Praha - Kandidátka na post prezidenta republiky Táňa Fischerová by v případě zvolení hlavou státu vetovala všechny zákony s přílepky. Uvedla to v Interview ČT24 s tím, že se jedná o „legislativní paskvil, který do našeho právního řádu nepatří“. Zvažovala by také dílčí amnestii, ale pouze za předpokladu, že by s ní souhlasila i vláda. ČT24 představuje v Interview ČT24 jednotlivé prezidentské kandidáty. Ti byli pozváni v abecedním pořadí, kvůli jejich vytíženosti to ale nemohlo být zcela dodrženo.
Fischerová: Vetovala bych všechny zákony s přílepky
Bude se konat přímá volba prezidenta, nebo nebude? Co myslíte? Tři nezaregistrovaní kandidáti u ministerstva vnitra podávají stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu… Sama nevím. Teď o tom všichni diskutují a já mám trochu pochybnost o tom, že se bude volba konat v řádném termínu - ten je opravdu ohrožený. Uvidíme, jak rozhodne Nejvyšší správní soud a jestli se potom někdo eventuálně odvolá dál. Vadilo by vám to, kdyby přímá volba v lednovém termínu nebyla? Nejsem si jistá, to protažení by možná ještě protáhlo nejistotu, lidé už jsou připraveni a načasováni. Na druhou stranu mi docela vadí, že je to o vánočních svátcích, což jsou duchovní svátky. Mám pocit, že lidé budou otráveni, protože z každé konzervy na ně vykoukne nějaká naše tvář, takže jsem trochu rozpolcená v tom, jak to vnímat. Necháme to na vyšší moci.
Sesbírala jste více než 70 tisíc podpisů, chybných jich bylo 7 473, což byl druhý nejnižší počet chybných opravených hlasů. Čím si vysvětlujete, že ostatní kandidáti měli tolik zneuznaných hlasů? Jsou tu dva momenty. Jeden je ten, že jsme měli dobrovolníky. Ti, co něco dělají dobrovolně, to dělají s pozitivní motivací, zatímco ti, co něco dělají za úplatu, k tomu mají přece jen trochu jiný přístup. Druhá věc – my jsme kontrolovali a sami vyřadili něco kolem osmi tisíc podpisů. Druzí možná vzali balík tak, jak byl, a odnesli ho na ministerstvo.
Proč vlastně vůbec kandidujete na prezidentský post? Dlouho jsem to rozmýšlela a nakonec jsem to přijala po oslovení od různých skupin lidí. Čím více jich bylo, tím více jsem přemýšlela o tom, zda do toho mám, či nemám vstoupit. Dlouho jsem váhala, ale pak jsem si řekla, že by bylo opravdu dobré, kdyby se ve spektru kandidátů objevil někdo, kdo je z občanské společnosti. Kdo není zástupce žádné strany ani nějaké velké moci peněz.
Máte za sebou čtyřleté působení v Poslanecké sněmovně jako nestranická poslankyně za Unii svobody, je to dostatečně dlouhý kontakt s politikou, abyste mohla ve funkci prezidentky obstát? Na to se mě ptají všichni. Myslím si, že čtyři roky jsou dost. Já jsem ve sněmovně poznala všechny mechanismy, všechny lidi, kteří v tu dobu v politice byli, seznámila jsem se s parlamentní prací a myslím, že to je dostačující. A je to to gró, ze kterého budete čerpat? Co k tomu přidáte ještě za zkušenosti? Moje největší výhoda je to, že nejsem jenom z tohoto prostředí, ale že jsem naopak byla vidět i ve veřejném prostoru, že jsem se prala za věci veřejné, že jsem se zajímala o sociální věci, sociální práci. Mám tu výhodu, že nepatřím ani úplně do politiky, ani pouze do veřejného života. Je docela dobré skloubit tento mix, mít znalosti ze všech prostředí.
Spojila jste se s Unií svobody, neúspěšně jste kandidovala do Senátu za hnutí Zelení v roce 2006, teď vás podporuje Strana zelených. V roce 2010 ve volbách do Poslanecké sněmovny jste stála v čele kandidátky Klíčového hnutí. Proč se nespojíte s jednou stranou nebo hnutím? Nemůžeme to brát jako příliš časté převlékání kabátů? To vůbec není převlékání kabátů. V době, kdy jsem kandidovala do Senátu, jsme ještě neměli Klíčové hnutí založené, takže jsem za naše Klíčové hnutí, které je moje srdcová záležitost, nemohla kandidovat. Hnutí Zelení mi bylo blízké, protože jsem byla nejzelenější poslankyní. K zelené jsem měla blízko, vždycky jsem byla nezávislá.
