Volební superúterý ve Spojených státech zúžilo pole demokratických kandidátů na poslední dva vážné uchazeče. Joe Biden a Bernie Sanders se spolu utkají ještě v mnoha dalších kláních napříč státy a pozornost na svou stranu kampaně by mohli strhnout například oznámením, kdo bude jejich volební partner v boji o Bílý dům. Úřad viceprezidenta má sice omezené pravomoci, ale v krajním případě se může stát, že prezidentova pravá ruka hlavu státu ve funkci nahradí. Proto je v USA kandidátům na tento post věnována zvláštní pozornost a před volbou se dokonce utkávají v debatě před televizními kamerami.
Viceprezident důležitější než kdy dřív? Biden a Sanders vybírají své volební partnery pro Bílý dům
Za pět týdnů od prvního výskytu koronaviru ve Spojených státech se podle oficiálních čísel nakazilo patnáct lidí (nepočítaje ty, kteří si nemoc přivezli ze zahraničí) a administrativa Donalda Trumpa se musela rychle vypořádávat s kritikou z obou pólů politického spektra.
V odpovědi se Trump rozhodl k netradičnímu kroku – velení operace, která má zabránit epidemii nemoci COVID-19, svěřil do rukou svého viceprezidenta Mikea Pence. Komentátor a ekonomický analytik Jake Novak toto rozhodnutí pro CNBC zhodnotil jako převratné – šéf Bílého domu totiž dal svému zástupci „skutečně důležitou práci“.
K Pencovi se v době hrozící krize upírají oči Američanů a viceprezident musí rychle dosáhnout výsledků na úrovni celé federace. „Pence dostal nejakutnější a nejpalčivější úkol ze všech viceprezidentů v historii. Ne všichni hráli jen drobné úlohy, ale nic se nepřibližuje velení nad reakcí vlády na bezprostřední zdravotní a ekonomickou hrozbu,“ píše Novak.
„Něco vymyslím“
Ačkoliv jsou teoreticky pravou rukou nejmocnějšího muže světa, američtí viceprezidenti zpravidla skutečně mnoho úkolů a pravomocí nemají. Když se například Richard Nixon ještě v roli viceprezidenta ptal hlavy státu Dwighta Eisenhowera, co bude mít v administrativě na starosti, prezident odvětil, že když mu dá týden čas, něco pro něj vymyslí.
Viceprezidentskou úlohu možná nejsvérázněji shrnul John Nance Garner, který v této pozici strávil osm let a hodnotu úřadu přirovnal k pytli výkalů – byť demokratický politik z Texasu použil výrazně ostřejší výraz. O funkci se také hojně mluví jako o slepé kariérní uličce – pouze čtyři viceprezidenti v historii po své službě ještě uspěli ve volbách a obsadili i nejvyšší úřad.
Když se spisovatelka a politička Clare Boothe Luceová ptala Lyndona B. Johnsona, proč se vzdal své silné pozice lídra senátní většiny, aby hrál druhé housle Johnu F. Kennedymu, Johnson prohlásil: „Každý čtvrtý prezident v úřadu zemřel. Riskuji, protože tohle je moje jediná možnost.“ Byť se Johnson v roce 1961 přepočítal – v úřadu zemřel každý pátý prezident – tak po Kennedyho vraždě usedl v oválné pracovně.
Pokud ale prezident v úřadu nezemře, jeho zástupce má jen velmi omezené ceremoniální pravomoci. Z titulu své funkce je například prezidentem Senátu. V praxi to znamená, že může předsedat jednání horní komory amerického Kongresu, hlas v ní má ale pouze v případě, že dojde k patu – zatímco například Joe Biden za osm let viceprezidentství v administrativě Baracka Obamy nevyužil toto právo ani jednou, Pence to za první rok úřadování stihl osmkrát.
Úkoly formální i neformální
Také další povinnosti prezidentova zástupce jsou spíše ceremoniální. Viceprezident například předsedá Senátu při procesu impeachmentu – jenže pouze federálních úředníků, nikoliv impeachmentu prezidenta. V tom případě ho střídá šéf Nejvyššího soudu. V předsednickém křesle může viceprezident usednout také při společných jednáních obou komor Kongresu.
Druhý muž Bílého domu dohlíží také na sbor volitelů, který rozhoduje o tom, kdo se stane prezidentem. Několikrát v historii takto došlo ke kuriózním momentům – například Thomas Jefferson či George H. W. Bush při ohlašování verdiktu volitelů mohli za nové prezidenty prohlásit sami sebe. Naopak Richard Nixon či Al Gore konstatovali vítězství svých oponentů ve volbách.
Kromě toho viceprezident zastupuje prezidenta také v momentech, kdy je hlava státu zásadně omezena, kupříkladu kvůli zranění, operaci či vážné nemoci. Viceprezidenti na sebe berou také neformální role, přičemž vždy záleží zejména na vztahu konkrétní dvojice – mohou být například poradci pro specifikou oblast, v níž se orientují.
