Občanské fórum strana 3 z 3

Jen měsíc po 17. listopadu se do své vlasti vrátil Tomáš Baťa, syn zakladatele zlínského obuvnického impéria, které dokázalo expandovat do celého světa. A jak později sám přiznal, srdečné uvítání v zemi, kde mu byl po únorovém převratu zkonfiskován veškerý majetek a lidé půlstoletí žili pod komunistickou diktaturou, ho přivedlo do euforie.

Když se po 17. listopadu 1989 začal hroutit totalitní režim, seděl Josef Römer ve vězení ve Valdicích. Dostal se tam, aniž by cokoliv provedl. Komunistické soudy ho odsoudily na 13 let kvůli tomu, že si chodil půjčovat knihy na americkou ambasádu a na odborové schůzi odmítl odsoudit Chartu 77. Zapomenutému případu politické perzekuce komunistického režimu se věnoval Miroslav Petráček v pořadu Reportéři ČT.

Na začátku prosince 1989 chtělo Občanské fórum (OF) ukončit období stávek a demonstrací. Premiér Ladislav Adamec měl dostat čas na další kroky. Obměnil ale vládu v poměru patnáct komunistů ku pěti nekomunistům, což Fórum nepřijalo. Zákulisí tehdejšího dění zachytila kamera Originálního videojournalu, která 3. prosince 1989 doprovázela Václava Havla.

Na konci listopadu 1989 měla o dalším vývoji v Československu zřejmě jasno i Státní bezpečnost (StB). Začala proto urychleně likvidovat svazky disidentů i svých vlastních agentů. Materiály se tehdy ničily v papírnách i skartovačkách, ale také se pálily hromadně ve vojenských prostorech. Toho si ale všimla veřejnost a hromadné ničení tak po sedmi dnech mělo oficiálně skončit. Někde se ale skartovalo i dál a zmizelo množství důležitých spisů, které by mohly podat svědectví o praktikách StB.

Před třiceti lety se obyvatelé Československa probudili do světa, v němž už komunistická strana nebyla vedoucí silou ve společnosti. Den předtím, 29. listopadu 1989, tento článek 4 československé ústavy totiž zrušila. „Je to jedno z mých prvenství: byl jsem to já, kdo o potřebě zrušit článek 4 poprvé promluvil v živém vysílání televize,“ vzpomínal v pořadu Události, komentáře herec a bývalý představitel hnutí Veřejnost proti násilí Milan Kňažko.

V českých zemích Občanské fórum, na Slovensku Veřejnost proti násilí – takové je sice všeobecné geografické vnímání hnutí, která „poháněla“ revoluci v roce 1989, ale úplně přesné není. V Košicích – druhém největším městě Slovenska – vzniklo s revolucí Občanské fórum. Zdejší disent byl úzce napojen na ten pražský spíše než na Bratislavu. Ve Veřejnost proti násilí se košické OF transformovalo až před volbami v roce 1990.

Před třiceti lety – 26. listopadu 1989 – se tehdejší disident Václav Havel sešel s komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem. Schůzka, která se konala v Obecním domě, začala velmi neformálně a přihlíželo jí mnoho televizních kamer a fotoaparátů. Opozice během ní pozvala premiéra na manifestaci na Letné. Následná série intenzivních jednání po několika týdnech vyústila ve jmenování „vlády národního porozumění“ v čele s Mariánem Čalfou a abdikaci prezidenta Gustava Husáka, kterého ve funkci vystřídal Havel.

Sobota 25. listopadu byla v roce 1989 sychravá a mrazivá. Přesto dorazilo na Letenskou pláň 800 tisíc lidí demonstrovat proti komunistickému režimu a podpořit požadavky Občanského fóra. „Co je však největší? Ta lidská svoboda,“ zazpívala si zaplněná Letná s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který přijel z nuceného exilu rovnou z letiště.

Přesně před třiceti lety, 24. listopadu 1989, rezignovalo vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem. Vyvrcholil tak týden rostoucích protirežimních protestů, jejichž účastníci mimo jiné provolávali heslo „Jakeše do koše!“. Zatímco dosavadní generální tajemník se do nového předsednictva strany už nevrátil, pražský stranický šéf Miroslav Štěpán se do něj dostal znovu. A to přesto, že ho pouhý den před odvoláním celého vedení vypískali dělníci v závodě ČKD.

Přesně před třiceti lety k demonstrantům na pražském Václavském náměstí poprvé promluvil z balkonu nakladatelství Melantrich budoucí prezident Václav Havel a zpěvačka Marta Kubišová zazpívala píseň Modlitba pro Martu, která se později stala jedním ze symbolů sametové revoluce. Nakladatelstí tehdy patřilo pod Československou stranu socialistickou a vydávalo deník Svobodné slovo.

Po surovém potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 nabraly události v Československu rychlý spád. Už následující den oznámili herci pražských divadel a studenti vysokých škol v Praze vstup do protestní stávky, v neděli 19. listopadu pak v Činoherním klubu vzniklo Občanské fórum. A již v pondělí 20. listopadu dorazilo na pražské Václavské náměstí na první z řady demonstrací protestovat proti režimu až sto padesát tisíc lidí.

„Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“. Tak znělo slavné volební heslo politického hnutí, které se stalo klíčovým aktérem sametové revoluce. Právě Občanské fórum (OF) v čele s Václavem Havlem a dalšími disidenty vstoupilo do dialogu s komunistickým režimem a provedlo zemi dramatickou cestou k demokracii. OF vzniklo v pražském Činoherním klubu přesně před 30 lety, 19. listopadu 1989.

