Morandiho zavěšené mosty jsou charakteristické velmi malým počtem podpěr, často pouze dvěma, které bývají vyrobeny z předpjatého betonu. Podle expertů jsou vizuálně zajímavé, ale jejich stavba je i nákladnější.
Morandiho osmikilometrovou chloubu potkalo neštěstí už po dvou letech
V roce 1957 vyhrál Morandi soutěž na stavbu venezuelského mostu generála Rafaela Urdanety, který překlenuje nejužší část jezera Maracaibo a spojuje město s okolní krajinou. Byl dokončen v roce 1962 a je druhým nejdelším v Latinské Americe – měří 8,6 kilometru.
Už po dvou letech, 6. dubna 1964, však do jeho pilíře narazil tanker. Následně se dva pilíře zřítily. Neštěstí nepřežilo sedm lidí, opravy trvaly osm měsíců.
Závěsný betonový most v Janově postavil Morandi v letech 1963 až 1967. V roce 2016 prošla stavba částečnou rekonstrukcí, podle italských médií se i tak náklady na údržbu konstrukce v poslední době neúměrně zvyšovaly.
Potíže měl i Morandiho most v Libyi a loni v říjnu musel být z bezpečnostních důvodů uzavřen. Inspekce totiž na jeho konstrukci odhalila pukliny.
Vášeň pro beton
Morandi se proslavil také výzkumem a experimentováním s různými materiály – hlavně s předpjatým betonem. Snažil se vyvinout svou vlastní verzi předpjatého betonu a o těchto aktivitách přednášel po celém světě.
Výmluvnou ukázku Morandiho díla představoval Pavilon číslo pět na Turínském autosalonu v roce 1959. Morandi se účastnil také projektu konstrukce elektrického vedení přes Messinskou úžinu, kterou v letech 1955 až 1994 představovaly dva 232 metrů vysoké ocelové pylony, mezi nimiž bylo nataženo vedení.