Rusko si nemůže nárokovat Azovské moře, uvedla Merkelová. Bude chtít prodloužení sankcí

Německo se bude zasazovat o prodloužení protiruských sankcí, řekla kancléřka Angela Merkelová (CDU) parlamentu, kde čelila dotazům poslanců. Spolková republika podle ní nemůže přijmout, aby si Azovské moře nárokovalo jen Rusko. V Kerčském průlivu mezi Azovským a Černým mořem se v listopadu odehrál incident, při němž Rusko zadrželo tři ukrajinské lodě a 24 námořníků.

Zodpovědnost za to, že se zhoršila situace v Kerčském průlivu, připsala kancléřka už koncem listopadu ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Politika, s nímž od té doby několikrát hovořila, vyzvala k okamžitému propuštění ukrajinských námořníků. Tento požadavek šéfka německé vlády zopakovala i ve středu.

Slova musejí následovat činy, vzkázala Rusku Merkelová

„Problém je v tom, že jsme znepokojeni chováním Ruska a že nemůžeme přijmout, aby si Rusko fakticky nárokovalo Azovské moře,“ uvedla také.

Putin ji prý sice ujistil, že by v oblasti měla být možná „rozumná“ námořní doprava, slova ale podle Merkelové musejí následovat činy. Už dříve kancléřka vyjádřila obavu, aby města jako třeba ukrajinský přístav Mariupol nebyla odříznuta od světa.

Fakta

Azovské moře a Kerčský průliv

S maximální hloubkou 14 metrů je Azovské moře nejmělčím na světě. Nacházejí se v něm zdroje zemního plynu a představuje důležitý přepravní prostor pro nákladní a osobní lodní dopravu. Moře s rozlohou asi 39 000 kilometrů čtverečních obklopuje na severu a východě Ukrajina a na jihozápadě Krym, který Moskva anektovala v roce 2014. Kerčský průliv je široký 4,5 až 15 kilometrů a hluboký maximálně 18 metrů. Průlivem prochází od severu k jihu hranice mezi Ukrajinou a Ruskem (Krasnodarský kraj).
Vody Azovského moře také omývají jih Donbasu, ukrajinského regionu, kde se v uplynulých téměř pěti letech odehrál ozbrojený konflikt mezi Kyjevem a proruskými separatisty, jejž zaplatilo životem více než 10 000 lidí. Nepokoje tu vyvrcholily v roce 2014 vyhlášením samozvaných „lidových“ republik Doněcké a Luhanské.
Rusko si od anexe Krymu v roce 2014 vyhrazuje právo na kontrolu vod Azovského moře, zatímco Ukrajina a západní státy jej obviňují, že těmito kontrolami záměrně „brzdí“ pohyb obchodních lodí Kerčským průlivem.
Plavební režim v oblasti je upraven dohodou o Azovském moři a Kerčském průlivu, kterou v prosinci 2003 podepsali prezidenti Ruska a Ukrajiny Vladimir Putin a Leonid Kučma, přičemž sporný průliv měl sloužit oběma zemím stejným dílem. Podle dohody mají Azovské moře a Kerčský průliv volně využívat lodě plující pod ruskou či ukrajinskou vlajkou a rovněž obchodní plavidla třetích zemí mířících do ukrajinského nebo ruského přístavu či opačným směrem. Text dohody však jasně nevymezil hraniční linii ve sporných vodách.
Letos v září Rusko schválilo zákon, který zmocňuje jednotky národní gardy vykázat cizí lodě z Kerčského průlivu. Zákon rozšiřuje dosavadní možnost podrobit proplouvající lodě inspekci a dává ruské národní gardě právo cizí loď z průlivu vykázat a eskortovat do speciálního doku, pokud cizí plavidlo poruší pravidla navigace.
Napětí v oblasti ještě zvýšilo v roce 2016 zahájení stavby Krymského mostu, jenž překlenuje průliv. Most, dlouhý 19 kilometrů, letos v květnu osobně otevřel ruský prezident Vladimir Putin. Kyjev kvůli stavbě podal na Rusko žalobu k Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Ukrajinská pohraniční služba letos ohlásila, že Rusko během několika měsíců zastavilo celkem 150 ukrajinských plavidel směřujících do přístavů Berďansk a Mariupol. Přístav Mariupol je významným přímořským letoviskem a také klíčovým centrem ukrajinského obchodu. Od zahájení ruských kontrol proplouvajících lodí je pohyb v tomto přístavu částečně paralyzován. Podle informací ukrajinských médií se za prvních sedm měsíců letošního roku snížily příjmy plynoucí z přístavů Mariupol a Berďansk oproti loňskému roku téměř o čtvrtinu.
Předmětem sporu se Kerčský průliv stal už v říjnu 2003, kdy Rusko začalo stavět hráz z Tamanského poloostrova k malému ostrovu Tuzla. Rusové tvrdí, že jde o ekologické dílo, Ukrajinci naopak, že stavba ohrožuje jejich suverenitu. V listopadu 2003 se hráz dostala až do těsné blízkosti rusko-ukrajinské státní hranice, která probíhá mezi ostrovem Tuzla a ruským pobřežím. Hráz nahradí původní kosu, která kdysi dnešní Tuzlu spojovala s ruským územím. Velká bouře z roku 1925 ji ale spláchla a vznikl tak ostrov. Ten leží, ač to Rusové zpochybňují, na ukrajinském území minimálně od roku 1954, kdy Nikita Chruščov věnoval Krym Ukrajině.

Živě

Slova musejí následovat činy, vzkázala Rusku Merkelová

Další z rubriky: Svět