Pohřbu předcházely dny plné napětí. Již od 28. října 1939 zasypávaly davy lidí květinami hrob Neznámého vojína na Staroměstském náměstí i sochu sv. Václava na Václavském náměstí. I přesto, že ministerstvo vnitra protektorátní vlády již několik dní předem vydalo oběžník, ve kterém naléhalo, aby „každý šel tento den za svou obvyklou prací, neboť tak vykoná nejlepší službu svému národu", došlo ke spontánním demonstracím nejen v Praze, ale i v dalších městech. Zněla na nich protiněmecká hesla i česká hymna. Česká policie nezasáhla, a tak došlo k prvním srážkám až s německými ozbrojenými silami. V Žitné ulici v Praze byl při nich postřelen také student medicíny Jan Opletal, jehož pohřeb 15. listopadu 1939 vyostřil napjatou situaci na nejvyšší míru.
Jan Opletal utrpěl průstřel břicha. Byl sice okamžitě převezen do nemocnice na Karlově náměstí, ale přes veškeré úsilí lékařů svému zranění po čtrnácti dnech podlehl. Zajímali se o něj i členové gestapa, resp. spíše o vyoperovaný projektil, který si odnesli. Jejich zájem trochu vysvětlily úvahy, které se objevily o něco později: protože podle lékařské zprávy byl Jan Opletal střelen zblízka, nemusel být postřelen náhodně, ale cíleně. Několik dní před demonstracemi totiž pronesl na schůzi studentů vlastenecký projev, který slyšeli i přítomní agenti gestapa. A někteří studenti německé techniky byli před demonstrací vybaveni revolvery.
Krátce po pohřbu, který byl velkou národní protiněmeckou demonstrací, přišla tvrdá odveta. V noci na 17. listopad byly německým vojskem a gestapem obsazeny studentské koleje a více než tisíc studentů bylo zatčeno a odvezeno do koncentračních táborů. Devět studentských vůdců bylo okamžitě popraveno, všechny české vysoké školy uzavřeny.
Studenti, kteří uprchli do zahraničí, pak za podpory Union Students of England a československé exilové vlády iniciovali prohlášení, podle kterého byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.
