Praha - Čestmír Císař, jeden z hlavních představitelů reformního směru na konci 60. let, patřil v té době mezi velmi populární osobnosti československého veřejného života. Oblíben byl zejména mezi studenty, protože se zasadil o uvolnění situace ve školství jako ministr školství a kultury v období let 1963 až 1965. Přesto byl z funkce odvolán a poté působil jako velvyslanec v Rumunsku. Do vlasti se vrátil právě na jaře 1968 a ihned se stal jedním z kandidátů na prezidenta republiky. Nakonec však sám podpořil Ludvíka Svobodu, zejména kvůli jeho mezinárodnímu kreditu.
„Císař na Hrad“ - Čestmír Císař se dvakrát mohl stát prezidentem
Čestmír Císař byl kandidátem zejména studentů, a to nejen v roce 1968, ale i v roce 1989. I tehdy se ulicemi ozývalo „Císař na Hrad“. A iniciátory byli opět studenti. Dokonce se Císaře snažili pro funkci prezidenta získat komunisté. „Věděl jsem že do toho nepůjdu. Protože mě oficiálně požádal o schůzku tehdejší dočasně fungující generální tajemník ÚV KSČ pan Urbánek a nabídl mi, že potřebují nějaký kontakt na rok 1968 a že jestli bych mohl být jedním z kandidátů. To jsem odmítl," komentoval v rozhovoru pro ČT Císař své rozhodnutí neucházet se o prezidentskou funkci ani po roce 1989 s tím, že nechtěl zachraňovat situaci strany, která se podílela na normalizaci.
Pražské jaro 1968, které ukončila srpnová invaze vojsk Varšavského paktu, dodnes vnímá jako snahu o reformu socialismu, která by zachovala jeho kladné stránky. Přelomem, který k němu otevřel cestu, byl podle Císaře projev sovětského vůdce Nikity Chruščova v roce 1956 na 20. sjezdu sovětské komunistické strany. Sovětský vůdce usiloval o postupné uvolňování stalinského režimu. Za další zlom považuje projev ekonoma Oty Šika na XII, sjezdu KSČ v roce 1962, za který sklidil potlesk. Definitivním nástupem reformistů podle něj bylo ustavení vlády premiéra Jozefa Lenárta na podzim v následujícím roce. V ní už byl Císař ministrem školství a kultury a s ním i další reformě smýšlející komunisté.
Rozhodující byl ale kritický Dubčekův projev na podzimním zasedání Ústředního výboru KSČ, kde odsoudil politiku Antonína Novotného. Pak již následovalo Dubčekovo zvolení do čela KSČ a přijetí nového Akčního programu. Ten už podle Císaře počítal s uvolněním Národní fronty.
Čestmír Císař
- Narozen 2. ledna 1920
- Hlavní představitel reformního směru v 60. letech
- Sociolog a historik
- Novinář,1957-1963
- Velvyslanec v Rumunsku, 1966-1968
- Ministr školství a kultury, 1963-1965
- Po roce 1971 vyloučen ze strany
- Vědecký pracovník, 1970-1982
- Dělník, 1982-1986, poté důchodce
- Po roce 1989 velvyslance pro zvláštní mise, naposledy u Rady Evropy
Údiv v zahraničí podle Císaře vyvolávalo to, že reformní proces začal v Československu uvnitř komunistické strany, zatímco jinde byl vyvolán vnějším tlakem. Císař to vysvětluje masovostí KSČ, která měla téměř dva miliony členů. To už podle něj byla dostatečná základna, ze které mohlo vyrůst hnutí proti přežívajícímu stalinismu.
Současnou snahu některých českých politických kruhů obnovit čistý kapitalismus bez přívlastků považuje Císař za „totální nesmysl“. „To je návrat do poloviny 19. století, to skončí obrovským krachem a velikými krizemi, pokud by se to podařilo,“ uvedl. Přesvědčen je, že se společnost k něčemu podobnému, o co jeho generace usilovala v 60. letech, jednou vrátí.