Unie svobody je v pravé části politického spektra a vy vyzníváte spíše jako levicově orientovaná. Proč jste se spojila s liberální pravicovou stranou? Unie svobody mě přizvala na kandidátku v době, kdy se rozpadla Čtyřkoalice a vypadalo to, že nebudou mít žádný zisk, a tak hledali občanské kandidáty. Vstoupila jsem tam za občanskou společnost a byla jsem tak trochu „chybou v systému“. Vždy jsem se hlásila ke středu. Mám pravicovou odpovědnost a levicové sociální cítění, tak co jsem – jsem pravice, nebo levice? Jsem to já. Jsem člověk a nedám se zaškatulkovat ani vpravo ani vlevo.
Pojďme k programu Klíčového hnutí, kde například zdůrazňujete: „Je zásadně nutné vrátit se ke všemu, co lze vyprodukovat v místě. K lokálnímu pěstování potravin pro vlastní obyvatelstvo.“ Chcete uzavřít Česko před ostatním světem? Ale vůbec ne. I okolní svět preferuje potraviny z místa, to je trend, který je všude. Rajče je přeci lepší vypěstovat v okolí a hned ho sníst než ho vézt přes celou Evropu; pak si stěžujeme na kamiony a máme přetížené silnice. Samozřejmě že dovážet se má to, čeho máte nedostatek a co si nemůžete vypěstovat. Myslím si ale, že základní potraviny by bylo velmi dobré pěstovat na místě a nevozit jablka z jednoho konce světa na druhý a zase zpátky.
Ale když je u nás tolik jablek dovezených i vypěstovaných, tak zde existuje konkurence a tlak na ceny. Nebojíte se toho, že by ceny do budoucna mohly vzrůst? Problém je v tom, že ceny zvenku jsou dotované, takže je absurdní, že je jablko dovezené z druhého konce světa levnější než to, které vám vyrostlo na stromě. Takto bychom měli uvažovat. Nejedná se ale v tomto případě spíše o agendu ministerstva zemědělství než prezidenta? Vy se mne na to ptáte a já vám odpovídám. Prezident opravdu nebude řešit, jestli se bude dovážet jablko odtud, nebo odtud, to je věc příslušných odborných úřadů. Ale vy to máte ve svém programu… Ano, my bychom opravdu rádi některé věci změnili. Myslíte si, že když člověk žije v kleci, nemá otevřít dveře a podívat se, jak to vypadá jinde?
V reportáži v Událostech jste mluvila o tom, že by půdu měly vlastnit obce a lidé by ji dostávali do dlouhodobých pronájmů ve prospěch všech. Není to nebezpečné? Dala byste velkou moc tomu, kdo by o tom rozhodoval? Možná by to vytvářelo i velký prostor pro korupci… Právě že dnes žijeme v korupčním prostředí a hledáme cesty, jak z něho ven. Naše (Klíčové) hnutí míří do budoucnosti a dává k úvaze, zda by toto nebyl model, který by byl funkčnější. Mimochodem, my jsme to nevymysleli. Alternativní modely, ze kterých čerpáme, říkají, že půda není zboží a nemělo by být na spekulaci, ale že je půda něco, bez čeho nepřežijeme. Je docela dobré, kdyby měl někdo dispoziční právo, mohl by pěstovat potraviny pro obec a bylo by to ve prospěch všech i společnosti. Tím ale neříkáme, že bychom znárodňovali.
