„Jan Stráský, to je kozel zahradníkem,“ říká Petr Machálek

Ředitel Hnutí DUHA Petr Machálek nepatří mezi ekologické aktivisty, kteří by na problémy ochrany životního prostředí upozorňovali nátlakovými akcemi, blokádami či masivní propagandou. Jeho způsobem jednání je maximální snaha o dohodu a konsenzus. I proto možná patří mezi respektované ekology, kterým jsou mnohdy ochotni naslouchat i politici. V současnosti se pak nejvíce potýká s tolik diskutovaným způsobem těžby dřeva ve státních lesích, s novým ředitelem Národního parku Šumava Jiřím Stráským či snahou o vzkříšení projektu Zelená úsporám. O tom, jak se mu to daří, hovořil Petr Machálek v pořadu Před půlnocí z 18. února s Pavlou Pilařovou.

Ke stromům se nepřivazujete, na komíny nelezete. Je vám toto jednání cizí? Nebo se snažíte nejdříve za každou cenu domluvit?
Je to tak, jak říkáte. Nechceme na problémy jenom upozorňovat, ale snažíme se přicházet s konkrétními řešeními, pro která se snažíme najít podporu politickou, veřejnosti, odborníků nebo českého průmyslu. Ve chvíli, kdy všechny tyto postupy selžou a jedná se o velmi závažnou věc, dokážu si představit, že bychom přistoupili k takovémuto nástroji, kterému se říká občanská neposlušnost. Ale vždy to musí být nenásilné, to je nepřekročitelná podmínka.

Jak se díváte na takovéto chování u vašich kolegů?
Neodsuzuji to, v mnohých případech to má své opodstatnění. Každá organizace prosazuje věci prostředky, které jsou jí nejbližší.

Před půlnocí

Když neprosadíte svoje návrhy jednáním, jaké pak máte nástroje?
Především politici neprosazují to, co navrhujeme, kvůli našim krásným očím, ale hlavně proto, že to po nich chtějí lidé. Čistší vzduch, voda, méně kamionů na silnicích, více biopotravin, snadnější třídění – to všechno jsou věci, které usnadní lidem každodenní život, a proto je po politicích chtějí. A my se snažíme umožňovat lidem, aby se s těmito věcmi obraceli na politiky a chtěli po nich, aby je prosadili. Sehnat veřejnou podporu je vlastně úplný základ.

Hnutí DUHA není politická strana ani politické hnutí. Máte nějakou ideologii? Kloníte se spíše nalevo nebo napravo?
Nekloníme se ani nalevo ani napravo. Komunikujeme se všemi demokratickými politickými stranami. Žádnou ideologii nevyznáváme. Navrhujeme konkrétní opatření, která nejsou zabarvena žádnou ideologií.

Nedělá vám tedy problém jednat s ministry životního prostředí z jakékoliv strany. Považujete je za svoje partnery?
Ministr životního prostředí je vždy partnerem pro ekologické organizace v té které zemi. A je samozřejmě na něm, jestli s nimi chce spolupracovat.

Kandidoval jste jako nestraník za Stranu zelených. Nevadila vám populistická hesla, někdy zjednodušování problémů a jejich řešení, které Strana zelených předkládala?
Kandidoval jsem na komunální úrovni u nás doma v Brně-Žabobřeskách, kde celý život žiji. Byla to kandidátka, kde nebylo důležité, že ji zaštiťuje nějaká politická strana, ale to, že se tam sešlo spoustu lidí, kteří pracují v místních větších či menších občanských sdruženích a pro které je důležité, jak vypadá jejich bezprostřední okolí.
Mám dvě malé děti, takže mě zajímá, kde budou přechody pro chodce, kolik tam bude mateřských školek nebo dětských hřišť. Proto jsem kandidoval a to, že to bylo pod hlavičkou Strany zelených, pro mě nehrálo žádnou roli. Kdyby to byla jiná politická strana nebo sdružení nestraníků, kde by se sešli lidé, kterých si vážím, a kde bych mohl prosazovat věci v mém okolí, udělal bych to znovu.

