28. září 1950 přijely do Bílé Vody na Jesenicku první autobusy plné řádových sester. Během dvou dnů převezli komunisté do obce v polském příhraničí téměř 140 řeholnic. Nejvíce jich patřilo ke Kongregaci Svatého Cyrila a Metoděje. Sestra Emilie vzpomíná: „Bylo to násilí. Vím z vyprávění sester, že byly přepadeny v noci, směly si nahonem poskládat jen nejnutnější věci. Slibovali jim, že tady je všechno připravené.“
Opak byl pravdou. Sestry neměly na čem spát, čím si zatopit a pomalu ani co jíst. Aby měly na obživu, pomáhaly místním lidem na polích a hospodářstvích. Za svou práci dostávaly odměnu v naturáliích. Historička Vlastivědného muzea Jesenicka Michaela Neubauerová líčí tehdejší situaci: „Později sem přijely nákladní vozy se šicími stroji a sestřičky posléze pracovaly i pro oděvní závody.“
Za 40 let nuceného pobytu zemřelo v Bílé Vodě 750 řeholnic z asi patnácti řádů a kongregací. Zdejší hřbitov je tím unikátní a patří mezi nemovité kulturní památky České republiky. Kanovník Anton Otte z Královské kolegiátní kapituly svatého Petra a Pavla na Vyšehradě konstatuje: „Byla to skutečně veliká křivda a hlavně zneuctění těch žen, které se ničím neprovinily. Jenom tím, že věřily v Boha.“ Sestra Ludmila z Kongregace svatého Cyrila a Metoděje podotýká: „Je to součást historie naší kongregace. Bez povědomí historie člověk ničeho nedosáhne.“
Dnes už v Bílé Vodě žádné řádové sestry nejsou. Po převratu se postupně vracely do svých mateřinců. Poslední Vincentky odešly před dvěma lety.
