Přesně před 70 lety byla založena nejznámější špionážní agentura na světě - americká Ústřední zpravodajská služba (CIA). Velká část její historie je svázaná s akcemi proti Sovětskému svazu. A protože jsou její úspěchy převážně tajné, o to viditelnější jsou její selhání.
Vznik a hlavní úkoly
Tradice špiónů v USA kvete již od časů George Washingtona, ale první vládou organizovaná tajná služba v USA vznikla až po vstupu Američanů do druhé světové války. V roce 1942 prezident Franklin Roosevelt založil Úřad strategických služeb (OSS). Byla to přímá reakce na útok na Pearl Harbor, jemuž se prý při správném vyhodnocení informací dalo předejít.
„OSS fungovala na podporu válečných operací, kdežto CIA měla fungovat v době míru, ale v době začínající studené války,“ uvedl publicista Karel Pacner.
OSS byla rozpuštěna hned v září 1945. Prezident Harry Truman však vzhledem k blížící se studené válce brzy rozpoznal nutnost existence podobné organizace a od ledna 1946 fungovala Ústřední zpravodajská skupina (CIG). Ústřední zpravodajská služba (Central Intelligence Agency, CIA) pak vznikla 18. září 1947 na základě zákona o národní bezpečnosti.
Agentura sbírá, koordinuje a analyzuje zpravodajské informace ze zahraničí, které po reformě zpravodajských služeb z roku 2004 oficiálně poskytuje svému nadřízenému orgánu - národnímu řediteli tajných služeb. Ten pak informuje Radu národní bezpečnosti, kterou tvoří prezident, viceprezident a ministři obrany a zahraničí. CIA by neměla hrát žádnou úlohu v domácích záležitostech.
Sovětský svaz pod lupou
Aktivitám jedné z nejslavnějších tajných služeb světa po čtyři dekády dominoval boj proti komunismu. Její špionážní síť pokrývala prakticky celé území bývalého východního bloku a akce směřované na Východ údajně pohlcovaly více než sedmdesát procent rozpočtu.
Z rozkazu republikánského prezidenta Ronalda Reagana v závěru studené války velice aktivně působila proti Sovětům. „Sověti například kupovali na Západě, nejenom v Americe, různá elektronická zařízení a oni do nich programovali různé pokyny. Například na aparaturu, která řídila naftovod nebo plynovod na Sibiři, naprogramovali, že tam v jednu dobu nastal výbuch, který celé zařízení rozmetal a který byl vidět až z vesmíru,“ popisuje Pacner.
Ředitel CIA se také domluvil se Saúdskou Arábií, že Rijád prudce snížil ceny ropy. Stejně se v tu chvíli musela zachovat i Moskva, což znamenalo, že Sověti ročně přicházeli o desítky miliard dolarů z těžby, doplňuje publicista.
„Nebo když Američané zahájili projekt hvězdných válek SDI, což znamenalo vytvářet protiraketovou obranu přímo ve vesmíru, tak se jim zpočátku zdálo, že to bude snadné, ve skutečnosti naráželi na spoustu technických obtíží. Ale aby CIA podlomila SSSR, nechala vytvářet falešné vědecké studie, které ukazovaly, jak dobře pokračuje tento vývoj a podstrkovala to přes dvojitého agenta Sovětům,“ říká Pacner.
Zatímco k Sovětům podle něj přecházeli z amerických tajných služeb jednotlivci, tak z KGB a GRÚ, což je sovětská, dnes ruská vojenská tajná služba, nabízely své služby desítky důstojníků.
V lednu letošního roku CIA zpřístupnila zhruba třináct milionů stran tajných dokumentů o své činnosti zejména v průběhu studené války. Je tam i několik odkazů na Československo. „Je zajímavé, že CIA a její analytici nebyli tak přesní jako američtí diplomaté, nebo někteří kongresmani. Například začátkem léta 1968 CIA nepředpokládala, že by šli Sověti vojensky do Československa, na rozdíl například od diplomata Charlese Bohlena,“ podotýká Pacner.
