Před 100 lety nebyla malá ves Fátima ve středním Portugalsku ničím zvláštní. Vše se ale změnilo 13. května 1917, kdy zde tři chudí pasáčci podle katolické církve poprvé spatřili postavu Panny Marie, která jim posléze vyjevila tři tajemství.
„V té době nastal sluneční zázrak. Ustal déšť, roztrhly se mraky a ukázal se sluneční kotouč v podobě stříbrného měsíce, který začal vířivě kroužit jako ohnivé kolo… Pak všichni zažili pocit, jako by se odpoutalo od oblohy a padalo na ně. Lidé padali na kolena do bláta a vzbuzovali lítost nad svými hříchy. Po skončení slunečního úkazu měli lidé šaty dokonale suché, jako by vůbec nepršelo.“
Tak popisují svědci zázrak u portugalské Fátimy, k němuž došlo 13. října 1917. Že k něčemu opravdu došlo, mohlo tehdy dosvědčit asi 70 000 osob, které se na místě shromáždily. Lidé sem přišli proto, že 13. května téhož roku se třem dětem údajně zjevila Panna Marie, která tuto událost předpověděla. Co se ale na místě doopravdy stalo?
Oficiálním vysvětlením katolické církve je zázrak, uznala ho roku 1930. Nezvyklý fenomén se ale pokoušeli vysvětlit i vědci – nutno dodat, že zatím bez úspěchu. Řada jejich hypotéz je vnitřně soudržných, ale chybí jim opora v důkazech.
Porušují zázraky fyzikální zákony?
Pomocí racionálních argumentů z tohoto světa se fátimský zázrak pokusili vysvětlit skeptičtí teologové, astronomové i psychologové. Největší problém mají většinou v tom, že se Slunce mělo podle svědectví samo pohybovat po obloze – pokud se něco podobného mělo stát, muselo by to být přece viditelné z celé Země; Slunce je jen jedno. Popularizátor vědy Benjamin Radford tvrdí, že celý zázrak je vysvětlitelný psychologickými faktory, jako je sugesce nebo pareidolie. V knize, kterou tomu věnoval, píše: „Nikdo netvrdí, že lidé, kteří zázrak dosvědčili, lžou nebo si vymýšlí. Je velmi pravděpodobné, že opravdu zažili to, co popisují – ale tato zkušenost se odehrála většinou v jejich mysli.“
Kevin McClure, další autor, který se pokusil zázrak vysvětlit vědecky, zase našel zásadní rozpory mezi svědectvími lidí, kteří ho zažili. Řada výroků, které zážitek popisují, je zcela protichůdných, lidé se nebyli schopní shodnout ani na základních faktech o podmínkách, které panovaly, natož na podobě, barvách a velikosti světelného jevu na obloze.
Událost je problematická i teologicky, na což upozornila teoložka Lisa J. Schwebelová. Také varuje před nesrovnatelnostmi ve výpovědích, které by neuznal žádný soud, ale především zdůrazňuje, že navzdory přítomnosti stovek reportérů a fotografů na místě existuje jen jediná fotka slunečního jevu – a také u ní se posléze prokázalo, že pochází z jiného místa světa a je na ní něco úplně jiného.
Slunce v duši
Další vědci přicházejí s vysvětleními astronomickými a meteorologickými – lidé opravdu něco vidět mohli, ale nebyl to zázrak, nýbrž přirozený, byť výjimečný jev. Když se příchod tohoto vizuálního vjemu projevil v čas, kdy byl očekávaný zázrak, vyvolalo to v lidech silný psychologický efekt a jeho dopad na ně byl ještě silnější.
Významnou roli mohlo hrát také to, že lidé byli na místě shromáždění celý den a do Slunce se dívali od rána – to může způsobit dočasné narušení některých funkcí oka a zrak může pak vidět rozmazaně; například se může zdát, že se Slunce na obloze pohybuje. Tento názor zastává například profesor fyziky Auguste Meessen. Hlavní příčinou rozpohybovaného Slunce je podle něj krátkodobé poškození sítnice.
Na vědeckém sympoziu o fyzikální povaze zázraků předložil tento vědec celou řadu historických důkazů o podobných případech, kdy dlouhodobé zírání do Slunce způsobilo přetížení fotosenzitivních buněk na sítnici. Známý je například zázrak z německého Heroldsbachu z roku 1949, kdy asi 10 000 lidí dlouhodobě pozorujících Slunce popisovalo velmi podobné fenomény jako věřící ve Fatimě.
Astronomický původ
Možných fyzikálních vysvětlení je také mnoho. Věnoval se jim Stuart Campbel v Meteorologickém časopise roku 1989. Slunce podle něj mohlo být zkreslené 13. října oblakem stratosférického prachu, který mohl způsobit zčervenání nebo zmodrání Slunce. Reálná je ovšem i možnost, že Slunce zastínil oblak prachu ze Sahary.