Na to jsem se právě chtěla zeptat - není to novodobá kolektivizace? Novodobá kolektivizace to není, protože toto by bylo zaprvé dobrovolné, zadruhé máme představu, že by stávající půdu vykupovaly třeba nějaké nadace nebo spolky, aby sloužila tomu účelu, k jakému sloužit má. Nikoliv, že ji sebereme, vyvlastníme a řekneme: „Hurá, začínáme novou kolektivizaci!“ To určitě ne. A jde o téma, na které voliči slyší a kvůli čemu vás chtějí volit? Nejsem populista. Nechci, aby lidé na nějaké populistické téma slyšeli. Přinášíme nové pohledy na naši současnost i budoucnost, protože jsme přesvědčeni, že dnešek budoucnost moc nemá. Když se podíváte na všechny krize, které nám hrozí, tak opravdu nežijeme v dobrém světě a je třeba uvažovat, jak z toho ven. My přinášíme návrhy k diskusi, jestli by toto nebyla cesta.
Nakolik je váš program reálný? Říkáte, že dáváte nějaké podněty k diskusi, ale většinou se očekává, že dotyčný ty myšlenky také dotáhne do konce… To bude reálné, pokud do našeho hnutí vstoupí více lidí, kteří se budou ucházet o politickou moc a poté začnou program reálně uskutečňovat. Samozřejmě, zatím je pouze na papíře jako představa o budoucnosti. A jak byste toho chtěla z prezidentského úřadu dosáhnout? Z pozice prezidentského úřadu by to šlo těžko, protože má určité dané pravomoci. Prezident ale může moderovat, může přinášet nové myšlenky, může zaštiťovat konference. V tomto ohledu může prezident nová témata otevírat.
Vidíte své šance usednout na Pražském hradě jako reálné? Proč byste měla být prezidentkou této země? Víte, já se tím ani moc nezabývám. Nevím. Jako málo reálné jsem viděla i shánění podpisů, protože jsme se rozhodli pro kampaň bez peněz, vsadili na dobrovolníky a vůbec jsme nevěděli, jestli se podpisy najdou, nebo ne – a našlo se jich osmdesát tisíc, takže je vidět, že se ve společnosti něco děje. Jsem velmi příjemně překvapená, jak se lidé aktivizují a začínají mít pocit, že mají něco ve svých rukách. Takže to dál nechávám na lidech – ať se rozhodnou.
Chcete být vůbec prezidentkou? Vy se mě vždycky všichni ptáte s takovým káravým výrazem: „Vy prezidentkou být nechcete, protože jste neřekla, že po tom toužíte, že je to váš cíl od dětství.“ Ne – já kandidaturu přijímám jako službu, jako oslovení a nabízím to, co zosobňuji, a ať si lidé vyberou. Stejně tak jsem nechtěla jít do politiky, a když mě lidé zakroužkovali, tak jsem tam čtyři roky poctivě pracovala a byla jsem snad nejpoctivější poslankyně. Ale musíte mít přece jasno, proč do toho úřadu jdete, a teprve poté mohou rozhodovat voliči. Jasno mám. Nabízím to, co zosobňuju. Nechť si lidé vyberou. Můj život je čitelný a každý se může podívat, co jsem v politice prosazovala a co jsem říkala. Každý ví, co jsem prosazovala ve veřejném prostoru. Můj život je zmapován. To nabízím.
Můžeme to chápat i tak, že chcete rozmělnit podporu pro jiné kandidáty? Protože čím více subjektů kandiduje, tím nižších procentuálních zisků můžou dosáhnout… Nejsem zákeřná, že bych do volby vstupovala proto, abych něco rozmělnila. Myslím si, že lepší než dva kandidáti je široké spektrum, aby si lidé mohli z čeho vybírat. Že si vyberou jenom někoho, je jasné. Nechme to na nich.
Jaké motto má vaše kampaň? Nazývejme věci pravými jmény a hledejme ty hodnoty, na kterých můžeme stavět – humanita, odpovědnost, solidarita.
Jak vaše kampaň probíhá? Jezdíte primárně za lidmi, nebo máte i další podpůrné prostředky, např. billboardy? Billboardy v žádném případě. Už dopředu jsem řekla, že se jich zříkám, takto utrácet miliony je pro mě povrchní záležitost a o kandidátovi to nic neřekne. Dost často jezdím, pořád jsem na cestách a setkávám se s lidmi, což je jedna část. Druhou část zase nechávám na nich, ať se rozhodnou, jestli mě chtějí a co pro to udělají – a to se děje.
