Praha – Vztah Čechů k Vatikánu prošel ve své historii mnoha peripetiemi. Často býval závislý na momentální politické konstelaci a do jisté míry se v něm odrážela i mezinárodněpolitická situace. K historicky první návštěvě papeže v českých zemích proto vedla dlouhá a trnitá cesta. Katolickou církev totiž mnozí Češi v roce 1918 vnímali jako oporu habsburské monarchie.
Podle historika Jaroslava Šebka usilovala československá vláda o navázání vztahů s Vatikánem, které měly mít důstojnou podobu. To se podařilo již v roce 1919. Do konfliktu se Svatým stolcem se Československo dostalo v roce 1925. Důvodem byla účast prezidenta a vládních představitelů na Husových oslavách. Za druhé světové války pak byly vztahy komplikované. Definitivní ránu československo-vatikánským vztahům pak zasadil únor 1948. „Vatikán byl považován vedle USA za jednoho z největších nepřátel komunismu rodícího se sovětského bloku,“ uvádí historik Jiří Kocian.
Vatikán byl dobovou propagandou líčen jako cizí mocnost, která byla spojencem nacistického Německa. V roce 1949 papež Pius XII. exkomunikoval z církve členy komunistických stran. Z Prahy odešel papežský nuncius a československé vyslanectví ve Vatikánu zastavilo svou činnost.
V roce 1978 se papežem stal Čechům blízký Polák Karol Wojtyla, který byl známý svým nesmlouvavým postojem ke komunistům. „Všichni jsme věděli, že nebude naivní, protože on ten komunismus na vlastní kůži velmi dobře zná,“ vzpomíná na tehdejší překvapivou volbu teolog Tomáš Halík.
Diplomatické styky mezi Československem a Vatikánem byly obnoveny až v roce 1990. „Byl bych šťasten, kdyby ještě před volbami navštívili naši zemi, byť na jeden jediný den, papež Jan Pavel II. a tibetský dalajlama,“ řekl v památném novoročním projevu 1. ledna 1990 tehdejší novopečený prezident Václav Havel.
Papež Jan Pavel II. navštívil české země hned třikrát – v letech 1990, 1995 a 1997. Ale ratifikace česko-vatikánské smlouvy nebo majetkové vyrovnání státu s církvemi zatím zůstává v nedohlednu.
