Mezi stovku nejmocnějších žen letošního roku časopisu Forbes se dostala jediná Afričanka – dcera bývalého angolského prezidenta a šéfka tamní státní ropné společnosti. Právě Angola je typickým příkladem toho, co ženy v Africe už dokázaly a čeho všeho ještě dosáhnout musí. Venkov jako by o rovnosti pohlaví nikdy neslyšel, zatímco ve městech se situace pomalu mění.
Štáb ČT v Angole: Ženy na venkově ve čtrnácti otěhotní, o zdraví se tam stará šaman
30 minut
Redaktorka ČT Dana Zlatohlávková o životě žen v Angole
Čtyřiadvacetiletá podnikatelka Victorina Henda Saaresová sama navrhuje a šije šaty. Ve své dílně uživí tři zaměstnankyně. Jí podobných ale v Angole moc není, rozhodla se proto pomáhat ostatním: „Máme program zaměřený na vzdělání, zdraví a finance.“
Victorina Saaresová
Ústava zaručuje ženám v Angole stejná práva jako mužům, diskriminace podle pohlaví je ovšem ve společnosti stále běžná. „Pořádáme různé semináře a workshopy, abychom přístup společnosti změnili,“ říká Ernesto Domingos z ministerstva pro ženy a rovnoprávnost.
Žena je v Angole muži podřízená se všemi tvrdými důsledky. Domácí násilí nebo znásilnění, která jsou v zemi trestná teprve šest let, hlásí ženy jen zřídka. „Policie se jich ptá, zda si jsou opravdu jisté, že chtějí, aby jejich muži šli do vězení,“ popisuje přístup angolské policie Victorina.
Na násilí na ženách a dětech upozorňují například studenti a profesoři střední školy v Kuitu ve své divadelní hře.
„Divadlo má velkou sílu. Hrajeme naši hru pro celou společnost, v nemocnicích nebo na policejních stanicích,“ tvrdí učitel a scenárista představení Faustino Angelo Dovala Sassango. Nepochybuje, že i když jsou reakce publika občas jiné, než by si tvůrci hry představovali, její poselství zabírá.
Děti v Angole
Na venkov ale hlasy z Kuita nedolehnou. Zde jde spíš o samotné přežití než prosazování ženských práv. Příběhy místních dívek se velmi podobají: první dítě porodí ve 14 letech a celkem jich mají kolem šesti. V zemi, kde je stále živá tradice kouzel a uřknutí, řeší problémy častěji se šamanem než v nemocnici. Rodí doma, odkázané na pomoc komunity.
„Ráda pomáhám ženám, potřebují to,“ ujišťuje porodní bába Rosa Rufinuová. Angolské dívky učí, jak se o sebe starat během těhotenství a jak zaopatřit své děti.
Rosa se snaží změnit návyky angolských žen i jejich přístup. V zemi, která má velké nerostné bohatství i potenciál a kde nezuří válka, totiž umírá každé patnácté dítě do pěti let.