Jakou budete prezidentkou? S kým budete spolupracovat, jak budete vykonávat svůj úřad? Budete spíše konstruktivní prezidentkou? Obklopila bych se lidmi, se kterými jsem spolupracovala. Rozhodně bych nebyla autoritativní a velmi bych dbala o to, aby se dodržovala Ústava, protože pokušení moci, když je člověk zvolen přímo lidmi, je samozřejmě větší. Zrovna jsem byla na debatě, kde se ústavní právníci bavili o tom, že by měl mít prezident větší pravomoci. Já si ale myslím, že jeden člověk by větší pravomoci mít neměl a naopak by měl být velmi poctivý v tom, aby je nepřekračoval.
Ze všech rozhovorů s vámi číší znepokojení ze současné politiky, prakticky ve všech názorech se míjíte s vládou Petra Nečase, se kterou byste teoreticky ale jako hlava státu mohla spolupracovat. Jak by ta spolupráce vypadala? Ve sněmovně jsem také spolupracovala se všemi a hledala jsem styčné body, na kterých jsme se mohli domluvit napravo nebo nalevo, s některými poslanci z ODS jsme se shodli třeba na lidských právech a tam jsme spolupracovali. Úzký kruh spolupráce vždy s někým najdete a na tom se může stavět. Opravdu nejsem konfrontační člověk a určitě bych veřejně nestavěla někoho do latě. Pokoušela bych se mluvit otevřeně a říkat jasně, co chci. Asi bych také někdy přišla na vládu a zcela jistě bych byla kritická k tomu, co se teď děje, kdy se hroutí solidární systémy a lidé už nemají z čeho přežít. To je závažná věc a vláda by to měla vědět.
Pojďme ke konkrétním záležitostem. Jak byste nakládala s vety, například se stabilizačním balíčkem, jehož součástí je i vyšší DPH? Vyšší DPH kritizuje kdekdo odprava doleva. Zabrzdí ekonomický růst společnosti. A prezidentské veto byste použila? V takto zásadních případech ano a velmi jasně bych ho zdůvodnila. Co bych vetovala zcela jistě, by byly všechny zákony s přílepky. Přílepek je legislativní paskvil, který do našeho právního systému nepatří, a to, že to mnoho let tolerujeme, je velká chyba. Dopředu bych oznámila, že přijde-li přílepek, bez ohledu na zákon ho vrátím.
Vetovala byste církevní restituce? V této podobě ano.
Vetovala byste důchodovou reformu? Ano, v této podobě určitě.
Na základě čeho byste posuzovala ryze odborné záležitosti, například v armádě? Nechala byste si radit od profesionálů a odborníků? Určitě bych přizvala odborníky. Mám pocit, že tady žádná armádní koncepce není, protože jednou chtěla armáda tolik a tolik letadel, pak chtěla zase polovinu, potom nějaké pandury, potom zase ne.
Byla jste poslankyní v letech 2002–2006 na straně vládnoucího křídla. Z této doby ale pochází například kauza Stanislava Grosse. Nevadilo vám to? Velmi mi to vadilo, a dokonce jsem v jednom rozhovoru řekla, že Stanislav Gross měl odstoupit, ještě předtím, než to udělal. U nás v koalici jsem si tím neudělala moc dobře, ale on zanedlouho skutečně odstoupil. Nebyl to přesně onen moment, kdy bylo třeba říct – takovou vládu podporovat nebudu? To není úplně fér, jednotlivec nemá takto bortit vládu. Děje se, že lidé se přetahují z jednoho tábora do druhého. Tam někde začíná korupce.
Jak jste se dívala na samotné rozhazování z rozpočtu? V té době se odsouhlasilo porodné, pastelkovné… Sice jste nebyla přihlášená, když se o nich hlasovalo, ale ptám se na to zejména kvůli tomu, že jste vládu s tímto přístupem podporovala. Jsem ráda, že jste to objevila. Ke konci mandátu jsem se vypínala (tzn. vypínala hlasovací zařízení ve sněmovně – pozn. red). Byla jsem tam, ale nechtěla jsem hlasovat. Nicméně – pro to hlasovala i pravice, protože bylo před volbami, a pro pastelkovné hlasovali všichni. Vím, že tam byly zákony, u kterých jsem se až divila.
Předpokládáte po případném zvolení nějakou formu amnestie? To by se muselo konzultovat s vládou, což považuji za správné, protože prezident sám nemá všechno rozhodovat a v tomto případě zvláště. Pokud ano, tak jistě nějakou drobnou, ale jak říkám, tady by to musela být jednoznačně shoda.
