Ředitelé ruských železnic, protidrogové agentury, federální ochranky a celní správy, čtyři gubernátoři, velvyslanec na Ukrajině a teď i šéf prezidentské kanceláře. Ti všichni během posledního roku odešli ze svých funkcí. Jejich počet naznačuje, že se prezident Vladimir Putin pustil do rozsáhlejší obměny lidí na klíčových postech ruské administrativy.
Škatulata v Rusku: Putin vyměňuje vysoce postavené úředníky
Sergej Ivanov je zatím posledním z řady funkcionářů, kteří opustili svá dosavadní místa. A právě jeho konec v pozici šéfa prezidentské kanceláře je zřejmě největším překvapením. Třiašedesátiletý Ivanov je Putinovým bývalým kolegou z KGB a jedním z jeho nejbližších spolupracovníků.
Společně s ministrem obrany Sergejem Šojgu a šéfem Bezpečnostní rady státu Nikolajem Patruševem patří ke špičce takzvaných siloviků. Tedy k tvrdé linii ruské administrativy, jejíž představitelé vzešli z armády či dalších bezpečnostních složek. Teď bude působit jako prezidentův pověřenec pro ochranu životního prostředí, ekologii a dopravu.
Ivanova, který vedl Putinovu kancelář od roku 2011, vystřídal Anton Vajno. Čtyřiačtyřicetiletý diplomat je vnukem šéfa estonských komunistů z doby Sovětského svazu. Vystudoval známý Moskevský státní institut mezinárodních vztahů a pracoval na ruské ambasádě v Tokiu. Pak působil v Putinově a Medvěděvově protokolu a od května 2012 byl Ivanovovým zástupcem.
Nepříliš známý Vajno zaujal především pseudovědeckým článkem, ve kterém rozebírá zařízení nazvané „nooskop“. Má jít o přístroj, který by měl pomoct „studovat kolektivní nevědomí lidstva“ a který „zaregistruje i věci, které jsou neviditelné“. Statí, která má údajně souviset s ekonomií a jejíž je Vajno spoluautor, se teď baví ruský internet.
Ruská státní televize prezentovala výměnu na postu šéfa prezidentské kanceláře jako dlouho plánovaný krok, ke kterému došlo na Ivanovovu vlastní žádost. Dost možná ale souvisí s rozsáhlejšími změnami na administrativních postech, ke kterým v Rusku za poslední rok došlo.
Personální zemětřesení
Ivanov totiž není ani zdaleka sám, kdo se musel poroučet. Za poslední rok přišlo o posty několik funkcionářů, kteří se s Putinem znají ještě z jeho působení na petrohradské radnici v devadesátých letech. Konkrétně třeba ředitel ruských železnic Vladimir Jakunin, kterého Putin dlouho i kryl, přestože se proslýchalo, že je zkorumpovaný. Prezidenta ale údajně vytočily Jakuninovy neustálé žádosti o další peníze na železnice v době recese.
O místo přišli i šéfové protidrogové agentury a Federální služby ochrany, pod kterou spadá i prezidentská ochranka, Viktor Ivanov a Jevgenij Murov. Letos v červenci pak Putin vyměnil čtyři gubernátory, na místa tří z nich nastoupili relativně mladí a ne moc známí bývalí příslušníci bezpečnostních složek.
Vladimir Jakunin
Gubernátorem Kaliningradské oblasti se například stal bývalý prezidentův bodyguard Jevgenij Ziničev a další někdejší prezidentův osobní strážce Alexej Djumin stanul v čele Tulské oblasti. Další bývalý bodyguard Viktor Zolotov se zase dostal do vedení nově vytvořené národní gardy.
K rezignaci byl přinucen i šéf celníků Andrej Beljaninov. Kontrarozvědka FSB našla v jeho domě stovky tisíc dolarů ukrytých v krabicích od bot, a Beljanina proto nahradil bývalý zástupce šéfa FSB Vladimir Bulavin.
