Uplynulo pět let o krvavých střetů na kyjevském Majdanu. Revoluce tehdy zásadně proměnila politické poměry na Ukrajině a lídrům Euromajdanu včetně někdejšího boxera Vitalije Klička revoluční dny stále zůstávají v paměti. Podle některých Ukrajinců ale vyvolané změny přivedly zemi na zcestí války, korupce a ekonomických problémů.
Od Euromajdanu uplynulo pět let. Některé osobnosti ukrajinské revoluce zamířily do politiky
Majdanské revoluce se účastnila například zdravotnice Olesja Žukovská. Jako jednadvacetiletá studentka medicíny přicházela na Majdan každý den ošetřovat zraněné. Až do osudného 20. února, kdy během takzvaného krvavého čtvrtka sama utrpěla zranění.
„Při zásahu jsem necítila bolest. Byl to divný pocit. Jako by někde poblíž vybuchl granát. Taková tupá rána, návaly. Něco nepochopitelného,“ vrací se ve vzpomínkách na revoluční boje v centru Kyjeva.
S mohutným krvácením z prostřeleného krku ji odvezli z bojiště a ještě ze sanitky stačila napsat: Umírám. Jméno mladičké zdravotnice zasažené policejním snajprem se stalo bojovým heslem demonstrantů. Olesja nakonec zázrakem přežila a druhou šanci žít chce naplno využít.
„Po Majdanu jsem se rozhodla prodloužit si studia. Už brzy ze mě bude lékařka,“ dodala Žukovská.
První oběti byly červenou linií
Mustafa Najem měl v době Euromajdanu už léta neblahých zkušeností s režimem tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče. Coby reportéra a aktivistu Najema opakovaně zbili, musel na výslechy, bojoval s cenzurou. Byl to právě on, kdo na Náměstí nezávislosti (Majdan) svolal vůbec první demonstraci.
„Byli jsme chronicky vyčerpaní. Vůbec jsme nebyli schopní pojmout, co se děje. Natolik jsme si zvykli, že zabíjejí lidi. Dokonce jsme si zvykli na smrt,“ vypověděl Mustafa Najem, který v roce 2014 prožil ukrajinskou změnu režimu jako reportér a aktivista.
Po revoluci vstoupil Najem na proevropské linii do politiky. V parlamentu se setkal s klíčovou postavou Majdanu - s bývalým šampionem světového boxu a poslancem Vitalijem Kličkem. Těžká váha sportu i tehdejší opozice se stala jedním ze tří nejvyšších lídrů revoluce.
„Jakmile se objevily první oběti, byla to červená linie, kterou překročila státní moc. A s takovou mocí už nebylo možné dál žít,“ řekl dnešní primátor Kyjeva Vitalij Klyčko, který byl v roce 2014 opozičním poslancem. Dnes už jako primátor nevelí jen Náměstí nezávislosti, ale rovnou celému Kyjevu a spolu s ostatními politiky čelí nadějím i stížnostem pětačtyřicetimilionové země.
Ne všichni jsou z revoluce nadšení
O osudu majdanské revoluce i své spokojenosti s dalekosáhlými změnami rozhodnou Ukrajinci už na konci března a pak v říjnu. Nejprve si vyberou prezidentku nebo prezidenta a pak zvolí nový parlament. Volby přitom neproběhnou v atmosféře stoprocentní jednoty; pohledy na revoluci a její následky se totiž různí.
Například Ruslan Kocaba i Oleg Muzyka stáli před pěti lety každý na opačné straně kyjevské barikády; jeden Euromajdan podporoval, druhý odmítal. Teď společně chtějí Ukrajinu bohatou, šťastnou a bez války. Současný establishment ale podle nich takovou budoucnost nezajistí, a nic na tom nezmění ani březnové hlasování.
Ruslan Kocaba – novinář a podle Amnesty International ukrajinský vězeň svědomí - patřil k sympatizantům Majdanu, později ale vyzval k bojkotu mobilizace vyhlášené kvůli konfliktu na východě země a skončil za to ve vězení. Odvolací soud ho nakonec osvobodil.
„Poznal jsem všechny ukrajinské prezidenty. Všechny jsem ostře kritizoval. Ale teprve za Porošenka mě za kritiku zavřeli do vězení,“ řekl Kocaba, který i boj mezi vládními jednotkami a proruskými separatisty na Donbasu důsledně nazývá občanskou válkou. Přiživuje ho podle něj samotný Kyjev, aktivní roli Ruska ovšem nepopírá.
Ukrajina se podle Kocaby v posledních pěti letech propadla ještě hlouběji do spirály korupce, slábnoucí ekonomiky a omezování svobody slova. „Většina lidí by (znovu) nešla na Majdan. Jako první by strhli Porošenka, Jaceňuka, Klička a… kdo tam ještě byl… Ťahnyboka z pódia na Majdanu. Ne jako zloděje, ale jako zrádce státu,“ dodal Kocaba.
Vývoj po Majdanu kriticky hodnotí taky Oleg Muzyka - člen Hnutí Antimajdan a publicista, který přežil požár domu odborů v Oděse v květnu 2014. Zemřelo při něm pět desítek lidí, především proruských aktivistů. Vláda podle něj vyšetření tragédie brání.
„Obyvatelé Donbasu, tedy Doněcké a Luhanské oblasti, viděli na příkladu Oděsy, jak nynější ukrajinská správa může zacházet s lidmi, kteří dávají najevo zcela jiný úhel pohledu. Kvůli Oděse vyrazila řada mužů k dobrovolnické armádě,“ řekl Muzyka.
Kvůli obavám z útoků pravicových radikálů Muzyka odešel do Německa. Vedení státu v Kyjevě považuje za nelegitimní a podpořil nezávislost samozvaných republik na východě. „Za posledních pět let Ukrajina jenom zeslábla. Zastavila se výroba v mnoha velkých podnicích. Roste nezaměstnanost. Většina Ukrajinců dnes vyjíždí do východní Evropy a Ruska za přivýdělkem,“ dodal.
Podle ukrajinisty Davida Svobody je ale nutné tyto hlasy brát s rezervou. „Zastupují velice nepočetný segment populace, který se rozhodl vydat cestou nepřátelskou ukrajinským národním zájmům,“ uvedl v Horizontu ČT24 Svoboda.
„Pana Kocabu obestírá dosti zajímavá kariéra. Jezdil i za bojové linie Ruskem řízených ozbrojenců a posílal do světa zprávy, že v Donbasu na ruské straně nebojují žádní žoldáci ve službách Kremlu, přičemž už tenkrát to byla informace zjevně neudržitelná. Už samo o sobě bylo podezřelé, že má volný průjezd územími ovládanými těmito ozbrojenci, zatímco normální novináři tam nemohou fungovat,“ dodal Svoboda.