U vás je to tedy spíše o lidech než o straně?
Na kandidátce byli z 25 lidí členy Strany zelených tři nebo čtyři. V zastupitelství Žabobřesk jsme teď dva a ani jeden z nás není členem Strany zelených. Na druhou stranu, když se člověk podívá na program Strany zelených z posledních voleb, je tam mnoho věcí, které mají blízko k tomu, co prosazuje Hnutí DUHA. Je to logické, ale neznamená to, že by Hnutí DUHA mělo blíž ke Straně zelených než k nějaké jiné politické straně.

Tomáš Chalupa, který na ministerstvu životního prostředí vystřídal Pavla Drobila, je podle kritiků během krátkého časového období už druhým ministrem životního prostředí, který nemá v této oblasti přílišné zkušenosti. Je to mínus, nebo z toho naopak můžete něco vytěžit?
To ukáže čas. Nicméně to, že se pan ministr Chalupa nepohybuje dlouho v této oblasti, nemusí být fatální handicap. Když se podíváte na Západ, mnohdy se tam ministry životního prostředí stávají kariérní politici, a to nemyslím špatně. Záleží na tom, jakým konkrétním způsobem, chce resort řídit, jakými lidmi se obklopí a co konkrétního prosazuje.

Už jste jednal s ministrem Tomášem Chalupou? Víte, jaká zastává stanoviska?
Měli jsme takovou úvodní seznamovací schůzku, kde byli zástupci i dalších velkých ekologických organizací. Snažili jsme si tam navzájem představit pohledy na nějaké důležité věci. Pan ministr Chalupa nás vyslechl, a zatím nám úplně konkrétně neobjasnil, jak bude konkrétní věci řešit. Na druhou stranu třeba jmenování nového ředitele Národního parku Šumava pana Jana Stráského byl krok, který nás velmi nemile překvapil.

Vaším dosavadním největším úspěchem je zastavení obřího tendru ve státním podniku Lesy ČR. Podle ekologů by tento tendr vedl k tunelování lesů, ke skryté privatizaci, zlikvidoval by malé a střední dřevařské firmy. Jste si tím jistí? Máte nějaké analýzy, máte to podložené?
Myslím, že ano. Loni se nám podařilo zastavit tendr, ve kterém by se předala většina polesí státních lesů velkým dřevařským firmám až na 10 let. Na to ovšem platí přísloví: vyhodíte ho dveřmi, vrátí se oknem. Takže letos v lednu s tím přišel znovu na vládu ministr Fuksa, který včlenil tento plán velkých tendrů do takzvané „Dřevěné knihy“. Vláda ten dokument vzala pouze na vědomí, ale neschválila ho, což je podle mého pro ministra Fuksu velká politická porážka. Nicméně to neznamená, že tu věc ve státních lesích nemůže realizovat.
Mělo by to dopad na malé a střední dřevozpracovatele, protože takovéto tendry mohou vyhrát pouze velké dřevařské firmy. (V České republice jich je pár, a když se podíváte do jejich útrob, většinou to vlastní lidé typu pana Junka nebo exministra vnitra za ODS pana Čermáka.) A potom by už záleželo jenom na nich, do jaké míry by tam zpřístupnily práce nějakým menším firmám.
Druhá věc je, že je to pro stát velmi nevýhodné. Způsob prodeje dřeva, který je součástí této koncepce, je takový, že si velké dřevařské firmy dřevo samy pokácí, odvezou, prodají a potom Lesům ČR dají pouze to, co uznají za vhodné. Takovýmto způsobem nehospodaří žádný státní lesní podnik v okolních zemích, žádný soukromý vlastník v České republice ani obecní lesy. Vědí totiž, že je to nevýhodné.
Podle našich propočtů takto přijde český rozpočet ročně o 2 miliardy korun. Přišli jsme na to porovnáním obecních lesů, které prodávají ve stejné oblasti jiným způsobem, se státním podnikem Lesy ČR.

Předložili jste tyto své propočty vládě?
Předložili jsme je opakovaně vládě i všem poslancům a snažili jsme se je v lednu, kdy se to pojednávalo, přesvědčit, že ta věc není správná. Stejně tak jsme mobilizovali veřejnost, takže ministrům a poslancům přišly stovky a tisíce mailů a dopisů, které žádaly, aby byla tato věc shozena se stolu. Bohužel se tak nestalo. Vláda se zachovala jako chytrá horákyně, když dokument sice neschválila, ale vzala ho na vědomí, čímž umožnila ministru Fuksovi uskutečnit tento tunel českých lesů.

