Phnompenh - Kambodžský režim Rudých Khmerů proslul krutostmi, kterých se dopouštěl na vlastních obyvatelích. Ultrakomunistickému experimentu, který měl Demokratickou Kampučii přeměnit v zemědělský ráj, podlehlo během čtyř let jejich vlády na dva miliony lidí. O pád vražedného režimu vedeného Pol Potem se postarala vietnamská armáda, když 7. ledna 1979, obsadila kambodžskou metropoli Phnompenh. Vietnamská vláda už déle odmítala přihlížet přeshraničním útokům ozbrojených skupin Rudých Khmerů. Invazi zahájenou v prosinci 1978 korunoval rychlý úspěch, završený dosazením loutkové komunistické vlády v Phnompenhu. I po svržení však o sobě Rudí Khmerové, neboli stoupenci Komunistické strany Kambodže, dávali vědět. Uchýlili se do pohoří Dangrek na kambodžsko-thajské hranici, odkud celá 80. léta vedli partyzánský boj proti místním vládám a Vietnamcům.
V Kambodži svržen Pol Potův režim
Umožňovala jim to podpora zemí jako je Thajsko, Čína a USA, které se tak snažily vyčerpat prosovětsky orientovaný Vietnam. Přežili i konec studené války, kdy mohli díky misi OSN složit zbraně a beztrestně se zapojit do chystaných voleb, což mnoho z nich využilo. K bývalým stoupencům Rudých Khmerů bývá řazen například současný premiér Hun Sen.
Pohnat k zodpovědnosti se podařilo jen několik nejbližších Pol Potových spolupracovníků, nikoliv jeho samého. Obviněním ze zločinů proti lidskosti před Mezinárodním trestním tribunálem pro Kambodžu v čelí přední ideolog Rudých Khmerů, bratr č. 2 Nuon Chea, někdejší premiér Khieu Samphan, bývalý ministr zahraničí Ieng Sary se svou ženou Ieng Thirith a Kang Kek Ieu, velitel neblaze proslulé věznici S-21 v Phnompenhu. Všichni ale vinu odmítají a panují obavy, že stárnoucí a nemocní funkcionáři zemřou dříve, než budou odsouzení.
Ideologii režimu Rudých Khmerů, která byla šílenou směsicí maoismu a nacionalismu, rozvinul Saloth Sar, řečený Pol Pot. Rodák z provincie Kompongthom věnoval ozbrojenému boji v řadách komunistického hnutí prakticky celý život. Jako komunistický odbojář Viet Minhu bojoval proti francouzské nadvládě v Indočíně, po vyhlášení nezávislé Kambodže 1954 působil v pronásledovaném podzemním hnutí. Na jeho vrchol vystoupal roku 1962. Zemřel v džungli 15. dubna 1998.