Praha - Před čtyřmi lety údajně unikly z ekonomického odboru Bezpečnostní informační služby (BIS) tajné informace, a to včetně seznamu spolupracujících osob. Data se objevila mezi podnikateli. K úniku podle deníku Právo došlo v roce 2003, kdy šéfem BIS byl nejprve Jiří Růžek a po něm Jiří Lang. Podle bezpečnostních expertů by tato událost mohla mít fatální následky, a to i přesto, že uniklá data se zatím v masivní míře nikde neobjevila.
V budoucnu může podle bývalého šéfa civilní rozvědky Karla Randáka hrozit zainteresovaným osobám nebezpečí. „Je tu možnost zneužití dat v obchodním styku, v konkurenčním boji či při korupci. Naskýtají se široké možnosti vydírání, ovlivňování veřejných i neveřejných zakázek,“ napsal Randák pro MF Dnes.
Podle serveru Aktuálně.cz se do nepovolaných rukou dostal například seznam operací, na nichž ekonomický odbor pracoval (včetně krycích názvů), ale také agenturní síť, tedy seznam osob, které s tajnou službou spolupracují.
Předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS Jeroným Tejc (ČSSD) požádal o jednání komise z důvodu, aby se zjistilo, zda došlo jen k ohrožení informací, nebo zda skutečně byly vyzrazeny a poskytnuty třetím osobám. Komise se bude příští týden zajímat také o to, jaká opatření udělala BIS poté, co se o riziku ztráty informací dozvěděla. Kdo má únik informací z BIS na svědomí, zatím není jasné. Ztracená data má BIS zálohovaná, a nejde tedy o nenávratnou ztrátu.
Ekonomický odbor BIS se věnuje ochraně ekonomických zájmů státu. Řeší mimo jiné bezpečnostní otázky privatizací, prověřuje jednotlivé uchazeče o státní zakázky, či monitoruje aktivity finančních skupin.
První informace o úniku dat z BIS pronikly mezi novináře před čtrnácti dny, kdy BIS nechala monitorovat schůzku bývalého šéfa civilní rozvědky Karla Randáka. Mezi účastníky schůzky byl i novinář České televize Dalibora Bártek. Toho ještě nedávno v souvislosti s únikem informací sledovali její agenti BIS. Aktéři schůzky si ale pracovníků BIS všimli a Randák si následně prostřednictvím svého nástupce, nynějšího šéfa Úřadu pro zahraniční styky a informace (rozvědky) Ivo Schwarze, na postup BIS stěžoval. Randák také popřel, že se podílel na jakémkoli úniku informací.
Bártek nicméně popírá, že by uniklé informace o operacích kontrarozvědky a její agenturní sítě skončily u něj. „Žádné materiály nemám a jestli je někdo viděl, tak ať řekne, co v nich je, co obsahují a kde jsou. Pokud to neukáže, pak je to jen hra lidí napojených na bezpečnostní složky anebo kohokoliv jiného, ale já se jí účastnit nemíním,“ reagoval pro Právo Bártek.
Ztrátu dat prý BIS zaznamenala poté, co ekonomický odbor opustil jeho šéf Martin Uher. Tajné informace - včetně těch s nejvyšším stupněm utajení - se pak objevily mezi podnikateli. Údajně v nich byly např. informace, které služba shromažďovala k podnikateli Radovanu Krejčířovi. Mělo jít mimo jiné i o záznam schůzky bývalého šéfa ekonomického odboru BIS Martina Uhra s tímto podnikatelem z roku 2002, kdy byl Krejčíř ve vazbě a na které mu Uher nabízel spolupráci. O setkání informovala Česká televize loni v lednu.
Bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák v MF Dnes tvrdí, že zpravodajské služby své informační databáze stále a pouze doplňují a tvoří celá desetiletí, nikdy je nemažou ani nepřepisují, nacházejí se v nich desetitisíce, statisíce i miliony informací pocházejících z několika typů informačních zdrojů.
Tím prvním jsou tzv. otevřené zdroje - informace získávané z nejrůznějších veřejných médií, tištěnými počínaje a internetem konče. Nebývají nijak klasifikovány a jejich únik nepředstavuje riziko téměř žádné. Dalším informačním zdrojem jsou tzv. technické prostředky a zpravodajská technika. Takto získané informace se po zpracování klasifikují příslušným stupněm utajení a jejich únik již představuje riziko jak pro objekt monitorování, tak pro službu samu.
Posledním způsobem, jak se dostat k informacím, je vlastní operativní činnost služby, což znamená získávání důvěrných informací od osob vědomě či nevědomě se službou spolupracujících. Únikem těchto informací vzniká potenciální nebezpečí pro osobu, která dané údaje službě poskytla, riziko pro toho, o kom informace pojednává, a pro toho, kdo informaci získal. Únik obvykle znamená konec akce.