Ono by to ale mělo dopad i na samotné lesy?
Zájmem velkých dřevařských firem, které dostanou do takovéhoto skrytého podnájmu velké lesní území, je zisk – co nejvíce vytěžit. Už v roce 2004 zjistil Nejvyšší kontrolní úřad, že v místech, kde se těžilo tímto způsobem, se přetěžovalo až o 40 %. Nadto firmy nebudou jen těžit, ale mají i sázet. A to se samozřejmě budou snažit ošulit.
Další věc je, že ve chvíli, kdy se o jeden revír stará jeden hajný, který to tam má takříkajíc pod palcem, a zadává ty práce drobným místním firmám, je větší šance, že se k lesu budou chovat lépe než v případě, kdy to dostane jedna velká firma na velkém území. To pak nemá šanci ten hajný uhlídat a ve chvíli, kdy by si stěžoval, že firma v nějaké části poškozuje lesy, bude spíše vyhozen, než aby byl pochválen a firma sankciována.

Je nějaký rozdíl mezi tím, jestli bude ten tendr na pět nebo na deset let?
To je kosmetická záležitost. Už za pět let může velká firma les znehodnotit.

Vaší noční můrou je nový šéf Národního parku Šumava Jan Stráský, jehož jmenování do funkce silně kritizujete. Proč?
Jan Stráský je proslulý několika výroky, například: „Příroda je nepřítel, a proto je proti ní potřeba bojovat.“ Nebo: „Jsem proti tomu, aby bylo na Šumavě 30 % vyčleněno přírodě, i když nevím, co to znamená.“ A v poslední době, po svém jmenování, začal nabádat k tomu, aby byl porušován zákon o ochraně přírody. Myslím, že člověk, který říká takovéto věci, nesedí na správném místě.
Jan Stráský vede dlouhá léta nesmiřitelný boj proti Národnímu parku Šumava a my se obáváme, že jeho jmenování odpovídá příměru: kozel zahradníkem.

Jan Stráský ale říká, že Šumava v tuto chvíli není národním parkem, že je to v takovém stavu, kdy je tam třeba ten národní park teprve vybudovat?
S tím absolutně nesouhlasím. Národní parky slouží k tomu, že se tam určitá malá část přenechá přírodě, aby tam docházelo k postupné přirozené proměně divokých ekosystémů a aby to člověk mohl pozorovat. Přesně k tomu na Šumavě v posledních letech docházelo a v tuto chvíli je tam asi 30 % území, které se ponechává přirozeným procesům. Plán byl, že se toto procento bude ještě zvyšovat.

Šumavu teď hodně trápí kůrovec. Jedním z hlavních úkolů ředitele Stráského je právě zabránit šíření kůrovce. Tam je ale třeba právě radikální řez?
Kůrovec je do velké míry záminka pro to, aby se velké firmy (třeba Lesy Hluboká, které vlastní jihočeský kmotr pan Dlouhý) dostaly k velmi ceněnému šumavskému dřevu. Kůrovec, který je v zónách, kde se nějakou dobu nezasahovalo, není nebezpečný pro okolní porosty, když se dělají drobná opatření. Například když se kolem těchto zón vytvoří nějaký ochranný pás, že jsou tam lapače, když se výběrově velmi šetrně zasahuje proti kůrovci. Když se toto bude aplikovat jako v ostatních národních parcích, nehrozí, že by kůrovec z Národního parku Šumava sežral okolní lesy.

Takže toto řešení stačí, aby nám pak nezbyly jen oči pro pláč a Šumava zničená kůrovcem?
Určitě ne. Jsou dvě možnosti. Nechat ty území být. To znamená, že části lesů mohou v nějaké chvíli umřít, uschnout. Anebo je druhá možnost, místo vykácet a udělat velké holiny, což se dělalo v 90. letech za ředitele Žlábka. V tu chvíli je to místo opravdu mrtvé a přistupuje se k umělé monokulturní výsadbě. Když se na ta místa člověk po nějaké době podívá, tak v prvním případě je tam mnohem více stromů a zvířat než na místě, kde se masivně kácelo a posléze nově vysázely nové stromy. Takže není pravda, že by Šumava byla mrtvé místo.
V posledních letech jsme dělali anketu mezi návštěvníky národního parku a téměř 60 % z nich v několika posledních letech opakovně říkalo, že chápou a podporují to, aby část lesů na Šumavě byla ponechána svému osudu.

