Před sto lety začala třetí bitva z Yper. Do historie se zapsala jako symbol hrůz a zmaru první světové války.
V místě, kudy před sto lety přicházeli vojáci bojující na frontě u belgického města Ypres, stojí Meninská brána. Deset let po válce ji postavili jako první pomník padlých, jejichž těla se nikdy nenašla.
Právě tam si v poslední červencové dny připomněli politici včetně belgického krále Filipa a jeho ženy Mathildy, prince Williama s manželkou Kate spolu s britskou premiérkou Theresou Mayovou památku nejméně tří set tisíc vojáků, kteří v třetí bitvě u Yper zemřeli.
Padlo jich ale možná ještě o desetitisíce až statisíce více - některé odhady mluví o více než půl milionu mrtvých. Bojovalo se v močálech, které Belgičané, ve snaze zabránit Němcům v postupu, vytvořili vypuštěním mořské hráze. V bahně se topili vojáci, koně i tanky. Ostatky vojáků dodnes místní nalézají na tamních polích.
Bitva, která skončila 6. listopadu, přitom nevedla k žádnému většímu územnímu nebo materiálnímu zisku, vojska Dohody získala jen několik kilometrů území navíc, o která do půl roku přišla.
Podle původního plánu chtěli Britové dobýt německé ponorkové přístavy na severovýchodním pobřeží Belgie. Poté, co se Britům podařilo začátkem června vyhodit do povětří německé linie u messinského hřebínku, přistoupili k ofenzivě s centrem u Yper.
Boje komplikovalo i počasí včetně prudkých bouřek a dešťů, podle deníku The Telegraph zasáhl oblast dokonce nejtěžší liják za 30 let. Bojiště, které se proměnilo v močál, navíc bylo podmáčené vždy, takže ani během suchého září mokřady nevyschly. Německý princ Ruprecht Bavorský proto počasí označil za svého nejlepšího spojence.
Teprve po třech měsících, jednom týdnu a třech dnech se podařilo Dohodě za pomoci kanadských jednotek vesnici Passchendale dobýt.
U Passchendale bojoval také britský básník Siegfried Sassoon. „I died in hell - They called it Passchendaele. Zemřel jsem v pekle, říkají mu Passchendale,“ napsal na konci války v jedné básni.
Boje, které do 20. století přinesly bojové plyny
Bitva byla součástí bojů u Yper, kde se po čtyři roky bojovalo v zákopech. „Ypres německá vojska nikdy nedobyla, ale německé dělostřelectvo ho rozbombardovalo do té míry, že muž, který se tehdy na koni postavil na Grote Markt (Velkém náměstí), dohlédl z jednoho konce města na druhý, aniž by mu v tom bránila jediná stavba!“ uvádí na svých stránkách Československá obec legionářská.
Místo je známé především proto, že tu německá armáda poprvé úspěšně použila bojový plyn yperit. Po zahájení druhé bitvy u Ypres v dubnu 1915 otevřely německé jednotky 5700 lahví se 168 tunami chloru a vítr plyn zanesl do zákopů protivníka. Na úseku širokém osm až devět kilometrů zasáhl celkem 15 tisíc osob, z toho na 5 tisíc smrtelně.
Bojová látka yperit se často označuje jako hořčičný plyn – je totiž cítit po česneku, který se ve Francii přidával do hořčice. Jeho smrtící účinky se projevují především leptáním sliznic. Byl poprvé syntetizován v roce 1860 anglickým chemikem Frederikem Guthriem, podle některých zdrojů ho však vynalezl již v roce 1822 belgicko-francouzský chemik César-Mansuete Despretz.
Za přelomový okamžik v historii chemických zbraní se považuje právě nasazení yperitu. Na rozdíl od jiných bojových plynů měla nová zbraň pro útočníky význam v tom, že proti ní nepomáhaly plynové masky, neboť k vyvolání účinku stačí kontakt s kůží. Navíc je hořčičný plyn velmi stabilní a dokáže bojiště spolehlivě zamořit na řadu hodin až několik dní.
Yperit je kapalina nažloutlé až tmavohnědé barvy. Proniká dřevem, kůží, tkaninami a působí v kapalném i plynném stavu. Do organismu může vniknout všemi cestami - kůží, dýchacími orgány, očními spojivkami i zažívacím ústrojím. Nejcitlivějšími orgány po použití yperitu jsou oči, dýchací orgány a kůže. Na kůži účinkuje do čtyř až osmi hodin, v zažívacím traktu po 30 až 60 minutách. Při vdechování účinkuje do několika hodin. Může být použit v dělostřelecké a letecké munici nebo rozstřikován z letadel.
Utrpení vojáků bylo enormní, měli puchýře po celém těle, záněty očí, které někdy vedly až k slepotě, zažívací problémy, poleptané plíce. Typicky však pro zdravého dospělého muže yperit není smrtící - podle odhadů bylo hned při prvním použití yperitu zasaženo více než 2000 vojáků, z nichž 60 až 80 zemřelo, celkový počet obětí yperitu za války je ale mnohem vyšší.
Používání chemických zbraní dnes zakazuje Úmluva o chemických zbraních (celým názvem Úmluva o zákazu vývoje, výroby, skladování a použití chemických zbraní a o jejich zničení, CWC). Ta byla přijata v Ženevě v září 1992, k podpisu byla otevřena v Paříži v lednu 1993 a účinnosti nabyla v dubnu 1997. Úmluva nahradila protokol z roku 1925 o zákazu použití dusivých, otravných nebo podobných plynů a bakteriologických prostředků ve válce.
Dodržování smlouvy monitoruje Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), která v roce 2013 obdržela Nobelovu cenu za mír. CWC dosud podepsalo 192 zemí, z členských zemí OSN tak neučinil Egypt, Jižní Súdán a KLDR.