Americký novinář Jolyon Naegele působil od roku 1984 jako zpravodaj Hlasu Ameriky pro východní a jihovýchodní Evropu. Během několika let své práce zažil pronásledování Státní bezpečností i zastrašování a vyhrožování vyhoštěním. Přesto hned po zásahu proti demonstrantům na Národní třídě zamířil do Prahy. Další revoluční dny už odsud reportoval. „Přijel jsem včas. Nezažil jsem sice násilí 17. listopadu, ale zakládání Občanského fóra nebo první tiskovku Václava Havla,“ vzpomíná.

Dvě desítky aktérů sametové revoluce, kteří zahýbali československými dějinami. Patří mezi ně disidenti, zástupci herců, studentů a protirežimních hnutí, ale také komunističtí politici a funkcionáři. Podívejte se, kdo a jak se před třiceti lety podílel na tehdejších událostech, změně režimu a předání moci.

Odvaha Václava Havla za komunismu a při sametové revoluci byla obdivuhodná, prohlásil při projevu v Národním muzeu premiér Andrej Babiš (ANO). S projevy vystoupili i zahraniční státníci. Wolfgang Schäuble vyzdvihnul, že sametová revoluce pomohla k překonání rozdělené Evropy, podle Mateusze Morawieckého je změna režimu vzorem pro země, které po svobodě touží dnes. Peter Pellegrini ocenil mírový přerod systemu a Viktor Orbán zdůraznil, že střední Evropa chce rozhodovat o svém osudu.

Revoluční listopad, probuzení do svobodné země, očekávání revoluce i ekonomická transformace. Po třiceti letech se v Laterně magice, kde Občanské fórum v roce 1989 zformulovalo své požadavky komunistické vládě, sešli ústřední postavy tehdejšího dění Václav Klaus, Petr Pithart a Zdeněk Jičínský. Diskuzi moderovala Světlana Witowská.

Před třiceti lety zaplavilo veřejná prostranství v Československu množství plakátů a letáků. Objevovaly se na výlohách, byly připevněné na kmenech stromů, pouličních lampách či zdech. Tyto tiskoviny, ale i hesla znějící z úst demonstrantů se staly ukázkou nejenom tehdejší lidové tvořivosti a významným nástrojem komunikace, ale také neoddělitelnou součástí sametové revoluce.

Byli to studenti, kteří po zásahu na Národní třídě 17. listopadu 1989 vyhlásili stávku a postavili se proti komunistické straně. V pořadu Interview ČT24 to zdůraznil bývalý studentský vůdce a politik Martin Mejstřík. Zároveň kritizuje ty, kteří násilí na studentské demonstraci bagatelizují. „To opravdu nebyl žádný samet,“ říká. „A my jsme nechtěli žádný samet,“ dodává s tím, že komunistická strana měla být zakázána.

Jednou z nezapomenutelných tváří, nebo také hlasů sametové revoluce, je Marta Kubišová. Té vadí, že se v současnosti objevují tendence snižovat zásluhy demonstrací na pádu režimu a nechápe lidi, kterým se po starých časech stýská. „Řekla bych jim, že asi tehdy žili šťastný život, tak ať ho žijí dál, vždyť je nikdo za nohy a za ruce netahá,“ řekla v Interview ČT24 signatářka a mluvčí Charty 77.

Ostrava potřebuje změnit zažité stereotypy o špinavém městě nebo vytvořit podmínky pro další investice. Shodli se na tom polistopadoví primátoři města, kteří se sešli ve společné debatě v rámci projektu SametOVA. Podle současného primátora Tomáše Macury (ANO) je nutné pokračovat ve zkrášlování Ostravy i zpříjemňování života místních.

Tři symboly revolucí z Česka, Slovenska a Polska si mohou návštěvníci u příležitosti 30. výročí listopadové revoluce prohlédnout v Bratislavě. Výstava, která se věnuje logům českého Občanského fóra, slovenské Veřejnosti proti násilí a polské Solidarity je až do 20. listopadu k vidění v bývalých výkladních skříních obchodního domu Dunaj na Náměstí Slovenského národního povstání. V místě, kde se tehdy lidé scházeli k protikomunistickým demonstracím.

Chtěli pravdivě a svobodně informovat o revolučním dění v Československu – Nezávislé tiskové středisko. Ivan Lamper, Jan Ruml nebo třeba Petruška Šustrová a další známá jména z disentu dohromady vytvořili redakci, která psala svobodné zprávy – Informační servis. První číslo vyšlo 20. listopadu 1989. „Vznikalo to samozřejmě na koleni, první dvě vydání vyšla napůl samizdatově,“ říká tehdejší redaktor Jaroslav Spurný. Další díl seriálu Mediální revoluce pořadu Newsroom ČT24.

Ve studiu České televize na Kavčích horách dokončili hudbu k animovanému filmu Fany byla při tom. Popisuje události roku 1989 v Lipsku pohledem desetileté dívky a jeho cílem je přiblížit dětem pád železné opony. Snímek vzniká v koprodukci Německa, Belgie, Lucemburska a České republiky k 30. výročí konce rozdělení Evropy.

Jak popsat dětem novodobou historii? Odpověď nabídne animovaný snímek Fany byla při tom, který právě vzniká v Česku. Popisuje politické události podzimu roku 1989 v Lipsku pohledem desetileté dívky a nejmenším divákům přibližuje pád komunismu. Na filmu spolupracují čtyři evropské země. Zdejší tvůrce zastupují ilustrátor oceněného komiksu Svatá Barbora Marek Pokorný a Jan Saska, jehož krátký film Happy End byl v užším výběru na Oscara.