V Kambodži svržen Pol Potův režim

Phnompenh - Kambodžský režim Rudých Khmerů proslul krutostmi, kterých se dopouštěl na vlastních obyvatelích. Ultrakomunistickému experimentu, který měl Demokratickou Kampučii přeměnit v zemědělský ráj, podlehlo během čtyř let jejich vlády na dva miliony lidí. O pád vražedného režimu vedeného Pol Potem se postarala vietnamská armáda, když 7. ledna 1979, obsadila kambodžskou metropoli Phnompenh. Vietnamská vláda už déle odmítala přihlížet přeshraničním útokům ozbrojených skupin Rudých Khmerů. Invazi zahájenou v prosinci 1978 korunoval rychlý úspěch, završený dosazením loutkové komunistické vlády v Phnompenhu. I po svržení však o sobě Rudí Khmerové, neboli stoupenci Komunistické strany Kambodže, dávali vědět. Uchýlili se do pohoří Dangrek na kambodžsko-thajské hranici, odkud celá 80. léta vedli partyzánský boj proti místním vládám a Vietnamcům.

Umožňovala jim to podpora zemí jako je Thajsko, Čína a USA, které se tak snažily vyčerpat prosovětsky orientovaný Vietnam. Přežili i konec studené války, kdy mohli díky misi OSN složit zbraně a beztrestně se zapojit do chystaných voleb, což mnoho z nich využilo. K bývalým stoupencům Rudých Khmerů bývá řazen například současný premiér Hun Sen.

Pohnat k zodpovědnosti se podařilo jen několik nejbližších Pol Potových spolupracovníků, nikoliv jeho samého. Obviněním ze zločinů proti lidskosti před Mezinárodním trestním tribunálem pro Kambodžu v čelí přední ideolog Rudých Khmerů, bratr č. 2 Nuon Chea, někdejší premiér Khieu Samphan, bývalý ministr zahraničí Ieng Sary se svou ženou Ieng Thirith a Kang Kek Ieu, velitel neblaze proslulé věznici S-21 v Phnompenhu. Všichni ale vinu odmítají a panují obavy, že stárnoucí a nemocní funkcionáři zemřou dříve, než budou odsouzení.

Ideologii režimu Rudých Khmerů, která byla šílenou směsicí maoismu a nacionalismu, rozvinul Saloth Sar, řečený Pol Pot. Rodák z provincie Kompongthom věnoval ozbrojenému boji v řadách komunistického hnutí prakticky celý život. Jako komunistický odbojář Viet Minhu bojoval proti francouzské nadvládě v Indočíně, po vyhlášení nezávislé Kambodže 1954 působil v pronásledovaném podzemním hnutí. Na jeho vrchol vystoupal roku 1962. Zemřel v džungli 15. dubna 1998.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...