Přesně rok strávilo šest dobrovolníků v patrové kulovité stavbě s vnitřním průměrem pouhých deset metrů. Simulovali zde do těch nejdetailnějších podrobností pobyt lidské posádky na Marsu. Večer 28. srpna celá šestice základnu opustila.
Šlo o nejdelší podobný experiment, který měl stejně jako předchozí spíše než technickou stránku prověřit psychologické limity lidí: jejich schopnost žít v dlouhodobé stísněnosti a s minimální svobodou či soukromím.
Tři ženy a tři muži byli uzavřeni ve vědecké stanici o průměru 11 metrů a výšce šest metrů, z níž mohli ven do skalnaté pustiny vulkánové hory vycházet vždy jen na krátkou dobu a pouze ve skafandrech.
Jak to v habitatu vypadalo? Podívejte se na video Havajské univerzity, která se na projektu podílí:
„Můj osobní dojem je ten, že mise na Mars je v blízké budoucnosti reálná. Myslím, že technologické i psychologické překážky se dají překonat,“ uvedl jeden ze členů týmu Francouz Cyprien Verseux. Cílem této mise bylo zkoumat zejména pobyt lidí v dlouhodobé izolaci.
Jaký smysl mají podobné experimenty? Odpovídá Jan Kolář, ředitel České kosmické agentury:
Jan Kolář, ředitel České kosmické agentury o simulaci mise na Mars
Jde o čtvrtý takový pokus v rámci projektu HI-SEAS (Hawaii Space Exploration Analog and Simulation) – ale zdaleka nejdelší. Ty předchozí trvaly jen čtyři, respektive osm měsíců, ani vzdáleně se tedy nepřiblížily tomu, jak by vypadala opravdová mise k Marsu. Její délka by se v ideálním případě pohybovala kolem 500 dní (cca 230 dní tam, 230 dní zpět, zbytek času kolem Marsu).
Máte 20 minut zpoždění
Aby byla právě ukončená americká mise po celou dobu zcela věrohodná, nesměli se „marsonauti“ stýkat s okolím jinak než pomocí elektronické komunikace – a navíc bylo toto spojení až o 20 minut zpožděné; právě tak dlouho letí světlo a tedy i elektronický signál k Marsu.
Šestice odvážných si nesměla ani doplňovat nic z výbavy; vše, co potřebovali, museli mít od počátku s sebou. Poněkud nerealisticky jim ale byly dvakrát doplněny zásoby potravin a pětkrát rezervoáry vody. Podle vedení projektu HI-SEAS to bylo v zájmu úspor, aby se nemuselo vyrábět drahé zařízení na recyklaci vody.
Průběh expedice natáčeli nezávislí filmaři, kteří byli i při „návratu na Zemi“. Podívejte se na ukázku z jejich video-projektu Red Heaven:
Musíme na Mars, ale nevíme, jestli to člověk zvládne
Cílem mise totiž bylo především zjistit, jaké jsou psychologické efekty na posádku izolovanou po dlouhou dobu od vnějšího světa. Zatímco u techniky si dokážeme dost dobře představit, jak se bude po dobu 500 dní chovat, u citlivého a zranitelného „lidského materiálu“ je to mnohem složitější.
NASA plánuje další dvě HI-SEAS mise, ta první z nich by měla odstartovat už v lednu 2017. Vyvrcholením by se pak měla stát opravdová výprava lidské posádky k reálnému Marsu, ideálně roku 2030.
