Pieta za 11. září. Pasažéři letu číslo 93 se pustili do boje s teroristy, jejich hlasy díky větru neutichnou

V Pensylvánii odhalili poslední část památníku obětem ze čtvrtého letadla, kterého se 11. září 2001 snažili zmocnit teroristé. Věž hlasů stojí u města Shanksville, v místech, kam se stroj zřítil, když cestující a posádka bojovali s únosci o jeho kontrolu. Vznikl zde národní park o rozloze 890 hektarů. V úterý uplyne od největších teroristických útoků ve Spojených státech sedmnáct let.

Video Události
video

Události: Památník pro oběti letu číslo 93

Třiadevadesát stop vysoká věž má upomínat na let číslo 93. Od prvních plánů po slavnostní otevření památníku uběhlo dlouhých patnáct let. „Věž hlasů je v podstatě zvonkohra rozeznívaná větrem. Kdykoliv sem přijdete, je tu jen vítr. Věž tím jejich hlasy oživí,“ říká zástupce správce Národního parku Keith Newlin.

Hlasy cestujících se dochovaly díky záznamům z palubních telefonů. Vychází z nich i film o tragédii letu z New Yorku do San Francisca.

Lidé v letadle se díky spojení s úřady a příbuznými dozvěděli, že tři další stroje právě narazily do Světového obchodního centra a Pentagonu. Uvědomili si, že teroristé chtějí i jejich letadlo použít jako zbraň, a pokusili se je přemoci.

Památník Věž hlasů
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Keith Srakocic

Trauma, které trvá i po 17 letech 

Věž hlasů stojí u vstupu do Národního parku, tři kilometry od místa, kam se letadlo zřítilo. Čtyřicítku cestujících a členů posádky, kteří se postavili teroristům, připomínají jejich jména.

„Je důležité vědět, jak by se člověk zachoval v takové situaci. Zda by se pustil do boje, nebo ne. Jestli je zbabělec,“ říká hasička Tasha Scheffeyová, která přišla k památníku uctít oběti.

Její kolega Tom Griffin navíc oceňuje záchranáře, kteří na místě zasahovali. Přiznává, že před 11. zářím si tragédii takového rozsahu neuměl představit. „Přispěchali kdykoliv ve dne i v noci, snažili se pomoci. Bohužel tady toho moc udělat nemohli. Chci je prostě podpořit,“ tvrdí.

Hasiči a záchranáři na místě pádu letu číslo 93 v Shanksville (11. září 2001)
Zdroj: ČTK/AP

David Drye je jedním ze záchranářů, kteří zde byli před sedmnácti lety nasazeni. Se svým týmem hledal těla obětí a vyšetřovatelům pomáhal sbírat trosky stroje. Na místo neštěstí se od roku 2001 odhodlal teprve poprvé. „Změnilo se tady toho hodně. Když se ale podívám na pole, kde byl kráter, a do lesů, kde jsme zasahovali, vzpomínky se mi vrací,“ přiznává.

A nejsou to obrazy, na které by vzpomínal rád. Doma má fotografie, které tu před 17 lety pořídil. Zatím se na ně ale nedokázal ani jednou podívat.