V Rusku zatkli kvůli korupci nejvýše postaveného politika od nezdařeného pokusu o puč v roce 1991. Obvinění z úplatkářství si vyslechl ministr hospodářství Alexej Uljukajev, a to v případu prodeje podílu v ropné firmě Basněft těžařskému gigantu Rosněfť. Korupce je v Rusku jedním z největších společenských problémů a v posledních letech se dotkla mnoha vysoce postavených politiků či úředníků – včetně šéfa protikorupční policie.
Právě Dmitrij Zacharčenko, ředitel agentury pro potírání úplatkářství na ministerstvu vnitra, je aktérem posledního případu, který je kromě hlavní postavy významný také svým rozsahem. Zacharčenko byl zatčen letos v září poté, co se v jeho bytě našly bankovky v hodnotě přesahující 120 milionů dolarů (přes tři miliardy korun).
Podle policie šlo o peníze z úplatků a bylo jich tolik, že vyšetřovatelé museli prohledávání bytu přerušit a dojít pro větší kontejner, aby měli bankovky v čem odnést.
Některé zdroje dokonce hovořily o 8,5 milionech rublů, tedy o více než 130 milionech dolarů v hotovosti (přes a tři a čtvrt miliardy korun), a o tom, že na švýcarském kontě Zacharčenka vyšetřovatelé našli dalších 300 milionů eur (přes osm miliard korun). Zacharčenkův roční příjem přitom v posledních letech nepřesáhl v přepočtu 1,1 milionu korun.
Gubernátoři i šéf celníků
Korupční kauzy se dotkly také několika gubernátorů. Nejčerstvější je případ hlavního představitele Kirovské oblasti Nikity Belycha. Jeden z mála opozičních politiků ve vysoké státní funkci je od června ve vazbě kvůli podezření z přijetí úplatku ve výši 400 tisíc eur (11 milionů korun).
Vyšetřovatelé pak oznámili, že peníze osobně nebo přes prostředníky přijímal od jistého podnikatele za zvýhodňování při udělování zakázek. Belych své zadržení považuje za nezákonné, hrozí mu ale až deset let vězení.
V březnu byl zase zatčen sachalinský gubernátor Alexandr Chorošavin, jehož Vyšetřovací výbor (ruská obdoba americké FBI) obvinil z úplatkářství velkého rozsahu. Chorošavin podle něj v roce 2011 přiměl vedení regionální energetické firmy, aby mu platilo šest procent ze zisků plynoucích z kontraktu, který gubernátor podniku zajistil. Během dvou let tak na úplatcích dostal 5,6 milionu dolarů (134 milionu korun).
Devět a půl roku vězení dostal v roce 2013 bývalý gubernátor Tulské oblasti Vjačeslav Dudka. Podle soudu byl usvědčen z převzetí úplatku ve výši 40 milionů rublů (25 milionů korun). Kvůli podezření z korupce přišel v červenci o místo i šéf celníků Andrej Beljaninov. Kontrarozvědka FSB našla v jeho domě stovky tisíc dolarů ukrytých v krabicích od bot.
Tažení proti korupci: priorita, nebo nástroj konkurenčního boje?
Podle žebříčku vnímání korupce organizace Transparency International je Rusko na 119. místě ze 168 zemí. Žebříček stejné organizace z roku 2011 zase ukazuje, že ruské firmy jsou společně s čínskými nejnáchylnější k uplácení na zahraničních trzích, kde působí. Šetření se týkalo osmadvaceti nejrozvinutějších ekonomik.
Za svou prioritu označoval boj proti korupci jak bývalý prezident a současný premiér Dmitrij Medvěděv, tak současná hlava státu Vladimir Putin. Podle kritiků je ale korupce v Rusku rozšířená i na nejvyšších úrovních režimu.
Mnoho pozorovatelů také věří, že vyšetřování a zatýkání je motivované spíš rivalitou a bojem o kontrolu mezi různými klany, než pouhým bojem proti korupci. Zatýkání vysoce postavených politiků tak může souviset s bojem o černé peníze, který se vyostřuje s ekonomickým propadem ruské ekonomiky.
V Kremlu korupci vyšetřování neprokázalo. Stěžovatel ale začal mít problémy
Podezření z korupce zasáhlo v roce 2010 i úplně nejvyšší místa ruské politiky – v souvislosti se zakázkami pro olympiádu v Soči si na údajné vymáhání úplatků stěžoval podnikatel Valerij Morozov. Médiím řekl, že peníze za státní zakázky, které jeho firma vyhrála ve veřejných soutěžích, od něj chtěl Vladimir Leščevskij z prezidentské kanceláře. Z kontraktů za 1,5 miliardy rublů prý úředník požadoval dvanáct procent, tedy 180 milionů rublů.
Vyšetřování začalo až poté, co jej osobně nařídil tehdejší prezident Dmitrij Medvěděv. Vyšetřovatelům se sice podařilo natočit na video schůzku, při níž Morozov údajně předal Leščevskému patnáct milionů rublů (asi 9,8 milionu korun), ale záznam byl posléze zničen, prý z procedurálních důvodů. Od policie byl také vyhozen šéf vyšetřovatelů a prověrky se posléze zaměřily na stěžujícího si podnikatele, náhle podezřelého z daňových úniků.
Výsledkem dvouletého vyšetřování tak nakonec bylo očištění podezřelého úředníka, který se mezitím do Kremlu vrátil, zatímco Morozov z obav před vlastním uvězněním uprchl do Británie, kde požádal o politický azyl.
