Před sto lety - 28. říjen 1918

Švehla, Soukup, Rašín a Stříbrný se rozhodují převzít moc, a to už nikoli jménem "pouhého" Národního výboru, ale československého státu. To znamenalo vyrazit na zemské místodržitelství, ústřední orgán rakouské správy nad Čechami.

Čtveřice hlavních aktérů dění se opět spojuje v sídle Národního výboru v Obecním domě. Cestou sem potkávají rostoucí hloučky a pochopí, že Andrássyho nótu vnímá "ulice" jako totální kapitulaci monarchie. A že vývoj dospěl do bodu, odkud není návratu.

Po chvíli si někdo v redakci text Andrássyho nóty přečte a cedule je zakryta, to už ale šeptanda a lidé, co se odsud rozutekli do okolních ulic, vykonali své. Z desítek se rychle stávají tisíce a ty se mění ve slavící průvod, který se pod vedením zelináře Františka Kopeckého vydává na Staroměstské náměstí.

Redaktoři Národní politiky chybně vyhodnotí zprávu z Vídně jako bezpodmínečnou kapitulaci Rakouska a ve výloze redakce na Václavském náměstí č. 17 se objevuje cedule "Příměří!" (ač se o něm má teprve jednat).

Do redakce Národní politiky (Václavské náměstí 17) přichází z Vídně zpráva, že rakouská vláda o den dříve tzv. Andrássyho nótou přistoupila na americké podmínky jednání o příměří.

Švehla a Soukup přebírají jménem Národního výboru Obilní ústav v paláci Lucerna na Václavském náměstí. Všechny zaměstnance nechají složit slib československému státu. Ten si mohou zatím jen představovat, zdaleka ještě neexistuje, ale Muži 28. října hrají toho dne vysokou hru...

Čtveřice se rozhoduje převzít jménem Národního výboru klíčovou instituci, Obilní ústav. Švehla to nazývá "otázkou žaludkovou": kdo kontroluje dodávky obilí na frontu, kontroluje i situaci. A může jednat s vládou ve Vídni, která tak velké zásoby nejdůležitější komodity nemá.

V centrále agrární strany na Havlíčkově náměstí č. 10 se scházejí čtyři z pěti pozdějších tzv. Mužů 28. října: Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup a Jiří Stříbrný. Chtějí předbíhat nevyzpytatelný vývoj, radí se o dalším postupu.

Klíčová osobnost domácího odboje Alois Rašín telefonuje starostovi Sokola Josefu Scheinerovi: "Příteli, zítra to praskne!" On ani nikdo jiný ještě přesně netuší, co... Přesto tu noc načrtne ve svém bytě v Žitné ulici č. 10 (před kterým bude o pět let později smrtelně zraněn) obyčejnou tužkou na útržek papíru první zákon ještě neexistujícího československého státu.