Lidé využili Palachova výročí k protivládním protestům

Praha - Ke 20. výročí Palachovy smrti svolalo pět nezávislých iniciativ na neděli 15. ledna 1989 vzpomínkovou akci na Václavské náměstí v Praze. O den později, 16. ledna, policie při pokusu položit květiny k pomníku sv. Václava zadržela čtrnáct disidentů v čele s Václavem Havlem. I přes zákaz úřadů se celý následující týden scházely na pražském Václavském náměstí tisíce lidí. Policejní složky proti demonstrantům každý den vždy tvrdě zasahovaly. Intenzita protestů překvapila nejen vládnoucí politiky, ale také opozici a byla předzvěstí revolučních událostí v listopadu 1989. Student Jan Palach se 16. ledna 1969 upálil na protest proti nastupující normalizaci a okupaci Československa.

Lidé se i přes policejní zásahy scházeli na Václavském náměstí celý týden. Neodradila je ani hrozba brutálního zásahu bezpečnostního pluku, který byl zvlášť cvičen na protivládní demonstrace. Lidé volali po větším respektování lidských práv a vyjadřovali svůj nesouhlas s politikou režimu. Proti demonstrantům se s obušky, slzným plynem a vodními děly postavili nejen mladíci ze speciálního bezpečnostního pluku tzv. bílé přilby, ale i příslušníci Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí. Celkem bylo v rámci týdenních protestů zadrženo 1 400 lidí, desítky byly převezeny za Prahu a řada účastníků masových protestů byla zraněna.

Podle vnitrostranické informace z 16. ledna bylo zásahům prvního dne přítomno 2 200 policistů a 1 300 milicionářů. Řada demonstrantů utrpěla zranění.

Okamžitě po položení kytičky byla zatčena Jana Petrová, Václav Havel vše sledoval z chodníku, přesto byl posléze v jedné postranní uličce zatčen.

Palachův týden začal nenápadně, skončil poutí k Palachovu hrobu

Původně se měl konat pouze ohlášený, ale nepovolený pietní akt pěti opozičních iniciativ (Charty 77, Českých dětí, Nezávislého mírového sdružení, Mírového klubu Johna Lennona a Společenství přátel USA), jejichž představitelé chtěli uctít Palachovu památku položením květin na Václavském náměstí. V den ohlášené akce, tedy 15. ledna, policie zadržela zástupce iniciativ a uzavřela náměstí. Improvizovaný pietní akt se proto uskutečnil u budovy tehdejšího Federálního shromáždění. Necelou tisícovku občanů však brutálně rozehnala policie.

Od pondělí 16. ledna do pátku 20. ledna 1989 demonstrovaly každé odpoledne na Václavském náměstí v Praze tisíce převážně mladých lidí. Bezpečnostní složky zprvu vyčkávaly, ale nakonec demonstranty vždy vytlačily do postranních ulic a poté pomocí vodních děl rozehnaly. Po třech dnech komunisté zejména kvůli zahraničnímu tlaku mírně povolili a zásahy již nebyly tolik brutální.

Za pokus položit květiny k soše sv. Václava byl Václav Havel odsouzen na osm měsíců, po uplynutí poloviny trestu byl v květnu propuštěn. Na jeho obranu tehdy vznikla petice, pod kterou se podepsali i lidé mimo disent a jež byla inspirací pro další zásadní petici s názvem Několik vět.

Palachův týden zakončila 21. ledna takzvaná národní pouť k Palachovu hrobu ve Všetatech, kterou vyhlásila Charta 77 a které se policie snažila ze všech sil zabránit. Ve Všetatech bylo vyhlášeno takřka stanné právo, policie uzavřela místní nádraží i urnový háj a kromě místních do obce nikoho nepouštěla. Ostatní návštěvníci byli zadrženi a „antony“ je svážely do místního zemědělského družstva. Přesto se disidentovi Stanislavu Devátému podařilo vhodit na Palachův hrob trnovou korunu.

Společnost se přestala bát

Podle ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka spočívá význam Palachova týdne v tom, že se společnost přestala bát: „Nešlo o bodové akce, ale o sérii demonstrací, byl tam ostrý střet s bezpečností a po několik dní demonstranti permanentně zatěžovali mohutný aparát policie a ministerstva vnitra. Byl to klíčový zlom pro společnost i pro vládnoucí moc.“

Dana Němcová„Znamenalo to mobilizaci společnosti, která se přestala bát.“

Petr Blažek: „Důležité bylo, že demonstrace spustily vlnu solidarity se zatčenými, veřejnost se přestávala bát…. Původně to neměla být série demonstrací, měla to být nenápadná akce, disidenti si nemohli dovolit vyzývat k nějaké větší akci.“

Vydáno pod