Nová studie, která zkoumala chování šiřitelů dezinformací, ukázala, že právě oni sami jsou nejvíce náchylní k tomu, aby šířenému lživému obsahu uvěřili.
Fámám a hoaxům nejvíc věří jejich samotní šiřitelé, ukazuje studie
Práce, kterou vydal odborný časopis British Journal of Social Psychology, se pokusila popsat, jak snadno podléhají šířitelé dezinformací tomuto druhu lží sami.
„Mohlo by se zdát, že lháře nemůžete obelhat, ale náš výzkum naznačuje, že tomu tak ve skutečnosti není,“ dodává v tiskové zprávě hlavní autor studie, psycholog Shane Littrell. „Ve skutečnosti to vypadá, že ti největší šiřitelé přesvědčivých nesmyslů jsou paradoxně těmi, kteří na ně sami skočí nejčastěji.“
Vědci provedli průzkum ve třech studiích s více než osmi sty účastníky v USA a Kanadě. Snažili se zjistit vztah mezi lidmi, kteří přiznávají, že šíří dezinfomace, a tím, jak moc sami věří pseudovědeckým, přehánějícím nebo nesmyslným tvrzením v médiích.
Výzkumníci v této studii pracovali s temínem „hovadiny“ (v originále „bullshit“) – ten definovali jako informace, které mají ohromit, přesvědčit nebo jinak oklamat ostatní lidi bez zájmu o to, zda jsou pravdivé.
Nesmysly dvojího druhu
Definovali také dva typy hovadin: přesvědčivý a vyhýbavý. Přesvědčivé hovadiny používají přehánění nebo přikrášlování, aby se snadněji dostaly k lidem, nebo na ně zapůsobily. Vyhýbavé hovadiny spočívají v poskytování nejasných nebo nepodstatných informací, aby se předešlo situacím, kdy by přílišná otevřenost mohla někomu ublížit nebo poškodila pověst lidí, kteří je šíří.
Ve studii vědci hodnotili kognitivní schopnosti účastníků, přehnanou důvěru ve vlastní intelekt a několik dalších vlastností – chtěli tak zjistit, které proměnné mohou nejvíc přispívat k hodnocení dezinformací. „Čím častěji se někdo pouští do přesvědčovacích hovadin, tím větší je pravděpodobnost, že bude sám oklamán různými druhy zavádějících informací, a to bez ohledu na to, jaké má intelektuální schopnosti,“ uvedl Littrell.
„Přesvědčiví šiřitelé nesmyslů si zřejmě pletou povrchní hloubku se skutečnou hloubkou. Takže když jim něco prostě zní hlubokomyslně, pravdivě nebo přesně, znamená to pro ně, že to tak opravdu je. Ale vyhýbaví lháři byli v tomto rozlišování mnohem lepší.“
Výzkumníci doufají, že lépe porozumí procesu šíření dezinformací, které se v poslední době staly velkým problémem, zejména kvůli svému boomu v kyberprostoru. Autoři uvedli, že bude zapotřebí provést další výzkum, aby se předběžné závěry potvrdily – některé starší práce totiž popsaly, že lidé, kteří častěji lžou, jsou lepší v odhalování lží. Tato studie ale poskytuje první náznaky toho, že ti, kdo pravidelně s ostatními sdílí nepravdy, nejsou často schopni rozlišit skutečnost od fikce.