Jan Stráský v jednom z rozhovorů řekl: „Určitě není sporu o tom, že má-li se příroda chránit, musí se ponechat svému vývoji, ale musí se nejprve uzpůsobit tak, aby v tom vývoji mohla rozumně pokračovat.“ Souhlasíte s tímto výrokem?
Já tomu moc nerozumím – buď se nechá být, anebo se být nenechá. V národním parku by měla být část území ponechána přirozenému vývoji – to je smyslem národního parku. V případě, že nechceme, aby byl na Šumavě národní park, můžeme ho zrušit a můžeme k tomu přistupovat, jak říká pan Stráský. Takovou možnost máme, ale domnívám se, že by to byla veliká škoda. Šumava je unikátním místem, kde jsou zachované horské smrkové pralesy, úžasná rašeliniště a tak dále. Byla by velká škoda, kdybychom to neubránili pro příští generace.

Určitě čerpáte hodně z pozorování, jak to dělají v zahraničí. Platí to i u vašeho největšího projektu z poslední doby, kterým je dlouhodobá iniciativa Velká výzva. Jejím prostřednictvím chcete prosadit zákon, který by závazně stanovil, jak bude Česká republika snižovat emise skleníkových plynů o 2 % ročně. Jak by ten zákon měl vypadat?
Zákon je pouze rámcový, říká, že Česká republika bude do roku 2050 postupně rok od roku snižovat emise skleníkových plynů o 2 % ročně. Neříká, jakým způsobem, a neříká, kdo by měl ty emise snižovat. Jestli to mají být průmyslové podniky nebo domácnosti. A právě způsob, jakým se to naplní, je otázka pro konkrétní období a konkrétní vládu.
Například program Zelená úsporám je takový konkrétní nástroj, kterých by mohlo být více, v případě, že by byl přijat zákon o snižování emisí.

Chcete do toho zapojit lidi, abyste dosáhli prosazení toho zákona. Vaše výzva je veřejná, kdokoliv může napsat svému poslanci. Co by ten dopis měl obsahovat?
V podstatě může obsahovat cokoliv v případě, že člověk uzná, že by takováto věc mohla republiku modernizovat, nastartovat investice do moderních čistých technologií od zateplování až po podporu obnovitelných zdrojů, veřejné dopravy, usnadnění třídění. Každý, kdo uzná, že takováhle věc má do budoucna smysl, může přijít na naše stránky. Tam se může nechat inspirovat, jakým způsobem oslovit svého politika. Buď může použít nějaký přednastavený text, anebo, a to jsme radši, to napíše vlastními slovy, což je mnohem autentičtější.

Před chvílí jste zmínil projekt Zelná úsporám. To je slibně rozjíždějící se projekt, který má však jednu zásadní chybu, nedostatek financí. Příští týden spouštíte iniciativu na pokračování Zelené úsporám. Jak chcete vyřešit to, že v tomto programu nejsou peníze?
Chystáme se spustit něco, čemu říkáme Program energetické nezávislosti. Zelená úsporám nebo nějaká její budoucí obdoba totiž znamená, že se zateplí velká část domů v České republice. To je velmi důležité, protože domácnosti ušetří tisíce korun ročně. A navíc to sníží závislost na dovozu ruského plynu nebo tlak na prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách. Konkrétně za každý loňský den jsme dovezli ruský plyn v hodnotě 172 milionů korun. To je podle mého názoru velmi nedobrá závislost.
Ale k těm penězům. Možnou poptávku v tom programu by pokrylo 8 až 16 miliard podle toho, co všechno by se do něj zahrnulo. My navrhujeme dva způsoby, jak tyto peníze získat. První je prodej emisních povolenek, jak se plánuje od roku 2013 a dál. A druhá část těch peněz by se získala použitím dividend ČEZu.

Budete to předkládat vládě?
Budeme o tom vyjednávat především s příslušnými úředníky na ministerstvu životního prostředí, kteří tu věc mají na starosti. Ale hlavně se budeme snažit, aby se na ně obraceli i lidé, kterým jde o zachování tohoto smysluplného programu.

Jaké tipujete, že máte šance?
Myslím, že poměrně velké. Každý politik chce být úspěšný, takže proč by nechtěl umožnit lidem čerpat dotace na něco, co jim sníží účty za vytápění.

(redakčně kráceno)