K zřejmě nejznámější pravomoci amerického viceprezidenta výše odkázal už Lyndon B. Johnson. V případě úmrtí prezidenta v úřadu ho až do nových voleb střídá právě jeho zástupce. Do nejvyšší pozice se tímto způsobem v americké historii dostalo devět mužů – slavně po atentátech na hlavu státu například Andrew Johnson, jenž vystřídal Abrahama Lincolna, i již zmíněný Lyndon B. Johnson.
Nejen atentáty, ale také nemoci předčasně ukončovaly prezidentství. Zdravotní komplikace stály život čtyři prezidenty: Williama H. Harrisona, Zacharyho Taylora, Warrena G. Hardinga a Franklina D. Roosevelta.
Infarkt, operace a špatná životospráva
Právě zdravotní stav se stal důležitým tématem i současné prezidentské kampaně. Už před čtyřmi lety Donald Trump usedal v oválné pracovně jako nejstarší poprvé zvolený prezident – bylo mu sedmdesát let.
Nyní se o Bílý dům uchází ještě výrazně starší kandidáti: Joe Bidenovi by v případě zvolení bylo v době inaugurace 78 let a Berniemu Sandersovi ještě o rok víc. Může to znít morbidně, ale příštímu viceprezidentovi roste pravděpodobnost, že kvůli zdravotnímu stavu bude muset hlavu státu zastoupit – ať už v případě nemoci, nebo i nejčernějšího scénáře úmrtí šéfa Bílého domu.
Tématy pro spekulace přitom zdraví a fyzická kondice kandidátů nejsou jen pro média, ale i pro uchazeče o prezidentství samotné. Například mluvčí Sandersovy kampaně odrážela otázku na zdraví kandidáta tím, že upozornila na to, že Michael Bloomberg prodělal tři infarkty. Srdeční příhodu přitom během kampaně v loňském roce prodělal sám Sanders – byť nutno dodat, že se zotavil bleskově a po několika dnech už opět burcoval davy na svých shromážděních.
Sanders poté, co prodělal infarkt, zveřejnil lékařský dopis, podle kterého je v kondici pro náročný výkon prezidentských povinností. Sumář svého zdravotního stavu s pozitivními závěry prezentoval také druhý demokratický kandidát Joe Biden. Vyšetřit se nechal i úřadující prezident Donald Trump.
I přes všechna ujištění, že kandidáti jsou v dobré kondici, přetrvávají pochybnosti. Těžko se například skrývá fakt, že Trump je obézní, a ani on sám se nijak netají svou láskou k nezdravému stravování. V Bidenově případě zase může skeptiky odradit jeho vysoký tlak, nepravidelný srdečný tep či dvě závažné operace, které musel ještě v 80. letech absolvovat kvůli výdutím mozkových cév. A jak bude plejádu povinností po infarktu zvládat Sanders, může také vyvolávat skepsi.
Při vysokém věku zbývajících kandidátů (vyjma Tulsi Gabbardové, které sice je 38 let, ale získala zatím pouze dva delegáty, a je tudíž bez šance), je výběr adeptů na viceprezidenta zvláště citlivou záležitostí. Výběr mladého člověka se vzhledem k okolnostem zdá být logickou volbou, věk ale téměř určitě nebude hrát hlavní roli.
Hledá se žena
Ideální viceprezident by měl v době kampaně splnit několik podmínek – kromě souznění s politikou kandidáta také musí v nejlepším případě oslovit skupiny voličů, u nichž uchazeč o oválnou pracovnu neboduje – může jít o rozdílnou věkovou, etnickou či sociální skupinu. Do výběru volebního partnera promlouvají ale také složitější kalkulace.
Za vhodné viceprezidenty jsou často považováni například senátoři. Jenže když opustí své křeslo v Kongresu, někdo jiný ho musí zaplnit. A stát se může, že nástupce bude patřit k odlišnému politickému táboru, což v krajním případě může převážit rovnováhu v horní komoře a zkomplikovat prosazování prezidentových zákonů.
Obecný konsenzus panuje nad tím, že Sanders i Biden si ke svému boku vyberou ženy, aby oslovili širší spektrum diverzifikovaných demokratických voličů.
Hlasitě se u obou kandidátů mluví o tom, že by mohli sáhnout po službách Stacey Abramsové. Šestačtyřicetiletá černoška v roce 2018 neuspěla při volbě nového guvernéra státu Georgia a upozorňovala na neférové praktiky republikánského soupeře, který zároveň jako tamní ministr vnitra dohlížel na registraci voličů. Abramsová opakovaně zdůrazňovala, že v době voleb na svou registraci stále čekalo přes 50 tisíc voličů, přičemž rok před tím úřady vyškrtly z evidence téměř 700 tisíc voličů.
Biden už v minulosti připustil, že by Abramsovou ke kandidatuře přizval, ona sama se nechala slyšet, že by přijala nabídku od kteréhokoliv demokratického uchazeče. Jestli by o ni měl zájem i Sanders, není jasné, jelikož dle jeho slov musí viceprezident plně podporovat jeho plán pro americké zdravotnictví, přičemž postoje Abramsové k této problematice nejsou veřejně známé.