CIA a špinavé operace
Ačkoli je jejím úkolem sběr informací, současně se (stejně jako jiné agentury včetně KGB) americká tajná služba podle Pacnera zabývala i prováděním špinavých operací. „Napomáhala svrhování různých vlád, které tíhly k levici,“ podotýká. Známá je třeba invaze v Zátoce sviní v roce 1961, kdy se kubánští exulanti vycvičení právě Ústřední zpravodajskou službou pokusili svrhnout vládu Fidela Castra.
CIA se prokazatelně podílela také na svržení levicové vlády v Guatemale, konci levicové vlády v Chile a „prsty“ měla i v mnoha dalších operacích ve světě včetně Íránu. „Sověti zas měli tyto snahy v Latinské Americe a v Africe. KGB rozdělila jednotlivé státy Afriky rozvědkám východoevropských zemí. Československo mělo na starosti mimo jiné Angolu,“ říká Pacner.
Z novějších akcí se CIA podílela v květnu 2011 na operaci, při které byl zabit šéf Al-Káidy Usáma bin Ládin.
Spojení se CIA se prokázalo i u aktérů zřejmě největšího politického skandálu všech dob, aféry Watergate. Asi nejvíce organizaci zostudil dvojitý agent Aldrich Ames, bývalý šéf protisovětské sekce CIA, který od sedmdesátých let předával informace KGB. Odhalený byl až v roce 1994, dostal doživotní trest.
V roce 1997, v době charakterizované jako „krize identity CIA“, její tehdejší šéf George Tenet prohlásil, že se hodlá soustředit na současné mezinárodní hrozby, jako je obchod s drogami, šíření nukleárních zbraní a terorismus. Tyto cíle pak po 11. září 2001 ještě nabyly na aktuálnosti.
Škody na pověsti? Zbraně pro Afghánistán, odposlechy spojenců
Na CIA jako stigma ulpěla skutečnost, že nedokázala zabránit teroristickým útokům na New York a Washington, které si vyžádaly životy téměř tří tisíců lidí. Podobně zásadním selháním bylo tvrzení zpravodajců, že najít zbraně hromadného ničení v Iráku bude hračka. CIA poskytla důvod k invazi, ale zbraně se nenašly. Kritiku si vysloužily utajené lety s osobami podezřelými z terorismu nebo existence tajných věznic CIA v různých zemích.
Kromě nešťastného vylodění v Zátoce sviní patřilo mezi neúspěchy CIA i vyzbrojování mudžahedínů v Afghánistánu, kteří v osmdesátých letech bojovali proti invazi sovětské armády. „Když ji konečně vyhnali, vytvořili nábožensky založený stát Taliban, a zbraně obrátili proti Američanům,“ uvedl Pacner.
Většina informací o CIA podléhá utajení, stejně jako veškeré její aktuální aktivity. „Občas vyjde najevo, že zachytili pomocí odposlechů a dalších jiných prostředků řadu plánovaných útoků proti americkým i jiným západním cílům. Například odposlech Německa, na který si svého času stěžovala Angela Merkelová, ten byl mimojiné z toho důvodu, že útok na Ameriku připravovali Arabové, kteří byli v Hamburku a západoněmecká kontra na ně nepřišla,“ říká Pacner s tím, že Merkelová také odmítla používat služební šifrovací mobil.
Se CIA jsou svázány i kauzy, které poškodily její pověst. Známý je případ, kdy bývalý spolupracovník amerických tajných služeb Edward Snowden v roce 2013 zveřejnil množství utajovaných informací, které odhalily značný rozsah americké elektronické a telefonní špionáže.
Dohled nad dohledem
Ani CIA není nedotknutelná a její činnost je kontrolována: od roku 1947 do poloviny 70. let plnil americký Kongres úlohu „hlídacího psa“ spíše laxně. Podle zákona z roku 1980 schvaluje program, kontroluje a monitoruje aktivity agentury sněmovní a senátní výbor pro kontrolu tajných služeb a i další podvýbory.
Po útocích 11. září 2001 bylo vytvořeno ministerstvo pro vnitřní bezpečnost. „Důsledněji koordinuje těch 16 amerických tajných služeb, aby si vyměňovaly informace, protože do té doby bývala určitá rivalita mezi nimi a informace ne vždy procházely tak, jak měly,“ vysvětluje Pacner.
