Výrazné posílení Evropské pobřežní a pohraniční stráže na deset tisíc příslušníků k roku 2020 s odpovídajícími širšími pravomocemi by mělo být mezi návrhy, které v europarlamentu oznámí předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Jeho poslední projev o stavu EU před koncem mandátu Komise v příštím roce by měl být nejen bilančním, šéf unijní exekutivy chce přijít se sérií iniciativ mířících k posílení „Evropy, která chrání“. A to nejen v souvislosti s migrací, ale také s bojem proti terorismu.
Juncker naposledy o stavu EU. Chce „Evropu, která chrání“
Silnější pobřežní a pohraniční stráž by měla dostat mandát k zásahům na území EU i mimo ně a měla by být k dispozici jako podpora členským zemím bloku, které budou potřebovat pomoc při ochraně vnější hranice Unie. Společně s lepším mandátem vybaveným Evropským podpůrným azylovým úřadem (EASO) by měly obě unijní agentury přispět k rychlejšímu vracení ekonomických migrantů zpět do zemí původu.
Juncker s iniciativami, mezi kterými by měla být také revize směrnice, kterou se v EU řídí pravidla navracení migrantů, přichází v době před evropskými volbami, kdy se téma migrace stává vrcholně politickou záležitostí v jednotlivých národních státech. Už před létem to ukázal přístup nové italské vlády, která odmítla automaticky přijímat lodě přivážející uprchlíky vylovené ze Středozemního moře.
Summit EU se na konci června dohodl na vzniku „kontrolovaných středisek“ na území společenství, kde by byli přijíždějící rychle tříděni a ti bez nároku na azyl v Unii vraceni zpět. Právě zde by mohly pomoci nové mandáty pobřežní stráže i EASO, žádný stát Unie se však zatím nepřihlásil k tomu, že by chtěl podobné středisko na svém území zřídit.
První pracovní debaty mezi diplomaty také ukazují, jak daleko je zatím k druhé části plánu z letního summitu, tedy na „vyloďovací centra“ na území afrických zemí. Juncker by měl ve středu zdůraznit význam evropské pomoci Africe a tamního rozvoje například většími evropskými investicemi či podporou vzájemných hospodářských vazeb. Podle názoru mnoha evropských politiků jde o zásadní krok ke snížení migračního tlaku směrem na sever.
Juncker by mohl oznámit, že chce Komise už příští rok zrušit střídání času
V bezpečnostní oblasti by měl Juncker zmínit dvě iniciativy. První je návrh, aby internetové firmy na žádost policie či prokuratury do hodiny dokázaly z webu stáhnout teroristický obsah. Druhou rozšíření pravomocí vznikajícího Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) i na možné přeshraniční financování teroristických aktivit.
Šéf Komise by se ale podle dostupných informací mohl dotknout i dalších iniciativ, které do květnových voleb do Evropského parlamentu jeho tým ještě chystá. Prezentovat by mohl novou strategii proti kybernetickým útokům a oznámit například, že Komise by ráda už příští rok zastavila v EU povinné střídání zimního a letního času.
Ve svém posledním projevu ve funkci předsedy bude Juncker nepochybně také bilancovat. Připomenout by mohl deset priorit svého týmu pro končící funkční období Komise a zhodnotit, co se jí podařilo prosadit a kde neuspěla. Není vyloučeno, že v této souvislosti připomene, že řada iniciativ nebyla schválena členskými státy či zatím neuspěla v europarlamentu samotném.
Jen stručně se zřejmě Juncker dotkne nadcházejícího britského odchodu z Unie. Mluvit by ale naopak mohl o potřebě dodržování zásad právního státu v EU, kritická slova by tak mohla zaznít na adresu Polska či Maďarska, ale možná také Itálie, právě kvůli změně jejího přístupu v migrační krizi.
Narodil se 9. prosince 1954 v lucemburském Redingenu. Vystudoval práva na Štrasburské univerzitě a v roce 1980 se stal členem unie advokátů; v oboru ale nikdy nepracoval. V roce 1974 vstoupil do Křesťanskosociální lidové strany (CSV), jíž od ledna 1990 do února 1995 předsedal.
V roce 1984 byl poprvé zvolen do lucemburské Poslanecké sněmovny a stal se ministrem práce ve vládě Jacquesa Santera. Krátce před dalšími volbami, v roce 1989, měl vážnou autonehodu, po níž byl dva týdny v kómatu. Po uzdravení se v červenci 1989 stal ministrem financí. Od roku 1989 do roku 1995 byl též guvernérem Světové banky, poté se stal guvernérem Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD).
Od ledna 1995 do prosince 2013 byl premiérem Lucemburska, a stal se tak nejdéle vládnoucím předsedou vlády země EU. Demisi podal poté, co se v parlamentu ocitl pod palbou kritiky za to, že nedokázal zamezit údajnému zneužívání moci ze strany lucemburských zpravodajských služeb.
V EU se Juncker zviditelnil už v prvním pololetí roku 1991, kdy Lucembursko organizaci předsedalo (tehdy ještě jako Evropskému společenství). Jako lucemburský ministr financí (1989–2009) půl roku řídil schůzky ministrů hospodářství a financí (ECOFIN). Bylo to v době, kdy se dojednávala Smlouva o hospodářské, měnové a politické unii, přijatá v Maastrichtu v prosinci 1991. Právě ta položila základy eurozóny.
Od ledna 2005 do ledna 2013, tedy i v době vrcholící krize eurozóny, byl stálým předsedou schůzek ministrů financí a hospodářství eurozóny, tzv. panem Euro, prvním v této funkci.
Současná komise vedená Junckerem se úřadu ujala 1. listopadu 2014, když vystřídala komisi vedenou Portugalcem José Manuelem Barrosem, jenž v čele výkonného orgánu EU strávil dvě volební období. Kritici Junckerovi vyčítají snahu o příliš silnou evropskou integraci.
Milovník cigaret a alkoholu Juncker je známý svým neformálním chováním. Například v květnu 2015 na summitu Východního partnerství v Rize pozdravil maďarského premiéra Viktora Orbána slovy: „Zdravím, diktátore!“ V minulosti také políbil holou hlavu belgického premiéra Charlese Michela.
Juncker je nositelem řady cen, vyznamenání a čestných doktorátů; mj. jednoho z nejprestižnějších evropských ocenění Ceny Karla Velikého (2006), které se uděluje za mimořádné zásluhy o evropské sjednocení a porozumění. Od roku 1979 je ženatý s Christiane Frisingovou.
Zdroj: ČTK
Jean-Claude Juncker