Dalším skloňovaným jménem je Kamala Harrisová. Demokratická senátorka z Kalifornie se sama ucházela o stranickou nominaci, ale svou kampaň ukončila ještě v prosinci minulého roku. V horní komoře kongresu Harrisová sehrála výraznou roli během Trumpova impeachmentu a patří k dlouhodobým hlasitým kritikům současného prezidenta. Splňuje také další nároky: je výrazně mladší než oba demokratičtí kandidáti a má jamajské a indické předky.
Harrisová je v politických postojích více nalevo než Biden, ovšem zdržuje se některých radikálních požadavků, které prezentuje Sanders. Oběma kandidátům by tedy teoreticky mohla pomoci získat důvěru dalších voličů. Podle informací Business Insideru jeden z pracovníků pro Bidenovu kampaň věří, že právě Harrisová bude jeho vyvolenou volební partnerkou.
Kalifornská senátorka byla k Bidenovi kritická během kampaně, ten pro ni ale měl slova chvály: „Může být, čímkoliv chce, je zásadová a jednoho dne by mohla sama být prezidentkou. Může být také viceprezidentkou nebo soudkyní Nejvyššího soudu,“ uvedl na její adresu Biden.
Demokratický kandidát, který momentálně na počet delegátů vede v primárkách před Sandersem, několikrát prohlásil, že přemýšlí nad řadou možností. Dokonce z jeho úst padlo i jméno bývalé první dámy Michelle Obamové, byť takovou variantu doplnil smíchem.
Sanders má omezené možnosti
Bernie Sanders by mohl výběr viceprezidenta mít složitější. Jestliže dodrží své slovo a chce, aby jeho společník pro volby měl stejné názory i na řadu radikálních reforem, prostor se mu v demokratickém táboře značně zužuje.
Jeho ideální volební partnerkou by dle magazínu The New Republic byla mladá, ale zkušená politička z etnické menšiny, která pochází z jihu USA či takzvaného Rezavého pásu (oblast na severovýchodě země, která v důsledku útlumu průmyslové výroby zažila výrazný úpadek) a souzní se Sandersovým levicovým pohledem na politiku. „Taková osoba neexistuje,“ konstatuje magazín.
Jednou z jeho nejbližších spolupracovnic je bývalá senátorka za Ohio Nina Turnerová, která v současnosti dohlíží na chod kampaně. Byť je Sandersovou důležitou spojenkyní a pomohla by mu u voličů v Ohiu, v neprospěch Turnerové hovoří její nezkušenost ve vyšších patrech celostátní politiky.
Zdaleka nejhlasitěji se ale v případě Sanderse mluví o senátorce a nyní již bývalé kandidátce Elizabeth Warrenové. Ta se o demokratickou nominaci ucházela sama a kdysi platila za jednu z favoritek celých primárek, ovšem nedokázala uspět u voličů v prvních státech ani během volebního superúterý.
Warrenová by pro Sanderse byla přirozenou spojenkyní. Její progresivní postoje mají k Sandersovým velice blízko a oba během demokratických debat převážně zachovávali jakýsi nevyřčený pakt o neútočení. Za připomínku také stojí, že při minulých prezidentských volbách Sanders nejprve postrkoval senátorku ke kandidatuře, než později rozjel vlastní kampaň.
Podle The New Republic ale není jisté, že by Warrenová pomohla Sandersovi získat nové příznivce a rozšířit tak volební mapu.
Do senátorských lavic usedá ještě jedna možná Sandersova viceprezidentka. Vedle Warrenové je Tammy Baldwinová z Wisconsinu možná trochu přehlížená, ale už osm let v horní komoře Kongresu prosazuje velmi progresivní agendu, čímž plně vyhovuje Sandersovým představám, včetně té nejdůležitější – klíčové a hluboké reformy zdravotnictví.
Baldwinová by se také stala první zástupkyní LGBT komunity, která by se dostala na kandidátku v prezidentských volbách. V její prospěch hovoří rovněž to, že zastupuje právě Wisconsin, jeden z klíčových států, o který demokratický kandidát svede s Donaldem Trumpem tuhý boj.
Paradoxně to zároveň může jejím šancím uškodit. „Senátorské křeslo ve Wisconsinu by zůstalo volné, což by mohlo ohrozit případnou demokratickou většinu v Senátu. Pokud k ní vůbec dojde, tak určitě bude jen velmi těsná,“ upozorňuje The New Republic.
Ve světle výsledků volebního superúterý a zúžení demokratického pole je na ohlášení viceprezidentského kandidáta vhodná příležitost, protože takový krok může strhnout pozornost na správnou stranu pro další boje, které spolu Biden se Sandersem svedou. Příležitostí veřejně oznámit vybrané jméno ale budou mít ještě několik.
Jisté proto v současné chvíli je pouze to, že příští viceprezident či viceprezidentka budou občané Spojených států starší pětatřiceti let, kteří v zemi posledních čtrnáct let žijí. To jsou totiž formální požadavky na pravou ruku prezidenta.