Jeruzalém - Izraelsko-palestinský konflikt trvá již od roku 1948. Zatímco v polovině 90. let se zdálo, že se rýsují kontury možného mírového řešení, v posledních letech se situace více než zkomplikovala. Mírový proces skončil po neúspěšném summitu v Camp Davidu v červenci 2000, po kterém vypukla druhá palestinská intifáda. Výsledky zatím nepřinesla ani loňská listopadová konference v americkém Annapolisu, navíc palestinské radikální hnutí Hamas od června 2007 ovládá pásmo Gazy a na pořadu dne jsou občasné střety s hnutím Fatah prezidenta palestinské autonomie Mahmúda Abbáse.
Mírová dohoda z Osla byla výraznou nadějí na mír ve Svaté zemi
Výraznou nadějí na nastolení míru v oblasti byla mírová dohoda z Osla, která byla mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) podepsána ve Washingtonu právě 13. září 1993. Deklarace o zásadách palestinské autonomie v pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu představovala první vzájemnou dohodu obou stran. Izrael v ní uznal OOP jako legitimního reprezentanta palestinského lidu a OOP poprvé uznala právo Izraele na existenci. Smlouva tak ukončila 45 let nepřátelství mezi Izraelem a Palestinci.
Dohodu podepsali mimo jiné izraelský ministr zahraničí Šimon Peres a člen výkonného výboru OOP Mahmúd Abbás. Izraelský premiér Jicchak Rabin a šéf OOP Jásir Arafat si podali za asistence amerického prezidenta Billa Clintona ruce.
Tato dohoda - a následné smlouvy - stanovila podmínky palestinské autonomie na pět let (do 4. května 1999), nařídila stažení izraelských sil z částí okupovaných palestinských území, rozdělila západní břeh Jordánu a pásmo Gazy do tří oblastí a dala Palestincům poprvé v historii možnost řídit samostatně své záležitosti. Poté měl být projednán konečný status palestinských území, což se ovšem dosud nestalo.