V pondělí 11. května zemřel po dlouhé nemoci slavný cestovatel, etnograf a spisovatel Miloslav Stingl. Bylo mu 89 let. O jeho úmrtí informovala rodina. Stingl procestoval 150 zemí, podnikl 14 cest kolem světa, ovládl 17 jazyků a dialektů a je jediným Čechem, který se stal náčelníkem indiánského kmene.
Miloslav Stingl se narodil 19. prosince 1930 v Bílině a od mládí měl velký zájem o literaturu, geografii a mimoevropské národy. Na Univerzitě Karlově v Praze vystudoval mezinárodní právo a národopis, později pracoval v Československé akademii věd se zaměřením právě na mimoevropské kultury.
Procestoval 150 zemí světa, mezi jeho oblíbená témata a regiony patřily Oceánie a Latinská Amerika. Zažil blokádu Kuby, objevil ruiny mayských měst a rodil eskymácké děti v Arktidě. Severoamerický indiánský kmen Kikapů mu udělil čestný titul náčelníka včetně náčelnické čelenky a indiánského jména Okima (neboli ten, který vede).
Své výzkumy popsal ve 43 knihách, které vyšly v nákladu převyšujícím 17 milionů výtisků. „Jsem podle České knihy rekordů nejpřekládanější tuzemský autor. Nechci se srovnávat, ale vyšlo mi více překladů než Karlu Čapkovi, který je mimochodem mým milovaným autorem,“ uvedl před lety v rozhovoru s ČTK.
Jako základ svého přístupu k cestování a etnografickému výzkumu i jako životní krédo si zvolil havajské přísloví „Nade všechny národy je lidství“.
Za svůj největší bestseller označoval publikaci Sex v pěti dílech světa. „Když napíši knihu o pyramidách, tak si ji koupí dva důchodci. Sex v pěti dílech světa čtou všichni,“ podotknul, dodal ale, že text nepsal ve snaze o senzaci. Byl také autorem několika příběhů pro děti, například Ukradený totem nebo Poklady piráta Morgana.
Spolupracoval s odbornými institucemi a univerzitami například ve Spojených státech amerických nebo na Kubě. Zaměřoval se na studium Eskymáků, na původní obyvatele Ameriky či na Polynésany. „Jsem vysloveně apolitický člověk, a jestli jako etnolog něco odsuzuji, pak je to rasismus,“ říkal o sobě.
V posledních letech Miloslav Stingl kvůli zdravotním omezením již necestoval za hranice České republiky, nadále se ale intenzivně věnoval přednáškové činnosti v tuzemsku.
Poslední rozloučení se uskuteční s ohledem na restriktivní opatření v době koronaviru a na přání pozůstalých v užším rodinném kruhu.
„Šel za svými sny, bez ohledu na situaci“
Na Stingla v pořadu Události, komentáře vzpomínal také Adam Chroust, spisovatel a cestovatel, který připravil jeho biografii. Probral při tom deset tun archiválií. „Určitě se mi vybaví jeho největší expedice na Kubu, kterou inicioval v roce 1964, když objevil v horách, daleko od Havany, ještě nikdy neobjevené indiány. To považoval i on za svůj největší úspěch,“ uvedl.
Indiánské jméno „Ten, který vede“ si podle Chrousta zasloužil především tím, že byl nesmírně přátelský člověk.
„Pan doktor nebyl klasický cestovatel, který by cestoval s batohem na zádech, ale cestoval jako gentleman. Bral to tak, že reprezentuje svoji zemi, Československo, a vždycky cestoval tak, že vyrazil na cestu s jedním kufrem a potom se vrátil třeba po roce s patnácti nebo dvaceti kufry, které chodily ještě dlouho po tom, co se vrátil,“ vzpomněl Chroust.
Přitom se o něm tradovalo, že své kufry po cestách nevybaluje. „Proč je nevybaloval, byla trochu záhada, částečně je to tím, že byl velmi zaměstnaný a neměl čas. A také trochu tím, že byl velmi nepraktický, což také sám s humorem všem okolo říkal,“ dodal.
„Budu si ho pamatovat jako moudrého, vzdělaného, skromného a laskavého kamaráda, který byl vždycky velmi vtipný. Budu si pamatovat navždycky jeho galantnost k ženám, kterým za všech okolností skládal komplimenty a lichotil jim, protože měl rád jejich smích,“ vzpomněl Chroust.
„A nejvíc si budu pamatovat to, že byl jedním z těch lidí, kteří si vždycky plnili své sny a šel za nimi bez ohledu na situace, na špatné okolnosti a svůj život prožil na tři sta procent,“ dodal závěrem.
