Před sto lety - 28. říjen 1918

Čtveřice je zpět v Obecním domě, přibývají další členové Národního výboru. Hlavním cílem je nyní zamezení násilí. "Muziky do ulic!" apeluje Stříbrný a záhy se ve městě objevují kapely, aby se rozvášněný lid vybouřil zpěvem do té doby zakázaných sokolských a vlasteneckých písní. A dav se skutečně vybil maximálně ničením plechových rakouských emblémů a fackami vojákům, kteří si nechtěli z uniforem strhnout symboly mocnářství...

Řada přichází na Soukupa (pozdějšího prvního ministra spravedlnosti). Ten oznamuje převzetí veřejné správy a Obilního ústavu Národním výborem a vyzývá k pořádku a vyhnutí se násilí. O den později si při jednání s místodržícím Coudenhovem libuje, že za převratu v Praze nebyla rozbita ani jedna okenní tabulka.

Čtyři protagonisté se autem vracejí z Malé Strany a na Starém a Novém Městě narážejí na jásající zaplněné ulice. Uprostřed přecpaného Václavského náměstí, na styku Jindřišské a Vodičkovy ulice, promluví dva lepší řečníci z nich, Stříbrný a Soukup (jsou navíc ze socialistických stran, a tedy u pražského lidu populárnější). Stříbrný oficiálně hlásí davům: „Svobodný a samostatný stát československý jest skutkem.“

Čtveřice zabere blízkou budovu Zemského sněmu v Thunovském paláci, dnešní sídlo Poslanecké sněmovny. V nepoužívané zasedací síni sněmu nachází skladiště potravin, na zemi se válejí brambory a kroupy... Za 17 dní tu bude TGM zvolen prezidentem republiky.

Kosina poté, co se přihlásí ke svému češství, jako první informuje o pražském dění Vídeň. Depeši pro ministerstvo zahraničí zakončuje slovy: "Vzhledem k situaci je odpor značně beznadějný."

V budově někdejšího zemského místodržitelství (Sněmovní č. 1) zastihuje čtveřice Mužů 28. října jen viceprezidenta Jana Kosinu: místodržitel Coudenhove odjel brzy ráno do Vídně pro instrukce. Švehla Kosinovi oznámí, že se Národní výbor chápe vlády v novém státě.

Průvod donese "pasažéra" k soše sv. Václava, kde Isidor Zahradník vstoupí do dějin jako první, kdo vyhlásí nový stát – byť ne výslovně: "Navždy lámeme pouta, v nichž nás týrali věrolomní, cizáčtí a nemravní Habsburkové. Jsme svobodni..."

V čím dál početnějším průvodu, který se ze Staroměstského náměstí vrací zpět na Václavské, někdo na Příkopech rozezná kněze, poslance a budoucího prvního ministra železnic Isidora Zahradníka. Dav ho spontánně bere na ramena a rozjařený zelinář Kopecký mu na otázku, co se děje, odpoví spekulací: "Pane poslanče, jsme samostatní!"