Nepříjemné chvilky zažil Putinův spolužák z práv a šéf Vyšetřovací komise, působící v rámci úřadu prokurátora, Alexandr Bastrykin. Ten sice o místo nepřišel, ale agenti FSB zatkli tři vysoké úřadníky komise, kteří byli obviněni z braní úplatků. Skončil také ruský velvyslanec na Ukrajině a zatím posledním střípkem v mozaice je právě Sergej Ivanov.
Sergej Ivanov
Služebníci místo kamarádů
O Ivanovovi se přitom na konci druhého Putinova prezidentského období mluvilo jako o nové hlavě státu. Putin si ale nakonec vybral Dmitrije Medvěděva, podle některých proto, že byl poddajnější než Ivanov. Právě tento moment může do určité míry přispět k pochopení současných „škatulat“.
Jak třeba píše odborný časopis Foreign Policy, Putin byl coby lídr tradičně „první mezi rovnými“ a v kruhu svých nejbližších vládl na základě konsenzu. Podle mnoha analytiků se ale po jeho návratu do prezidentské funkce v roce 2012 tento model změnil a v centru stanul Putin sám. Centralizace byla urychlena anexí Krymu v roce 2014 a následnými ekonomickými sankcemi, které Západ na Rusko uvalil a které v kombinaci s pádem cen ropy měly výrazný dopad na ruskou ekonomiku.
Některá média proto mluví o nové fázi Putinova vůdcovství. Moscow Times se odvolávají na Kremlu blízký zdroj, podle kterého prezident teď považuje za jednodušší, aby všechno dělal sám. Nepotřebuje už své spolupracovníky a kreativní podněty od svého týmu, ale neutrální úředníky.
„Lidé jako Vajno jsou součástí Putinova nejbližšího okolí, jsou pořád s ním, pracují jako strážci nebo v jeho kanceláři. Putin pro ně byl vždy svatou postavou – ne spojenec, ne spolupracovník, ale šéf“, řekl listu Moscow Times analytik Alexej Makarkin.
Anton Vajno (druhý zleva)
Podobný pohled má i politolog Stanislav Belkovskij, podle kterého Putin vyměňuje své přátele za služebníky. „Pro Putina je Vajno velmi důvěryhodný a blízký člověk, ale pořád je to úředník. Není to člověk, se kterým by si Putin tykal a nepojí ho s ním dlouholeté přátelství. A pro Putina je dnes z psychologického hlediska výhodné jednat s takovými lidmi. S lidmi, kteří ho od počátku vnímají jako velkého šéfa a nepamatují si doby, kdy jím ještě nebyl“, uvedl Belkovskij pro Echo Moskvy.
S tím souvisí také fakt, že probíhající obměna má i generační rozměr. Šedesátníci uvolňují místo třicátníkům a čtyřicátníkům. „Putin posílá do důchodu lidi, kteří už jsou příliš staří, a nahrazuje je těmi, kdo mu vděčí za celou svou kariéru a pravděpodobně se neodváží jeho kroky zpochybňovat“, okomentoval to pro Financial Times analytik Jevgenij Gontmacher.
Odpovídají tomu i informace serveru Novaja Gazeta od zdroje v Kremlu, podle kterého by měla konkrétně instalace Vajna do čela prezidentovy kanceláře vést „ke snížení míry agresivity“.
Mají na změny vliv volby?
Změny můžou souviset také se zářijovými volbami do Státní dumy. Ruští analytici je vnímají jako start nového politického cyklu, který směřuje k prezidentským volbám v roce 2018. Podle některých expertů tak třeba změny na postech gubernátorů mají povzbudit šance Kremlu pro parlamentní volby. A očekává se, že sám Putin se bude za dva roky znovu ucházet o post hlavy státu.
Objevují se také dohady, že by prezidentská administrativa mohla chtít posunout termín prezidentských voleb už na příští rok. Ministerstvo financí totiž oznámilo, že mu v roce 2017 dojdou peníze.
Aby k tomu nedošlo, budou potřeba nepopulární reformy, které je lepší dělat až po volbách a ne před nimi, upozornil pro Moscow Times analytik Makarkin. Ruské právo ale zatím nedovoluje, aby prezident, který rezignuje před koncem svého volebního období, kandidoval v předčasných volbách.