační foto