Jak budete přistupovat k milostem? Určitě bych si vytvořila tým právníků, který by je posuzoval, protože člověk do toho často nemá šanci nahlédnout a může se zmýlit. Možná bych to udělala podobně jako Václav Havel, který je v konci svého období konzultoval s ministrem spravedlnosti nebo s jiným odborníkem. Institut milostí je důležitý. Jedna z prvních věcí, kterou bych udělala, je to, že bych dala milost Romanu Smetanovi. Za jakých podmínek byste milosti udělovala? Vždy se přihlíží k okolnostem, které mohou trest zmírnit, ale takto spatra to neřeknu.
Pokud byste byla postavená před rozhodnutí, zda jmenovat vládu s komunistickou účastí, udělala byste to? Tuto otázku mi klade úplně každý a já vždycky znovu říkám, že se to týká jediného momentu, kdy má levice jako jediná koaliční potenciál. To znamená, že bych pohrdla vůlí voličů a neměla bych žádné jiné řešení, protože nikdo jiný by nemohl požádat sněmovnu o důvěru. V takovém případě přece nezbyde než vůli voličů respektovat – jinak by nastal chaos. Tedy jak s přímou účastí, tak s tichou podporou komunistů byste vládu jmenovala. A co jiného by měl prezident dělat… Když by nikdo jiný neměl šanci požádat sněmovnu o důvěru.
Jak byste řešila politické krize? Byla byste pro vypisování předčasných voleb? Předčasné volby jsou vždy až poslední v řadě, protože znamenají, že nejsme schopní se domluvit a musíme znovu rozdat karty - které se navíc většinou rozdají podobně. Vždycky je třeba nejprve hledat jiná řešení.
Jak byste nakládala s volbou ústavních soudců? Máte nějaká konkrétní jména? Nepochybně bych se obrátila na jména, která se osvědčila, jako je Eliška Wagnerová. To je pro mě mravní autorita. Obrátila bych se na Jiřího Přibáně, kterého si velmi vážím a jehož články s chutí už léta čtu. Ptala bych se i Pavla Rychetského nebo Hany Marvanové, která jistě zná mravně bezúhonné osobnosti.
Měla by se Česká republika více integrovat do Evropské unie? Jaká by měla být její role v rámci EU? Do Evropy patříme a vystoupení z Evropské unie by znamenalo chaos. Samozřejmě že Evropská unie v současné podobě není ideální, ale máme do unie přinášet to pozitivní, nové myšlenky a návrhy a spolupracovat už u zrodu věcí, a ne zpětně něco blokovat. To je jenom kontraproduktivní a nedělá nám to moc dobrou pověst.
Byla byste pro zavedení eura v ČR? S eurem je to nejednoduché; je pravda, že vzniklo jako politický projekt a nebralo v úvahu rozdílnost zemí. Nicméně dnes tu je a má výhody, například lepší obranu před spekulacemi. Protože kdyby se spekulanti zaměřili na naši měnu, tak podlehne velmi rychle. Chápu tedy správně, že byste prosazovala euro, byť ne v této době? Ano, ale současně bych považovala za důležitou fiskální unii, která by například sjednotila daně. Pokud budou v Evropě velké rozdíly, tak je to opravdu problém. Jako člověk, který nese alternativní řešení, mám pocit, že by euro mohlo být na vrchu, ale bylo by moc dobré, kdyby k tomu fungovaly komplementární národní měny směnitelné za euro.
Kdo by byl nositelem zahraniční politiky? Ministr zahraničí, nebo prezidentka Fischerová? Ministr zahraničí, protože prezident není odpovědný ze své funkce, ale vláda ano.
Kam by vedly vaše první tři cesty do zahraničí? Určitě na Slovensko, také do Německa a poté bych si asi vybrala některý z dalších okolních států.
Jak byste Česko reprezentovala? Co byste se snažila přenést z tuzemska? Pokoušela bych se navázat na to nejlepší. Vždycky jsme stavěli na kultuře, vědě nebo šikovnosti našich lidí. Je velká škoda, že tyto obory jsou dnes u dna a berou se jen jako jakýsi přívažek, přívěsek.
GALERIE
videogallery_000205753