Kazašský prezident Nursultan Nazarbajev oznámil, že odstupuje. Středoasijský stát vedl od začátku devadesátých let. Osmasedmdesátiletý Nazarbajev v předtočeném televizním projevu uvedl, že jeho rozhodnutí „nebylo snadné“. Dál zůstane v čele bezpečnostní rady státu. Podle prezidenta nastal čas, aby moc v zemi převzala nová generace lídrů.
„Přijal jsem pro mě velice obtížné rozhodnutí a rezignuji na funkci prezidenta,“ uvedl Nazarbajev v televizním projevu. Poté podepsal dekret, jímž se s platností od 20. března vzdává všech pravomocí hlavy státu.
„Nástupcem Nazarbajeva bude podle ústavy (předseda horní komory kazašského parlamentu) Kassym-Jomart Tokajev. V podstatě jde o poklidné předání moci,“ sdělil zpravodaj ČRo v Rusku Martin Dorazín.
Nazarbajev se dostal k moci jako první tajemník komunistické strany Kazachstánu v době, kdy byl ještě součástí Sovětského svazu. Po vyhlášení nezávislosti byl čtyřikrát zvolen prezidentem, naposledy před čtyřmi lety.
Dlouholetý kazašský lídr je považován za prototyp postsovětského autoritářského vůdce, který obsadil vrcholné státní funkce svými spojenci a tvrdě pronásleduje opozici.
Obavy z nestability
Podle prvních západních ohlasů hrozí největší středoasijské zemi nestabilita, která může znejistit západní, ruské a čínské investory. Moskevští komentátoři nicméně takové obavy nesdílejí. Skutečnost, že Nazarbajev odešel z nejvyšší funkce dobrovolně a po očividně pečlivé přípravě, hovoří podle nich o hladkém předání moci. Vliv na chod státu si kromě toho ponechává.
Po oznámení rezignace se Nazarbajev podle kremelských zdrojů telefonicky spojil s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. O obsahu jejich rozhovoru není nic známo.
Ruská média rezignaci srovnávají s obdobným krokem prvního ruského prezidenta Borise Jelcina. Ten oznámil svou rezignaci 31. prosince 1999. Nazarbajev složil prezidentskou funkci také den před oslavami tradičního kazašského Nového roku, který v zemi slaví s příchodem jara. Zatímco ale Jelcin ze dne na den uvolnil místo Putinovi, Kazachstán na svého následníka teprve čeká.
Potlačené svobody i boj za chudé
Často bývá kritizován za potlačování svobody slova či tisku. V prostředí silné státní propagandy se ve vlasti těší popularitě. Mimo jiné i proto, že často mluví o zvyšování životní úrovně obyvatelstva - ekonomiku měl vždy na prvním místě. Nedávno prezident přinutil vládu k demisi, protože podle jeho názoru nedokázala zvýšit reálné příjmy, vytvořit nová pracovní místa ani zvýšit životní úroveň. Ministrům vyčetl, že nejchudší se nedočkali pomoci.
Ústavními změnami si Nazarbajev už dříve zajistil, že může vládnout zemi až do smrti. Z rozhodnutí parlamentu dostal oficiální titul vůdce národa.
„Problém je v tom, že Nazarbajev si nedokázal vytvořit novou generaci lidí, kteří by zemi mohli vést stejně jako on. Vytvořil systém velmi silné ruky, i když se to nedá srovnat s despotickými metodami jeho kolegů v jiných středoasijských republikách. Kazachstán na tom byl za Nazarbajeva relativně dobře, i když v posledních letech se mu také moc nedařilo tlumit sociální protesty,“ upozornil Dorazín.
Obří země se zásobami ropy
Kazachstán je země o velikosti západní Evropy, žije v něm však jen asi 18 milionů obyvatel. Má obrovské nerostné zdroje především v podobě ropy a plynu a velký ekonomický potenciál, připomíná BBC. Od rozpadu Sovětského svazu přinesly velké investice do ropného sektoru rychlý ekonomický růst.
Západ s Kazachstánem často obchoduje. Loni v lednu Nazarbajev po setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem ve Washingtonu oznámil, že zástupci jeho země dohodli s americkými firmami kontrakty v hodnotě 7,5 miliardy dolarů (přes 155 miliard korun). Smlouvy se podle Nazarbajeva týkaly dodávek dopravních letadel a lokomotiv do Kazachstánu či investic do zemědělského sektoru.
Nejdéle vládnoucí postsovětský prezident (nar. 6. července 1940) stojí v čele země od dubna 1990, kdy ho do funkce jmenoval Michail Gorbačov. Po vítězných volbách v prosinci 1991 stanul Nazarbajev v čele nezávislého Kazachstánu a funkci si bývalý šéf kazašských komunistů udržel dodnes.
Svůj první mandát si nechal v roce 1995 prodloužit v referendu až do roku 2000. Od té doby drtivě vyhrál další čtvery prezidentské volby (1999, 2005, 2011, 2015), žádné z nich ale nebyly podle západních pozorovatelů svobodné a spravedlivé. V roce 2007 parlament odhlasoval, že Nazarbajev může vykonávat libovolný počet mandátů po sobě. V parlamentu má víc než osmdesátiprocentní převahu pro-prezidentská strana Nur Otan.
Nazarbajevův režim je sice ve srovnání s Uzbekistánem či Turkmenistánem relativně mírnější, pořád jde ale o autoritářství, které potírá opozici a potlačuje svobodu slova.
Prezident se nicméně v zemi těší velké popularitě. Vděčí za ni mimo jiné štědrým sociálním výdajům financovaným ze zásob nerostných surovin, které jsou nejbohatší ve Střední Asii. Jeho příznivci mu také přičítají k duhu, že se země v 90. letech vyhnula mezietnickému násilí a chaosu a naopak zažila období enormního hospodářského růstu. Režim si udržuje i přízeň zahraničních investorů včetně těch západních.
Příjmy z ropy a zemního plynu umožňují Nazarbajevovi budovat hlavní město Astanu, která je metropolí od roku 1997. Ve městě vyrůstají monumentální stavby západních architektů, například gigantický průhledný stan Chan Šatyry (dílo britského architekta Normana Fostera), pod kterým se na rozloze větší než deset fotbalových stadionů rozkládá nákupní centrum s horskou dráhou či umělou pláží.
Nazarbajev si také v Kazachstánu buduje kult osobnosti. Je po něm pojmenována univerzita, má své vlastní muzeum nebo sochy, v zemi je i několik monumentů s odlitkem prezidentovy ruky. Na Nazarbajevovy narozeniny připadají oslavy hlavního města (Den Astany) a v roce 2010 parlament prezidenta prohlásil za „Vůdce národa“.
Zdroje: ČTK, BBC, Telegraph, Slate
